TEST Ford E-Transit – Budoucnost rozvážky po městě?
Modelová řada Transit nabízí nejen celou řadu karosářských možností, ale také výběr z několika pohonných jednotek. Včetně plně elektrického pohonu.
Elektrifikace automobilového průmyslu běží na plné obrátky, což platí i pro užitkové vozy, včetně těch největších. Ostatně mnozí si možná ještě vzpomenou, že čistě elektrickou verzi modelu Volkswagen e-Crafter jsme v našem testu potrápili již začátkem roku 2019.
Od té doby se nabídka velkých užitkových dodávek na baterky rozrostla o několik dalších modelů, včetně bezemisního zástupce ikonické modelové řady Ford Transit, která se od roku 2014 prodává ve své čtvrté generaci. Během roku 2020 pak proběhla modernizace řady, která přinesla i čistě elektrický model s označením E-Transit.
Ford E-Transit vychází z konvenční dodávky, běžně poháněné vznětovými čtyřválci, spalovací motor ale v tomto případě nahradil elektromotor. Ten je vždy umístěn na zadní nápravě, která dostala polovlečná ramena a odpružení vinutými pružinami, namísto původních listových pružin, pro které už nezbývalo místo.
Elektromotor produkuje vždy nejvyšší točivý moment 430 Nm, dostupný je však v naladění na nejvyšší výkon 135 kW nebo 198 kW. O napájení se stará vodou chlazený 400V lithium-iontový akumulátor s nejvyšší kapacitou 68 kWh. Dojezd se ale mění v závislosti na výbavě i karosářském provedení.
Výbavy jsou naštěstí pouze dvě: základní Base a vyšší Trend. V ceníku jsou pak u výbavy Trend uvedeny ještě hodnoty 350 a 425, což je označení nejvyšší přípustné hmotnosti. Verze N1 má maximální přípustnou hmotnost 3500 kilogramů, takže není problém usednout za volant s řidičským průkazem skupiny B, verze 425 už je vozem kategorie N2 s maximální přípustnou hmotností 4250 kilogramů, takže již vyžaduje jiné řidičské oprávnění.
Podle brožury automobilky se v budoucnu dočkáme nejen klasického Vanu, ale i podvozku s jednokabinou. V ceníku je ale prozatím pouze verze Van, která nabízí dvě délky rozvoru (3300/3750 mm), tři délky karoserie (L2: 5531 mm, L3: 5981 mm,L4: 6704 mm) a dvě výšky kabiny. Celkovou výšku vozu ovšem automobilka uvádí v několika hodnotách, v závislosti na naložení.
Testovaný vůz, který vidíte v galerii, je velikostně základem nabídky. Jde o model Van L2 H2, tedy s délkou 5531 mm, rozvorem 3300, výškou v rozmezí 2466 až 2599 mm, minimální pohotovostní hmotností (bez řidiče) 2544 kg a maximální hrubou nosností (opět bez řidiče) 936 kilogramů. V základní výbavě Base 350 by měl vůz nabízet dojezd kolem 260 kilometrů (dle WLTP), v testované vyšší výbavě Trend 350 pak 259 kilometrů (dle WLTP).
Nečekané možnosti
Vyšší testovanou výbavu přitom prozrazují například standardní mlhová světla nebo celoplošné kryty kol, ačkoliv testovaný vůz dostal příplatková 16“ litá kola (+23.400 Kč, bez DPH) nebo metalické lakování karoserie (+19.800 Kč bez DPH). Seznam příplatkové výbavy je přitom až překvapivě bohatý a nabízí jak technologická vylepšení, tak i praktické doplňky.
Už v základní výbavě vůz nabízí infotainment Sync 4 s 12“ obrazovkou, automatickou klimatizaci, vyhřívané čelní sklo, elektricky ovládaná a vyhřívaná vnější zpětná zrcátka, vyhřívaná přední sedadla, bederní opěrku, zadní závěsné dveře s otvíráním do úhlu 200 stupňů a magnetickými přidržovači, atd. Výbava Trend navíc přidává on-line navigační systém, parkovací senzory vpředu a vzadu, tempomat, systém Pre-Collision, Asistent pro jízdu v pruzích, přepínání světel, dešťový senzor nebo odolnou podlahu v nákladovém prostoru.
Život s testovaným vozem navíc výrazně zpříjemňovaly doplňky jako zadní parkovací kamera, která i díky možnosti přiblížit obraz umožňovala snazší parkování. Společně s adaptivním tempomatem, hlídáním mrtvého úhlu, osvětlením vstupu do nákladového prostoru a dalšími drobnostmi, byla kamera součástí paketu Sada Technology 15 za 32.000 Kč (bez DPH). Zákazníci mají ovšem na výběr z celé řady dalších sad nabízejících jinou sestavu doplňků.
