Historie ropovodů je dlouhá a bohatá: Od bambusu až po Ingolstadt
První plynovody na světě měli už před naším letopočtem staří Číňané a dělali je z bambusu. Na první ropovod si muselo lidstvo počkat až do 19. století. Ropa tehdy začala trubkami proudit v americké Pensylvánii.
Po revoluci, začátkem 90. let, se v televizi a rozhlase velmi často objevoval název Ingolstadt. Zeměpisáři a germanisté věděli, že jde o město v německém Bavorsku, znalci aut ho měli spojené se značkou Audi. Ingolstadt se ale tehdy skloňoval kvůli ropovodu.
Už tehdy začala snaha odstřihnout se od závislosti na surovinách z Ruska.
Panovala euforie z našeho západního směřování, a tak se podařilo bez zbytečných průtahů vybudovat ropovod z německého Ingolstadtu do Litvínova a Kralup nad Vltavou. Podle počátečních písmen těchto měst se označuje IKL. Stavba šla neskutečně rychle.
Slavnostní zahájení proběhlo 1. září 1994 a v prosinci 1995 už tekla ropa. „Dneska by kvůli posudkům a byrokracii žádná stavba takto rychle nešla. Bavorsko tehdy přijalo speciální zákon, který umožňoval vyvlastňování potřebných pozemků,“ vzpomínal na podzimním Petrol summitu v Praze předseda představenstva a generální ředitel provozovatele ropovodů v ČR, společnosti MERO, Jaroslav Pantůček.
Trubky uložené pod zemí ale nevedou jen ropu nebo plyn či pitnou vodu. Potrubím se přepravuje taky vodík, etylen, mořská voda na odsolení, amoniak nebo letecký petrolej. Letiště, chemičky nebo vojenské základny po celé Evropě spojují tisíce kilometrů nejrůznějších vedení.
První trubky
Už 500 let před naším letopočtem vedli Číňané bambusovými trubkami zemní plyn ke kotlům, kde z mořské vody vyráběli vodu pitnou. Se slanou vodou je spojen i první průmyslový produktovod v historii lidstva. Za něj je považováno potrubí na přivádění solanky ze solných dolů u rakouského Bad Ischlu. Dřevěné trubky vytvořené z vydlabaných kmenů nechal v letech 1595 až 1607 vybudovat císař Rudolf II. Část se dodnes dochovala, a je dokonce památkou UNESCO.
Na první ropovod si muselo lidstvo počkat do 60. let 19. století. Měřil šest mil, tedy necelých 10 kilometrů, a vedl z ropného pole na železniční stanici v městečku Oil Creek v americké Pensylvánii.
První ropovod pod mořem vznikl za druhé světové války v roce 1944. Spojenci se tehdy chtěli vyhnout nutnosti vozit palivo z Británie do Evropy pro zásobování svých jednotek loděmi, které se mohly stát snadným terčem německého útoku. Zkusili proto položit trubky pod vodu.
V roce 1945 zvládlo Pluto, což byla zkratka pro Pipe-Lines Under The Ocean, tedy Potrubí pod oceánem, dodávat do Francie 300 tun paliva denně. Pluto se v dalších letech stalo základem sítě produktovodů NATO, kterými jsou spojené vojenské základny v západní Evropě.
Žádný spěch
Ropa putuje ropovodem několik měsíců. Žádný velký fi čák v trubkách nepanuje, říká ředitel společnosti MERO Jaroslav Pantůček: „Ropa teče zhruba rychlostí chůze, tedy asi čtyři kilometry za hodinu.“ Na to, aby protekla celou Družbou, tak potřebuje při délce okolo čtyř tisíc kilometrů dva roky. Ropovodem IKL to od začátku na konec trvá tři měsíce. Pokud nastanou problémy, rychlost se samozřejmě může snížit.
