Jak přistupovaly současné i zaniklé značky k elektromobilům v 90. letech?

Může být poučné všímat si současného přístupu automobilek vůči byrokratické masáži dehonestující spalovací motory používané od nepaměti. Mnohem zajímavější je bádání po minulých strategiích početných automobilek existujících před třiceti a více lety. Mnozí výrobci zanikli, a to možná z proto, že poslouchali zámořské hlasy monotématických zasedání totožně smýšlejících výzkumníků, kteří věřili a mnohdy stále věří v elektrifikaci automobilového světa.

International Automotive Design (Anglie)

Soukromý projekt z jihu Anglie se úspěšně nominoval do výběrového řízení na elektromobil pro Los Angeles. Prototyp LA 301 vznikl v polovině roku 1991 pomocí sil švédských odborníků z uskupení Clean Air Transport AB. Disproporční dílo na zakázku mělo stát 25 tisíc amerických dolarů (dnes 622 tisíc Kč).

Belcanto (Československo)

Soukromá firma z Československa přestavovala ikonické Multicary se zelenou kabinou na pokusné elektromobily. Snadné přizpůsobení konstrukce vozu bylo dobrým předpokladem pokrýt poptávku zájemců z různých oborů, podvozek lehkého stroje snášel několik verzí nástaveb nebo přizpůsobení. V dokumentaci partnerské firmy Eco Drive byl elektrický typ distribuován do Švýcarska pod názvem Ecodrive Comunal.

Exkluzivní jízdní dojmy: Elektrická Škoda Enyaq dostane i verzi RS 4x4

ČEZ (Československo)

České energetické závody se v roce 1991 rozhodly razantně podpořit rozvoj bezemisních dopravních prostředků použitelných pomocí elektrického proudu. Tehdy ještě Československá firma vybrala Škodu Favorit a vytvořila tři prototypy ELA 01, ELA 02 s pěti dveřmi a ELA 03 doplněný úložným prostorem ve formě pick-upu.

CityCom (Dánsko)

Jednomístná tříkolka se solárními panely měla podpořit nový směr pohonu automobilů pomocí vestavěných článků zásobovaných slunečním zářením. Lehkonohé futuristické dílo kryté bohatě prosklenou kabinou ve významném množství putovalo do Švýcarska, kde dovoz zajišťovala firma Sunel.

Dánsko volá po zákazu spalovacích motorů. V celé Evropské unii!

Citroën (Francie)

Aktivita podniku byla zaměřena především na elektrifikaci užitkových vozidel C15, respektive většího modelu C25. Tažné koně pevné stavby mohly mít delší rozvor a zvýšenou střechu, spolu s elektromotory se prodávaly i mimo domovskou Francii. Dobovým hitem Citroënu se stal městský sci-fi vůz Citela s modulární karoserii.

Renault (Francie)

Zkoumáním šancí nového pohonu se dlouze zabývali v Renaultu. Po zevrubném testování vyšel Master a následně Express – oba s elektromotorickým dopingem. Dva roky po sametové revoluci byl představen čtyřmístný pokus elektrického Clia jezdící díky reakci sodíku a síry v membráně z oxidu hlinitého.

Fiat (Itálie)

Italský výrobce patří mezi protagonisty elektromobilů, což v minulosti dokazoval opakovaně. Tradiční Fiat 500 byl od počátku nabízen s elektromotorem a pokrokovým směrem dodnes trvajícího vývoje zamířily i Panda Elettra nebo Ducato Elettra. Hranatá Panda byla v roce 1990 jedním z prvních sériově vyráběných elektromobilů starého kontinentu.

Nový Fiat 500 na prvních snímcích. Elektromobil poznáte na první pohled

Progetti Gestione Ecologiche (Itálie)

Po vzoru Fiatu nabízeli i drobní italští výrobci zvláštní formy elektrického poježdění. Než byla milánská dílna uzavřena, vzešlo skromné přibližovadlo PGE 3P určené pro soukromé i obchodní použití. Miniaturní výtvor s pohonem předních kol jel maximální rychlostí 60 km/h.  

Nissan (Japonsko)

Ostrovní Asiaté se zabývají vývojem elektra do aut od roku 1960. Deset let od první zmínky vyrobili Nissan City, poté přijel Electric EV-4, March EV-1, EV-2 a další. Během akce Tokyo Motor Show 1991 šéfové z Jokohamy odprezentovali zaoblený Nissan FEV zatížený nikl-kadmiovými akumulátory, součinitel odporu vzduchu vozu klesl na pouhých 0,19.