Za zmínku stojí i vnitřní digitální zpětné zrcátko (+22.000 Kč bez DPH), které pracuje s kamerou umístěnou zhruba v úrovni kliky zadních dělených dveří. I v dodávce s pevnou přepážkou a bez zadního okna tak máte slušný výhled vzad. Večerní cestování pak usnadňovaly příplatkové bixenonové světlomety s LED denním svícením (+16.000 Kč bez DPH).
Střet světů
Příjemným překvapením u testovaného vozu byl příplatkový systém KeyFree (15.000 Kč bez DPH), díky kterému lze otevřít přední i boční posuvné dveře bez nutnosti hledat klíče po kapsách. Samotné vyskočení do kabiny pak nepřekvapí snad ničím jiným, než velkou 12“ obrazovkou multimediálního systému SYNC 4, který působí v jinak strohé kabině Transitu až téměř nepatřičně.
Ovládání ventilace je bohužel zabudované do displeje, stejně jako ovládání vyhřívaných sedadel nebo čelního skla, systém je ale celkově poměrně intuitivní, má svižný chod a slušnou grafiku. Volič jízdních režimů, parkovací kameru i parkovací asistent lze vyvolat samostatnými tlačítky pod displejem, kde zůstal zachovaný i tradiční otočný volič hlasitosti audia.
Tvrdé plasty jsou pochopitelným standardem, za pochvalu ale stojí spousta odkládacích přihrádek, včetně těch nad hlavou, nebo držáků nápojů. K dispozici je 220V zásuvka, klasická 12V zásuvka i USB-A a USB-C konektory. Pozice za volantem je na poměry dodávek vcelku standardní, potěší ale sklopné loketní opěrky, díky kterým je i delší cesta pohodlná. Kabina vozu byla pouze dvoumístná, prostor třetího sedadla pak zastoupení využilo k uložení nabíjecích kabelů. Hezkým detailem jsou i háčky na pověšení bundy mezi předními sedadly.
Nákladový prostor asi nemá příliš čím překvapit. Na podlaze vidíme odolný plastový materiál, nechybí oka pro úchyt nákladu a příjemným doplňkem jsou i zásuvky pro nabíjení různého nářadí či příslušenství. Například stavební společnosti/tesaři/truhláři tak na stavbách nebudou muset hledat zásuvky. Dodejme, že maximální délka ložného prostoru je 3083 mm, což by mělo stačit na 4 europalety. Maximální šířka nákladového prostoru je 1784 mm, mezi podběhy 1392 mm a na výšku je maximum 1786 mm. Maximální objem za přepážkou pak automobilka uvádí 9,5 m3.
Bohužel jen bez zátěže
Během týdne, který jsem za volantem Fordu E-Transit strávil, jsem se bohužel nedostal k žádnému pořádnému stěhování, při kterém bych mohl zadní nápravu pořádně zatížit. Jízda s nenaloženým vozem osazeným slabším elektromotorem o výkonu 135 kW (184 k) přitom ukazovala, že modrému oválu síly rozhodně nechybí.
Například při vyjíždění z nezpevněné cesty na klasickou asfaltku jsem se několikrát setkal s tím, jak si nezatížená kola zadní nápravy zahrabala, než se vůz dal do pohybu. Čas zrychlení z 0 na 100 km/h automobilka bohužel neuvádí, v normálním jízdním režimu však dodávka působila překvapivě živě. Elán přitom neztrácela ani v dálničních rychlostech, přičemž standardně je omezovač nastaven na 130 km/h.
Komfort není na špatné úrovni, přesto bylo cítit, že by zatížení zadní nápravy rozhodně ničemu nevadilo - ba naopak. Špatné není ani odhlučnění kabiny, trochu snad zamrzí jen různé pazvuky, které se ozývaly od nákladového prostoru. U dodávky ale asi nejde o nic zásadního. Jako řidič spíše osobních aut jsem si ale musel zvykat na horší výhled z kabiny, kvůli kterému je potřeba si trochu jinak najíždět do zatáček, pořádně se rozhlížet, atd. Nezvyk je pak i nutnost dávat si pozor na větve čnějící do silnice.
Bohužel pro mě i samotnou dodávku, jsem si vůz k testování vyzvedl v době, kdy se i denní teploty pohybovaly pod bodem mrazu. Zde se sluší zmínit, že dojezd uváděný dle WLTP se vypočítává při cca 30% zatížení a teplotách okolo 23 °C. S rostoucím zatížením a klesající teplotou se ovšem zkracuje, proto jsem raději zvolil jízdní režim Eco, který citelně omezil reakce na akcelerátor i výkon klimatizace.
