Jak řídí fotbalista Jan Koller: Na Spartě se mi kvůli Škodě 105 smáli

Světla na gdaňském stadionu pomalu zhasínají. Z útrob jsou však stále ještě slyšet oslavy hráčů žluté ponorky. Villareal zde před pár hodinami zdolal v nervy drásajícím finále Evropské ligy Manchester United. Rozuzlení přinesl až penaltový rozstřel, v němž v poměru 11:10 byli šťastnější Španělé. „Ty jo, to jsem nikdy neviděl!“ kroutí nevěřícně hlavou nad strhujícím závěrem v jednom ze skyboxů Jan Koller, někdejší fotbalový útočník český reprezentace, Anderlechtu, Dortmundu či Monaka. Na velké obrazovce posazené u protější tribuny sice svítí čas 1.23 ráno, ale 202 centimetrů vysoký forvard s přezdívkou Dino je připravený k rozhovoru se Světem motorů.

Jaký je váš vztah k motorům?

Jelikož jsem vyučený automechanik, tak kladný. Řidičák vlastním už od sedmnácti, navíc jsem v autoškole získal plný počet bodů. Později jsem si udělal papíry i na náklaďák. Tam už jsem však cítil větší respekt.

Byl jste za volantem něčeho většího v poslední době, nebo se tomu už vyhýbáte?

Zrovna nedávno jsem jezdil na vesnici traktorem. A zvládl jsem to myslím slušně.

Jak řídí olympijští medailisté: Ladislav Vízek - V kulečníku jsem vyhrál mercedes

Co jste řídil coby svůj první vůz?

Škodu 1000. To byl horor! Tenkrát jsem ji koupil ojetou. V zimě nestartovala, tři kamarádi mě vždycky museli roztlačovat. Potom přišla řada na Škodu 105. S tou jsem dojížděl na Spartu.

Nečelil jste posměškům od spoluhráčů?

Jasně, někteří se mi kvůli této škodovce smáli. Každopádně koukali úplně všichni, když viděli, čím tam parkuju. Tehdy měla většina hráčů od pana Macha modely od Opelu. Nechával jsem schválně stopětku bokem. Když se však později naskytla možnost, koupil jsem si starší Opel Astra. Sice znovu ojetinu, ale já byl tehdy hrozně nadšený, že jsem měl konečně zahraniční vůz.

Po přesunu do ciziny jste střídal automobily častěji?

Ne, jsem v tomhle věrný. Auta mi vydrží dlouho. Pamatuju si, jak je kluci z reprezentace pořád točili. Ať už Tomáš Řepka, nebo později třeba Martin Jiránek. Já si na tohle moc nepotrpěl. Třeba v Borussii mi mercedes vydržel osm let.

Rozhovor s Kryštofem Hádkem: Kupuju si jenom ojetiny!

To je ten AMG, s nímž jste letěl po německé dálnici?

Jo. Vzpomínám, že bylo nádherné počasí, dlouhá rovina, žádný provoz, dálnice bez limitu, a tak jsem na to dupnul. Splnil jsem si sen, že jsem svištěl tři sta kilometrů za hodinu. Asi jen tři sekundy, protože jsem se pak začal bát. Nejsem totiž prototyp závodníka.

Kde jste zažil nejhorší řidiče?

V Itálii. Jednoznačně! Klidně to třikrát podepíšu. Pokud projíždím touhle zemí, musím být neustále ve střehu. Blinkry neznají, lepí se na vás, nedávají přednost.

A Francouzi?

Těm šíleně dlouho trvají rozjezdy na semaforech. Vážně nevím, co tam dělají. Jsou takoví zabrzdění. Ale každý národ má svá specifika. Němci zase když jedou v levém pruhu, tak prostě neuhnou. My Češi jsme ale podle mě nejvíc nedisciplinovaní…

Svět Motorů 25/2021

Co vás zaručeně vytočí na silnicích?