TEST Nissan Leaf – Zase o krok blíž normálním lidem

Tokyo Electric Power Company (Japonsko)

Tokyo Electric Power Company (Tepco) aktuálně zastupuje post největší japonské elektrárenské společnosti. Prosperující gigant v 90. letech experimentoval s několika zkušebními stavbami poháněnými vlastními dodávkami elektřiny. Například čtyřmístné kupé se čtyřmi elektromotory a nikl-kadmiovými bateriemi se vážně povedlo, ani po 30 letech by se designéři nemuseli stydět.

Audi (Německo)

Automobilka Audi nezůstává nic dlužná alternativním pohonům. Loni byl vypuštěn moderní e-tron, ovšem už v roce 1989 byla ve Frankfurtu odhalena první generace hybridního Dua založeného na Audi C3 100 Avant. Zkouškou spolehlivosti prošla soustava olověných a nikl-kadmiových baterií, výkon studie se měl pohybovat okolo 100 kW (136 koní) z benzínu na přední kola a 9 kW (12 koní) energie dodávaly akumulátory pro zadní nápravu.

Ingenieurbüro für Solarenergie Konstanz-Automobilität (Německo)

Zřejmě nešlo zvolit typičtější název německé firmy, na každý pád se vedení Ingenieurbüro für Solarenergie Konstanz-Automobilität zaměřovalo na úpravy spalovacích technologií na možná efektivnější elektřinu. Nejčastěji putoval pod kudlu Fiat 126 p alias Maluch.   

BMW (Německo)

Středobodem frankfurtské události Internationale Automobil-Ausstellung v roce 1991 byl městský speciál BMW E1. Malý průkopník dláždil cestu i3 pomocí zapojení sodíkovo-sírových akumulátorů, dojezd činil solidních 200 kilometrů při maximální rychlosti 120 km/h. Hliníkové skořápka s přídavky plastu skrývala samonosnou karoserii aerodynamických tvarů. Pro americký trh bylo připraveno provedení E2 snižující vzdušný odpor ještě lépe tak, aby se zvýšila možná obslužnost na jedno nabití.  

Colenta Elektromobile (Německo)

Společně s podnikem RWE vybudovala firma Colenta Elektromobile řadu elektromobilů. Nejzajímavějším přírůstkem prosazované techniky se staly užitkové varianty jako například valník s variabilním uspořádáním přizpůsobeným zákazníkovi z oblasti rozvozu potravin, drobného zboží nebo zahradnických potřeb.

ERK Solartechnik (Německo)

Zaměstnanci Solartechniku uměli přetvářet konvenční pohonné systémy aut na elektrické obvody. Základním stavebním kamenem firmy byly konverze malých modelů určených převážně do města a blízkého okolí. Dělníci montovali dráty do importovaných vozů z Francie, které se dále prodávaly do zeleného Švýcarska.

Za deset let prý bude v Česku až půl milionu elektromobilů

Opel (Německo)      

Na autosalonu v Ženevě léta páně 1992 Opel nabídl řešení hybridu Twin, který si zasloužil potlesk. Lidé ocenili individuální volbu tříválce, nebo elektromotoru prostřednictvím modulu na kolech. Ten zajistil největší ovace, protože důmyslný systém výměnného mechanismu dával řidiči svobodný výběr pohonné jednotky včetně převodů, zadní nápravy a zásobníků energie.  

Mercedes-Benz (Německo)

Stálice západního původu patří mezi aktivní členy vývojářů pohonu nové generace. Jedním z pokusů o spoutání nabitých koní pod kapotou osobního vozu MB byla instalace vodičů do řady 201. Elegantní sedan poháněl pár elektromotorů roztáčejících vždy jedno zadní kolo.  

Volkswagen (Německo)

Časy formování české státnosti patřily u Volkswagenu zaměření na americké zákazníky. Rozpínání aktivit připomíná studie městského hatchbacku VW Chico. Veselý kompakt opět dojel jen do muzea a nikdy nebyl přesunut do finalizace před sériovým nasazením. U koncernu jen sotva kdy vznikne něco menšího se dvěma sedadly a bzučícím motorem.

Melex (Polsko)

Sousední vozíky Melex byly úspěšným exportním artiklem mnoho let. Prodávaly se po Evropě i za oceánem a dodnes fungují zejména v golfové úpravě. Mrštná autíčka mohou lidé potkat také v nemocnicích, na letištích a v lázeňských oblastech.

Elin-Energieanwendung (Rakousko)   

Rakušané vytvořili alternativní vozidlo založené na Volkswagenu T4 obohacené o olověné akumulátory a zinko-bromidovou soustavou. V experimentálním Passatu se testovala nikl-kadmiová zásoba energie a vlastnosti elektrické trakce si inženýři ověřovali pomocí dalších experimentálních aut, posloužil například velkoprostorový Mercedes MB 100.

