Instalace parkovacích senzorů: Zvládne to i laik?
Zaparkovat v dnešních přeplněných městech je stále těžší. A zrovna nepomáhá ani mizerný výhled vzad řady aut. Pomocníkem i pro zkušeného
řidiče mohou být parkovací senzory. Zařízení, které bylo donedávna výsadou seznamů příplatkové výbavy nebo vozů vyšších tříd, dnes pořídíte za pár stokorun. Jenže zvládne instalaci běžný motorista? Vyzkoušeli jsme to a byli úspěšní!
Montáž parkovacích senzorů
1. Za pětistovku jsme koupili v českém e-shopu základní sadu se čtyřmi čidly. Odvážnější povahy stejný produkt seženou na čínských webech i za polovic. Pokud vše dobře dopadne, měla by nám akusticky i vizuálně znázornit vzdálenost od auta vzadu. Napájená bude kabeláží ke světlu zpátečky. Co k montáži budeme potřebovat? Stačí vrtačka, metr, elektrikářská páska, dvě samořezné kabelové spojky v ceně čtyř korun, rukavice a trocha šikovnosti.
2. Dvakrát měř, jednou řež, říká otřepaná pravda. Proto vše dobře promyslete, ještě než se pustíte do práce. Kudy povedou kabely do přední části vozu? Kde naleznete přívod energie k couvacímu světlu? A jak se dostanete zpod nárazníku do kufru? Lépe vše vyzkoušet nanečisto než pak zaplakat nad rozvrtaným autem a nefunkčním klubkem drátů! Také dobře rozvrhněte a zakreslete, kam umístíte samotné senzory. Dva by měly být 10-15 centimetrů od kraje vozu, další dva rovnoměrně uprostřed. Senzorům nesmí nic stínit – pozor třeba na značku. Jinak budou stále pípat!
3. U našeho auta jsme nalezli pod černou otěrovou lištou připravené díry přímo z fabriky, které jsme se rozhodli využít. Nejprve si přesně předvrtáváme díru drobným vrtáčkem, pak už na jistotu vyřezáváme otvor přiloženým miskovým vrtákem. S měkkým plastem si snadno během pár vteřin poradí i akumulátorová vrtačka.
4. Jdeme na kabely! Displej s pípákem umisťujeme k prostřednímu zpětnému zrcátku, aby byl na očích. A poté už kabel jemně
zastrkáváme za čalounění stropu, pak pod kryt sloupku A, následně za těsnění dveří. Tam už jej vedeme pod plastovou ochranou prahu až ke kufru, kde jej prostrčíme pod boční čalounění. Po pravdě jsme měli z protáhnutí a skrytí kabelu trochu strach, ale nakonec to byla překvapivá hračka – stačilo vycvaknout a zase navrátit zpět pár plastů.
5. A teď k instalaci samotných senzorů. Abychom věděli, který je který, pěkně si popíšeme jejich konektory – zcela vlevo je A, pravý roh ohlídá D. Zastrčit ultrazvukové čidlo do vyvrtaného otvoru vyžaduje trochu šikovnosti. Nám se nejlépe osvědčilo je tam jakoby našroubovat. Ale pozor! Je jasně dané, kde má být umístěna horní část. Samotné kabely pak provlékáme závlačkami, které připravil v nárazníku výrobce vozidla pro originální instalaci. Postupně pak kabely spojujeme elektrikářskou páskou. Nebudou tak plandat. Takto je vedeme až za zadní světlo. Proplést se elegantně kolem nárazníku chce trochu šikovnosti.
6. Řídicí jednotku umisťujeme oboustrannou lepicí páskou na pravý blatník. Jak ji budeme napájet? Samořeznou kabelovou spojkou z autopotřeb za 2 Kč, kterou ukradneme trochu proudu světlu zpátečky. Systém tak bude v provozu, jen když jej budeme potřebovat. Stejným způsobem napojíme i kabel kostry a následně vše zapojíme. U starších vozidel je to bez problému, u moderních s multiplexními systémy se však může rozsvítit závada osvětlení – i když drobného odběru si většinou systémy nevšimnou.
7 Startujeme, řadíme zpátečku a přichází chvilka napětí. Bude naše vychytávka fungovat? Jasně! I když stejně jako u předchozích čínských hraček to bohužel není stoprocentní. Bzučák se má skutečně k světu. Když se blížíme k překážce, rozezní se s takovou vervou, že máme opodstatněnou obavu o sluch. Zato displej, který měl ukazovat vzdálenost od překážky a její stranu, jen problikne a dále nic. Jelikož ale stejně tuto funkci považujeme spíše za nadbytečnou, raději přelepujeme repráček lepicí páskou a skrýváme k prostoru stropního světla. Vykukovat necháváme
jen drobný vypínač celého zařízení. Samotné senzory pak fungují bezchybně. Pípat začínají asi ve vzdálenosti kolem metru od překážky. Nepřerušovaný tón značící, že by nebylo záhodno pokračovat, nastupuje asi 30 cm od dotyku. Investovaná hodina práce a pět stokorun rozhodně stály za to!
Jde to i originálně
Spíláte na to, že jste si při objednání vozu senzory nekoupili? Žádný strach! Systém lze na řadu aut domontovat i v autorizovaných servisech. Třeba u Škodovky naleznete kompletní sady, které se připojí na sběrnici vozu, asi za šest tisíc korun. Takový systém pak dokonce zobrazí vzdálenost přímo v prostředí rádia.
Už čtyřicet let
První zařízení na ultrazvukovém principu, na kterém pracují dnešní parkovací senzory, se začala využívat v sedmdesátých letech. Tehdy byla vyvinuta jakou pomůcka pro slepce, v malých sériích se ale dostala i do nákladních vozidel. Patentována byla v Itálii až roku 1988. K masovému rozšíření však
došlo až po roce 2000. Za první mainstreamový vůz, který jimi byl standardně vybavován, je považována Toyota Prius z roku 2003.