Pokud se na mě někdo namáčkne, a k tomu mě začne problikávat. To nesnáším!

Musí být ale něco, co vás hodí zpátky do pohody?

Muzika. Když jsem si vybíral auta, vyžadoval jsem kvalitní audio. Jsem maniak na československou muziku.

Který žánr je vašemu srdci/uchu nejblíže?

Já jsem rocker, baví mě i metal. Spadám do kategorie řidičů, kteří jezdí nejraději sami, s hudbou. Fakt si takhle za volantem odpočinu a dobiju baterky.

Kolik toho ročně najezdíte?

Dost nyní pendluju mezi Monakem a Českem. Za měsíc nalítám svou novou plug-in hybridní Kiou Sorento přes čtyři tisíce kilometrů. A upřímně – je to s ní daleko pohodlnější než letadlem.

Rozhovor s Martinem Jahnem, členem představenstva Škoda Auto: Auta budou dražší!

V autě trávíte spoustu času. Jak jste na tom s pokutami?

Pokládám se za slušného řidiče. Čili jich moc nepřistálo. Ale teď jsem se upomenul na jednu z Francie. Před čtrnácti lety mi napařili kousek od Nice 90 eur za rychlost. Šlo od té doby vlastně o poslední. Jinak jsem měl vždycky výhodu s monackou značkou. Když vás s ní vyfotí, po celé Evropě vás nemůžou pokutovat. Horší je, když vás chytí na místě - pěkně vás osolí.

Kdybyste měl na závěr srovnat řízení auta a hraní fotbalu, v čem jsou si tyto aktivity podobné?

V potřebě koncentrace a předvídavosti. Co mám vytrénované z fotbalu – a platí za moji velkou přednost – je taky periferní vidění. To mi za volantem při krizových situacích hodně pomáhá.

Rychlodotazník

Manuál, nebo automat?

Teď už automat. Ale občas si rád sednu do auta s manuálem, abych si vzpomněl na své začátky.

Jaký jsem jako spolujezdec?

Velmi tichý. Ale když někdo mluví mně, je zle.

Co si umím na autě opravit?

Už skoro nic. Maximálně si vyměním kolo.

Kam jsem řídil nejdál?

Asi do Monaka.

Jak jezdí Antonín Panenka? Hravý muž, klidný řidič (rozhovor)

Jan Koller

• Bývalý český fotbalový reprezentační útočník se narodil 30. března 1973 v Praze.
• 202 centimetrů vysoký muž začínal s fotbalem ve Smetanově Lhotě jako brankář, až postupně se vysunul do pole – na hrot.
• V roce 1994 se z divizního Milevska přesunul do pražské Sparty, kde strávil dvě sezony. V roce 1995 s ní vyhrál titul, o rok později domácí pohár.
• Poté jej v roce 1996 čekal první zahraniční přestup do Belgie. Nejprve tři roky hájil barvy Lokerenu. Stejnou dobu následně strávil i v Anderlechtu Brusel. V roce 1999 se stal nejlepším střelcem belgické ligy. V témže roce vyhrál rovněž anketu o nejlepšího českého fotbalistu.
• V letech 2000 a 2001 se stal mistrem Belgie. Současně vyhrál také tamní Superpohár.
• V roce 2001 navlékl dres Borussie Dortmund, kde vydržel do roku 2006.
• V letech 2006-2008 působil v klubu AS Monako. Následně přestoupil do německého Norimberku a ruské Samary. Profesionální kariéru ukončil ve francouzském Cannes v roce 2011.
• Největšího reprezentačního úspěchu dosáhl na šampionátu Euro 2004 v Portugalsku, kde pomohl vybojovat pro Českou republiku bronz.
• S 55 góly je historicky nejlepším střelcem české fotbalové reprezentace. Vsítil je během 91 utkání.
• Je rozvedený, s exmanželkou Hedvikou má dvě dcery.