Automobilka přitom v materiálech obezřetně uvádí, že je E-Transit vhodný především pro zákazníky s denním nájezdem do cca 160 km, což je velice rozumné prohlášení. I při téměř plném nabití mi totiž E-Transit ukazoval maximální dojezd pouze okolo 200 kilometrů. Osobně ale oceňuji, že Ford nevytvářel žádná nedosažitelná očekávání a dojezd klesal poměrně lineárně.
Automobilkou udávaná kombinovaná spotřeba 30,2 až 30,3 kWh/100 km pak rozhodně není nedosažitelná. Minimálně tedy za lepších podmínek. S prázdným autem, Eco jízdním režimem a obyčejným cestovním tempem jsem se s E-Transitem proháněl po okreskách a vesnicích za Prahou se spotřebou kolem 31 kWh. Jakmile jsem zvýšil tempo, dostala se spotřeba k 33 kWh.
S podobným průměrem jsem navíc zvládal i cesty po dálnici, kde jsem držel tempo kolem 100 km/h a jednoduše nespěchal. Jakmile jsem však zrychlil na maximální povolené dálniční tempo a ještě si v kabině pořádně zatopil, objevila se na palubním počítači až děsivá hodnota 41 kWh/100 km. Při běžném rozvozu balíků z depa po městě či přilehlých maloměstech by tak E-Transit mohl fungovat velmi solidně, stejně jako při přepravě hotových zakázek. Na dlouhé cesty to ale pořád není.
Nabíjení je přitom možné rychlonabíječkou s výkonem až 115 kW, kdy lze nabít baterii z 15 na 80 procent údajně již za 34 minut. K takto výkonné nabíječce jsem se bohužel nedostal, na stojanu s výkonem 75 kW jsem však již chvíli po připojení získal nabíjecí výkon bezmála 65 kW. Baterie byla tou dobou nabita na 44 % a venku opět vládly nepříjemné mrazy.
Po 52 minutách stojan hlásil 35,76 kWh dobité energie, baterie byla nabita na 92 % a E-Transit sliboval dojezd 180 km. V případě, že bude vůz sloužit ve firmě, pravděpodobně bude nabíjen spíše z Wallboxu. Při výkonu 7,4 kW automobilka slibuje plné nabití z 0 na 100 kWh za 11,5 hodiny, u wallboxu s výkonem 11 kW by se měl čas zkrátit na 8,1 hodiny.
Závěr
Auta jako Ford E-Transit cílí především na různé zásilkové či rozvážkové služby, které potřebují přepravit větší množství lehčího nákladu v relativně omezeném okruhu. A s ohledem na relativně nízké provozní i servisní náklady v tomto využití rozhodně dávají smysl. Pokud se však jako běžní živnostníci či řemeslníci potřebujete pohybovat po zakázkách v různé vzdálenosti a musíte být maximálně časově flexibilní, vyplatí se zůstat u tradičních spalovacích motorů, které jednoduše nabízejí větší svobodu i univerzálnost.
U Fordu E-Transit mě ale mile potěšil dojezd, který se bezpečně pohybuje okolo 180-200 kilometrů i v zimních podmínkách (osobně nerad nechávám dojezd klesnout pod 20 km), i bohatá technologická výbava.
Cena vozu začíná se základním rozvorem L2 a základní výbavou Base 350 od 1.458.400 Kč bez DPH, respektive 1.764.664 Kč s daní. Testovaná výbava Trend 350 je dražší o 58.600 Kč (bez DPH/ 70.906 Kč s daní). S příplatkovou výbavou se pak pohybujeme zhruba na úrovni 1.654.200 Kč (bez DPH), což by znamenalo 2.001.582 Kč bez daně. Pro srovnání ale dodejme, že klasický Ford Transit v edici Bestseller, s rozvorem L2, ve výbavě Trend 350 a osazený 2litrovým vznětovým motorem EcoBlue (130 k) začíná na cenovce 799.880 Kč bez DPH, respektive 967.758 Kč s daní.
Nejlevnější verze modelu | 1.458.400 Kč (L2 H2 Base 350) |
Základ s testovaným motorem | 1.517.000 Kč (L2 H2 Trend 350) |
Testovaný vůz bez příplatků | 1.517.000 Kč (L2 H2 Trend 350) |
Testovaný vůz s výbavou | 1.654.200 Kč (L2 H2 Trend 350) |
Ceny bez DPH |
Plusy
- Slušná spotřeba i dojezd
- Úložné a odkládací prostory vpředu
- Infotainment Sync 4
- Standardní výbava
- Dostupná technologická výbava
Minusy
- Základní cena
- Cena příplatků
- Drobné pazvuky v kabině