Jedním z problémů, které ropovody a produktovody trápí, jsou krádeže. Jen společnost Čepro registruje každý rok několik případů, kdy se někdo pokusí navrtat potrubí a krást benzin nebo naftu. Někdy se to povede, někdy ne. Potrubí je většinou uložené v zemi zhruba metr třicet pod povrchem. Tam, kde je nestabilní podloží, vedou trubky nad zemí. Na první pohled tak ropovod vlastně nikdo nehlídá. Jenže opak je pravdou. Pokud dojde k poklesu tlaku, zjistí to velmi rychle na dispečinku a začnou hledat místo úniku.
Nejde jen o zloděje, pokles tlaku může znamenat i poškození potrubí kvůli obyčejné prasklině.
Jednosměrka?
K největší havárii na našem území došlo v roce 1980 u Havlíčkova Brodu. Rupnul jeden spirálovitý svár a vznikla třiceticentimetrová díra. Dispečer tehdy na pokles tlaku zareagoval špatně. Místo toho, aby vyhlásil poplach a vypnul čerpadla, zapnul naopak ještě druhou pumpu a tlak zvýšil. Do přírody uniklo přes šest tisíc tun ropy, část se dostala i do řeky Sázavy. Kontaminovaná zemina z této havárie se našla ještě v roce 2020 při stavbě obchvatu Havlíčkova Brodu.
Menší havárie se odehrála v roce 1998 u Moutnic na Brněnsku. Až třísetmetrové kaluže ropy vznikly na podzim roku 2008 u maďarské obce Ecser u Budapešti, kde potrubí Družby poškodil stavební stroj. Ropa stříkala do výšky šesti metrů. K ropovodu se musí přistupovat citlivě. V jeho blízkosti se nesmí pohybovat těžká technika a taky samotný ropovod se musí užívat správně. Třeba nejde jen tak otočit směr toku, byť to někdy z obchodních nebo politických důvodů může dávat smysl.
Ropovod na takovou změnu musí být připraven a nesmí být stavěn jako jednosměrka. Při délce potrubí v řádu tisíců kilometrů se vcelku logicky hledají úspory. Trubky se proto ve směru od přečerpávacích stanic postupně ztenčují. „Jak slábne tlak, tak se tloušťka plechu zmenšuje,“ vysvětluje Pantůček. Pokud by tak někdo směr toku otočil, trubky by praskly. Pokud je třeba posílat ropu oběma směry, musí se na to ropovod připravit už při stavbě nebo při případné rekonstrukci. A nemusí jít jen o ropu nebo plyn. Pokud se postupně opravdu vzdáme fosilních paliv, neznamená to, že budou trubky v zemi ležet ladem. Existuje možnost je přestavět na vodíkové, pokud tedy bude dostatečně velká poptávka právě po vodíku. Prvním mezinárodním vodíkovodem u nás by se mohl stát plynovod Gazela, který vede ze severních Čech do Bavorska.
Produktovody
Pod Českou republikou, a nejen pod ní, vedou kromě ropovodů a plynovodů i další trubky. Říká se jim produktovody. Třeba společnost Čepro má propojené své sklady potrubím, kterým teče benzin a nafta. Trubkami se dostává palivo i na ruzyňské letiště. Z litvínovské chemičky vedou trubky na různé látky. Najdeme tu etylenovod, etylbenenzenovod, dusíkovod a produktovod na frakci C4. Produktovody najdeme logicky i u Spolany Neratovice.
Krádež trubek
V roce 2000 se zloději snažili navrtat potrubí v Radostíně na Havlíčkobrodsku. Policie je ale chytila při činu. Úspěšnější byla při páchání trestné činnosti o Vánocích 2013 čtveřice zlodějů, která poškodila potrubí na distribuci nafty o pár kilometrů dál u obce Knyk. Pachatelé vykopali potrubí, které přivádí palivo do skladu společnosti Čepro, navrtali trubku, odčerpali naftu a díru zas zahrnuli hlínou. Nafta ale z děravého potrubí unikala, zamořila celý hektar půdy a natekla i do potoka. Policie pachatele vypátrala, tři z nich dostali podmínku, jeden zůstal nepotrestán. Museli ale zaplatit 38.000 korun za ukradenou naftu. Škodu na poničené přírodě a navrtaném produktovodu zaplatila z velké části pojišťovna. Škoda se vyšplhala na 60 milionů korun.