ECO Drive (Švýcarsko)

Těžiště zájmu Švýcaři soustředili na dvě fronty – lehká dvoumístná elektroauta střídala užitkové a speciální stroje dosazované správě lázeňských areálu a center měst. Za zmínku stojí skútr City-Bike a pestré varianty vozítek Puli původem z Maďarska. Výše již byla zmíněna používaná elektrická multikára Ecodrive Comunal.

Multicar má pestrou minulost. Zavzpomínejte na malé nákladní vozy!

EMC Elektro-Mobil (Švýcarsko)

Hlavním prodejním artiklem společnosti byla Škoda Favorit ve dvou karosářských edicích. Osobní přepravě vhodně sekundoval čtyřmístný typ Favoritu E s pěticí dveří a dělníkům se lépe zamlouval dobíjecí pick-up. Obě série pocházely z Ejpovic u Plzně.

Larag, Lastwagen-Reparatur (Švýcarsko)

Larag patří ve Švýcarsku k výrobcům elektromobilů s nejdelšími kořeny. Produkce umožňovala volbu mezi osobními, užitkovými a hromadně přepravními verzemi na elektřinu. Široká paleta se formovala předělávkou sériových vozidel s dunícími motory. Jednou z nejžádanějších proměn byl Fiat Panda přejmenovaný na typ 202.  

Solar Team Höngg (Švýcarsko)

Více méně fanatická organizace vytvořila automobil úspěšný v mnoha soutěžích elektromobilů. Sériové montování či masový rozmach po globálních končinách nebyly důležité milníky, autoři byli spokojeni s uznáním poroty za lehkou konstrukci, malé rozměry a znamenitou aerodynamiku hodnoceného exempláře.

Solec Solar und Elektromobil (Švýcarsko)

Vlajka Solec Solar und Elektromobil vlaje na počest zakladatele Michaela Branda, který měl za lubem vyčistit vzduch alespoň snížením emisí během krátkých jízd. Osobní zájem vedl ke konstrukci vtipného elektromobilu Solec Riva. Pobavily například pozice předních sedadel téměř přilepených u zadního okna drobného pokusu o záchranu přírody.

Před Teslou byla nejprodávanějším elektromobilem v USA... tato krabička

Horlacher (Švýcarsko)

Uskupení Horlacher funguje od roku 1962, během života si výrobna prověřila své schopnosti u konstrukcí elektromobilů, přičemž hotové produkty se objevily na všech významných sportovních i komerčních akcích. V roce 1992 futuristický stroj poháněný sodíkovo-sírovými bateriemi překonal světový rekord v dojezdu, když zdolal hodnotu 450 kilometrů. Dnes se firma činí mezi konkurencí zpracovatelů plastických hmot a kompozitu.

Sunel (Švýcarsko)

Elektromobil Erad Spacia sice připomínal nákupní vozík, ale můžeme jej považovat za provozuschopný výsledek dalšího švýcarského zázraku. Původně francouzský vůz dostal olověné akumulátory, registrační značky a byl vypuštěn do ulic měst.  

Willy ElectroMotion (Švýcarsko)

Evropské centrum elektrických úsilí 90. let 20. století produkovalo také malé městské vozy Microcar. Úvodní Spid nahradil modernější Light, ačkoliv důležité komponenty dvoumístného elektromobilu pocházely ze zahraniční, konkrétně z Francie.  

Solon (Švédsko)

I na severu se angažovali průkopníci nekonvenční mechaniky. Švédové stále patří mezi statečné zachránce ledovců, také mají za sebou mnoho zajímavých koncepcí nekouřících aut. V 90. letech vznikly tři kusy čtyřmetrového kupé inspirovaného Lamborghini – minimálně dveře a vstupy vzduchu připomínají italské supersporty.

Ford (USA)

Ford navázal na dávné elektrické začátky datované až do roku 1956. Od 80. let se hluboké zkušenosti proměnily v hmatatelný úspěch nazvaný ETX-I, následovaný ETX-II. Jedním z posledních úspěšných prototypů té doby zůstal Ecostar a tvarově exkluzivní Ghia Connecta osazena sodíkovo-sírovými akumulátory.

General Motors (USA)

Důležitý hráč automobilového průmyslu otálel se vstupem do elektrického oboru. Prvotinou amerického gigantu byl sportovní Impact z roku 1990. Později přišel na scénu ambiciózní koncepční model HX3 inspirovaný proudovými letouny. Možná proto byl hybrid zabalený do uhlazené karoserie s krytím zadních kol.

Dodge (USA)

Aerodynamické MPV Dodge Epic (Electric Power Interurban Commuter) dokazuje, že i elektrický minivan může splňovat nejvyšší efektivitu včetně nároků na schůdný vzhled. Esteticky a technicky povedený příklad z roku 1992 garantoval dojezd 120 mílí (193 kilometrů) mezi připojenými zásuvkami.