Jak se v zimě starat o autobaterii? A opravdu může při dobíjení vybouchnout?
Tu situaci znají jistě mnozí řidiči – auto ne a ne nastartovat kvůli vybité baterii. Aby k tomu nedošlo, máme pro vás několik tipů.
Letošní zima je zatím vcelku mírná, automobily netrpí jako za tuhých mrazů, přesto bychom na péči o čtyřkolové miláčky měli pamatovat. Jednou z rizikových součástí aut, na něž bychom měli v zimě upřít pozornost, je autobaterie. Víte, jak se o ni starat?
Autobaterie patří v zimě mezi nejvíce namáhané součásti vozů, v mrazu rychle ztrácejí svoji kapacitu, což se v důsledku může projevit až tím, že kvůli vybité baterii automobil vůbec nenastartuje. Základem je tedy prevence, řidič by již před zimou měl zkontrolovat napětí v baterii a součástky související s baterií.
Péči o baterii můžete řešit prohlídkou v servisu, dá se ale zvládnout i svépomocí. Starší, tzv. údržbové baterie mají ve víku otvory se šroubovacími víčky, které mimo jiné slouží k dolévání autobaterie. Pokud se hladina elektrolytu (roztoku vodícího elektrický proud) nachází pod stanovenou ryskou, je nutné jej doplnit, a to pomocí dolití destilované (!) vody. Ta by navíc měla být skutečně dolívána z originální lahve, při případném přelití do lahve od nápoje se nádoba nikdy dokonale neumyje, načež stopy cukru nebo jiných látek mohou baterii poškodit. Zároveň je nutné nepřesáhnout vyznačenou maximální hladinu elektrolytu, při přelití totiž hrozí vytečení roztoku.
| Údržbové a bezúdržbové autobaterie |
| Autobaterie se obecně dělí na tzv. údržbové a bezúdržbové. První skupina jsou takové baterie, u nichž je nutné doplňovat elektrolyt, tedy do baterie pravidelně dolívat destilovanou vodu. Tento proces u bezúdržbových baterií odpadá. |
| Bezúdržbové baterie jsou modernější, což je zároveň důvod, proč je nejde použít ve všech starších autech (cca do roku 1995), pro něž jsou vhodnější právě údržbové baterie. Dobíjecí soustava je u starších vozů zkrátka jiná, a tak by v nich bezúdržbová baterie dostávala více zabrat. A jelikož elektrolyt u ní nejde doplnit, mohla by se vysušit a zničit. |
| Modernější baterie navíc často mívají desky s příměsí vápníku, které potřebují vyšší hodnotu dobíjecího napětí, již starší vozidla nezvládají. |
Modernější autobaterie jsou však tzv. bezúdržbové, u nich není elektrolyt potřeba dolívat. Ostatně to v praxi ani nejde, protože nemají uzávěr na doplnění roztoku. Přesto zcela bez údržby nejsou, řidiči by měli asi jednou ročně kontrolovat jejich napětí. To se měří pomocí voltmetru, a to v době, kdy je autobaterie několik hodin v klidu, tedy je několik hodin po jízdě nebo nabíjení. Pokud je napětí nižší než zhruba 12,4 V, měla by se autobaterie nechat dobít pomocí nabíječky.
Jestliže už je akumulátor skoro vybitý, je potřeba ho nabít co nejdříve. Při vybitém stavu totiž u olověných akumulátorů dochází k tzv. sulfataci elektrod, neboli usazování krystalů síranu olovnatého na elektrodách, což vede k jejich znehodnocení. K nabíjení používejte pouze schválené nabíjecí zdroje, přičemž dobíjejte výhradně podle pokynů výrobce autobaterie i samotné nabíječky. Při nedodržení postupů může dojít k poškození baterie.
Při nabíjení klasickou nabíječku myslete na to, že se autobaterie může přebít, nabíjení po dosažení plného nabití totiž opět baterii znehodnocuje. Ideálem je tak nabíjet proudem ve výši jedné desetiny kapacity akumulátoru po dobu deseti hodin, tedy např. u baterie s nábojem 44 Ah použít proud 4,4 A. U údržbového akumulátoru navíc uvolněte jeho víko. Při nabíjení v něm vzniká vodík, který by při uzavření baterie neměl kam odcházet, a hrozil by tak výbuch baterie. To je rovněž důvod, proč by se baterie měla po nabití nechat další asi dvě hodiny v klidu.
Vedle samotných baterií je vhodné se postarat také třeba o elektrické kontakty, jež je před zimou vhodné postříkat speciálním sprejem, který je dostupný na čerpacích stanicích. Na svorkách se občas tvoří rez, která klade větší odpor elektrickému proudu a tím baterii oslabuje, proto je nutné ji očistit. Také místo uložení baterie by se mělo pravidelně čistit.
Když už zima nastane, je potřeba počítat s tím, že baterie je více namáhaná. Zapnuté topení, případně vyhřívání oken, zrcátek nebo sedadel je zkrátka znát... Pokud je automobil pravidelně v provozu, vlastně se nic neděje, protože dobře nabitá baterie by měla vydržet i velice nízké teploty kolem -20°C. Potíže však nastávají v době, kdy sice auto jezdí pravidelně, ale jen na krátké vzdálenosti. Takový provoz znamená, že baterie se nestíhá za jízdy pomocí alternátoru dobít a neustálým startováním se postupně vybíjí.
Jestliže v takovém režimu jezdíte, napětí v baterii kontrolujte pravidelně. Náznakem slábnoucí baterie je už horší startování nebo slábnoucí světla. Pro případ nouze se také hodí mít připravené startovací kabely pro nahození motoru jiným autem.
Horší situace pak nastává v době, kdy automobil za mrazů dlouhodobě stojí. To se kyselina vlivem mrazu může stáhnout do desek, načež v článcích zůstane jen voda. Ta pak může zmrznout a baterii nenávratně zničit.
Řešením je tak zazimování baterie, které při správném uskladnění nepředstavuje problém. Je však nutné dodržovat několik zásad. Baterii je nutné skladovat jen v plně nabitém stavu, jinak dochází k již zmíněné sulfataci, znehodnocení elektrod. Uložte je v rámci možností na suchém a chladném místě, nízké teploty totiž zpomalují samovolné vybíjení baterií, z toho důvodu by teplota v místě uskladnění neměla přesahovat 20 °C. Optimálním řešením pro životnost skladované baterie je pak použití přístroje pro udržování napětí.
Dosud jsme se zabývali péčí o autobaterie v zimě, jenže řidiči by na ni měli myslet také během léta. Pokud automobil léto tráví ve vysokých teplotách, dochází jejich vlivem k tzv. samovybíjení baterie. Proto je opět třeba ji dobíjet delšími jízdami, případně pravidelně kontrolovat stav jejího nabití. Dlouhodobé nízké nabití pak opět znamená sulfataci.
