Hokejové legendy Radko a Leo Gudasovi: Stejní na ledě, jací v autě?
Čeští hokejisté koncem května 2024 pobláznili národ. Poprvé od roku 1985 se stali mistry světa doma v Praze. Jedním z tahounů zlatých hochů byl Radko Gudas. Kousek od zlata v Praze byl jeho táta Leo v roce 1992. Hromotluky z rodu Gudasů jsme vyzpovídali coby řidiče.
Oba jste zažili medailový šampionát doma v Praze, oba v něm tvrdili muziku v obraně, oba nosili na dresu číslo 3, oba zakončili vydařené mistrovství plackou na hrudi po nedělním vítězství nad Švýcarskem. Leo 10. května 1992, Radko 26. května 2024. Máte takhle společné věci i s auty?
Radko: To úplně ne, protože já teď potřebuji ke každodennímu životu opravdu velká auta, zatímco taťka sedá většinu života do těch malých.
Leo: To je pravda, synku, ale řekl bych, že jinak se nám líbí pořád stejné modely!
Radko: To ano, táto, ale mám čtyři malé děti a potřebuji fakt obry.
Téměř busy?
Jasně že… Onen slavný žlutý autobus z Ameriky by se mojí rodině teď vážně hodil!
Čím ho nahrazujete?
Radko: Manželka má teď v červnu tady v Česku velké osmimístné auto a v USA jezdí přes hokejovou sezonu Lincolnem Navigator. Nejde to s dvěma kluky a čtyřma holkama jinak.
Dřív to ale muselo v socialistickém Československu jít, že, Leo?
Leo: Muselo, nebyl výběr. Moje první auto byl maličký Peugeot 205, za medaili na olympiádě 1992 jsme pak dostali coby hráči Škodu Favorit.
Radko: No to já bych se do dvěstěpětky nevešel ani sám. Ale moje první auto, které jsem řídil, byl právě favorit – ten dědečkův.
Když srovnáme dobu vašich slavných mistrovství, jsou auta roku 2024 lepší, nebo horší, než byla ta v letech 1989 až 1993?
Radko: Jsou rozhodně rychlejší a bezpečnější. Ale méně vydrží v čase.
Leo: Určitě jsou lepší. Já toho tolik zažil s opravdu příšernými vozy! Vlastně všechna moje socialistická auta byla šílená, než přišla Škoda Favorit. Táta měl žigulík, rodina stodvacítku, do Bulharska jsme se plácali trabantem – to fakt byly zájezdy!
Dovedete si představit, že za pár let budou vozy autonomní?
Radko: Nechci si to představit ani náhodou! Rád volant ovládám sám a nechci, aby rozhodovaly stroje za mě.
Leo: Taky tomu nefandím. Moc rád řídím a věřím, že autonomní auto nikdy mít nebudu.
Jaký tedy máte do budoucna sen, je-li nějaký?
Radko: Rád bych zkusil okruh. Nedávno jsem řídil moc pěkné ferrari. Vzít ho na okruh – hmmm, to zní dobře! Nemůžu říct, že po tom vyloženě prahnu, nechám tomu volný průběh. A až skončím s hokejem, rád to zkusím naplno. Bez dětských sedaček.
Leo: Mě tedy okruh v autě neláká ani trochu. Ale rád bych si projel nějakou pěknou trasu na motorce, to tedy ano.
Jste od pohledu statní chlapi a na ledě vyložení „čističi“. Ostatně vaše přezdívka, Radko řezník, svědčí o mnohém. Oba jste si od začátku v hokeji libovali v takzvaných hitech, tedy čistých střetech, bodyčecích a srážkách se soupeři. Jste takoví i za volantem?
Leo: Jako schválně bourat ostatní na silnici? To vážně ne.
Radko: Já se i v autě kousnu rád. Třeba do Chorvatska jsem to dal na jeden zátah. Jak mi nevadí hokej, tak mi nevadí řízení, baví mě obojí, nejen na ledě se rád projedu rychle. Ale v autě těch možností ubylo, když mám v autě vlastně neustále dětskou autosedačku.
Každý to zažil před třemi týdny na Staromáku: k mistrovství světa patří autobusy. Jak to s nimi máte?
Radko: Ony patří i k běžnému hokejovému životu. Třeba ve Státech v kanadsko-americké NHL jezdíme autobusem z letiště do hal týden co týden několikrát. Ale vím, kam míříte! Totálně pozitivní, úplně dokonalý je bus po vyhraných zápasech a turnajích.
V čem?
Radko: Že nikdo nemůže utéct od nátlaku spoluhráčů. Autobus tmelí mančaft.
Leo: Mě na autobusech na světových šampionátech nejvíc bavilo, že vepředu před nimi i vzadu za nimi houkali policisté, takže jsme po silnicích vždycky doslova letěli. Ale teď jsem jel čtrnáct hodin autobusem z Rumunska – a to už taková hitparáda nebyla.
Rumunsko jsme tedy v hokejovém rozhovoru nečekali, to spíš USA. Je řízení po Americe jiné než teď tady v Česku?
Radko: Jiné, a přitom svým způsobem stejné. V Kalifornii mám denně běžně před sebou šest i více pruhů, ale i ty se dokážou pořádně zasekat, takže ani tam to není žádné velké poježdění jako tady na výpadovkách kolem Prahy.
Vy jste, Leo, trénoval hokejisty v Kuvajtu. Jaké je řízení tam?
Leo: Tady v Česku daleko – rozhodně opravdu daleko – jednodušší než tam. Kuvajt je jedním slovem šílený, pravidla tam v dopravě neplatí snad vůbec žádná.
Teď jsme ale v Česku v červnu 2024. Čím se tady přepravujete?
Radko: Pořídil jsem si superb a těším se, že budu nenápadný. Jinak tu mám z Ameriky svůj Jeep 5.7 HEMI. Jede jako tank, můžu ho, ale jsem tady v Čechách na očích, proto jsem zvolil škodovku.
Leo: Já teď mám volvíčko – XC60 – a jsem moc spokojený.
Vyrazíte s nimi k moři?
Leo: Já určitě ne, Bulharsko v autobuse mi stačilo.
Radko: Jak jsem zmínil, jezdíval jsem autem do Chorvatska, ale letos jsem toho projezdil už spoustu, takže letos to bude dovolená tady v Čechách, hezky u ohýnku, u rybníku, žádné dlouhé trasy.
Radko Gudas
- S českou hokejovou reprezentací se stal před třemi týdny mistrem světa v Praze, hrál i na olympiádě 2014 a světových šampionátech 2017, 2018, 2019.
- Patří mezi nejoceňovanější beky v kanadsko- americké NHL: nastupoval za Tampu, Filadelfii, Washington a Floridu, s ní se loni probojoval do finále Stanleyova poháru.
- Nyní hraje za svůj pátý klub v NHL, Anaheim.
- V každé z předchozích štací se mu narodil jeden potomek: v Tampě Leontýnka, ve Filadelfii Kvído, ve Washingtonu Elvíra a na Floridě třetí dcera Frída.
- Teď v červnu mu bylo 34 let, narozeniny oslavil v Praze.
Leo Gudas
- S hokejovými reprezentacemi vybojoval čtyři medaile na mistrovství světa: ještě za ČSSR ve Švédsku 1989, už za svobodné ČSFR ve Švýcarsku 1990 a pak doma v Praze 1992 a za samostatné Česko v Německu 1993, má i medaili z olympiády v Albertville 1992.
- Stejně jako syn Radko platil za statného ochránce spoluhráčů: na mistrovství světa ve Švýcarsku 1990 debutovala po jeho boku za Československo třeba budoucí lajna hvězd Jágr-Reichel-Holík.
- Kromě Sparty či Jihlavy hrál později za kluby ve Finsku, Německu či Švýcarsku.
- Po skončení kariéry se dal na trenérskou dráhu, a to jak v Česku, tak v Asii.
- V týdnu, kdy se stal v Praze Radko mistrem světa 2024, oslavil 59. narozeniny.
