Jak zpátky získáte řidičák? Je to úřednická tortura!

Pro představu uvádíme příběh z našeho blízkého okolí.

Stalo se, dvakrát během dvanácti měsíců jsem si nedal pozor a překročil rychlost o víc než 20 km/h v obci. Poprvé mě na místě zastavili městští strážníci, podruhé státní policie. „Pane řidiči, bohužel je to recidiva, takže nemáme o čem diskutovat. Nepřísluší mi s vámi na místě cokoli řešit, přestupek spadá automaticky do správního řízení. Tak přeju hodně štěstí,“ rozloučil se se mnou policista. Na rozdíl od prvního přestupku tedy zatím žádná pokuta ani body, o mém dalším osudu rozhodne úředník Magistrátu hlavního města Prahy.

Psychická příprava

Na správní řízení jsem se chtěl připravit a zajímalo mě, co můžu pro záchranu „papírů“ udělat. Konzultoval jsem svou situaci s nejlepšími právníky v oboru a verdikt byl jasný. „Zapomeňte na všechny hospodské řeči o tom, že radar nebyl správně certifikovaný, že policisté odmítli tento certifikát předložit, že měření neproběhlo v souladu se zákonem… Na všechny tyto staré fígle je dnes systém dobře připravený a nemáte šanci. O řidičák pravděpodobně přijdete, záleží na jak dlouho. Počkáme na verdikt, pak se samozřejmě můžeme pokusit nalézt v případu co nejvíce nesrovnalostí, na které poukážeme. Úřad musí každou námitku prošetřit a vyjádřit se k ní, což se může v jistých případech protáhnout a přestupek se promlčí. Lhůta dnes ale činí dva roky a šance nejsou valné, ale pořád jsou,“ sypali z rukávu poměrů znalí advokáti. Samozřejmě jde o postup, který by leckdo odsoudil.

Ale když jde člověku o řidičák, kterým se živí, obvykle rád sleví z morálních zásad.

Za co všechno vám seberou řidičák. Přestupky, o nichž nevíte!

Překvapení na poště

Opakovaný přestupek jsem spáchal 22. února a už počátkem dubna čekal na poště verdikt v obálce s modrým pruhem. Čekal jsem předvolání k onomu správnímu řízení a cestou na poštu přemýšlel, jakou strategii zvolím. „Nastuduj si svoje práva a dělej tvrďáka, který vše popře,“ radili mi jedni. „Snaž se je obměkčit, hraj na city,“ říkali druzí. Právníci měli ale jasno. „Pro úřad jste jeden hříšník z tisíce, nikdo se s vámi bavit nebude, nikoho žádné pohádky nezajímají. Pro hru na city není prostor. Jediné, co můžeme udělat, je zdržovat vynesení rozsudku a doufat, že to vydá na ty dva roky, nebo dosáhneme alespoň co nejnižšího trestu. Buď to klapne, nebo ne, a pak si na vás úředník možná s chutí smlsne a napaří vám naopak možné maximum. Buď, anebo – padesát na padesát.“ Dobrý pocit jsem z toho neměl a nervózně otevřel obálku.

Vše o řidičských průkazech. Kde se vydávají? Co je potřeba k výměně? A kolik to stojí?

Všechno bylo jinak. „Je vinen,“ stálo ve spodní části dopisu tučným písmem, magistrát rozhodl o mně beze mě, mám zaplatit 2500 Kč a na měsíc odevzdat řidičské oprávnění. Žádná výzva k dostavení se, rovnou padl nejmírnější možný trest a nebylo o co bojovat. „Úplné odpuštění nepřipadá v úvahu, jakékoli další jednání nemá význam. Zaplaťte, odevzdejte řidičák a v polovině trestu si zažádejte o odpuštění zbytku,“ zněl hlas právníka.

První návštěva úřadu

Dopis jsem si vyzvedl v úterý 3. dubna, počínaje následujícím pracovním dnem začala běžet osmidenní lhůta na podání odporu. Potom nabude rozsudek právní moci a mám pět dní na odevzdání kartičky úřadu. Ještě o víkendu jsem si užil volantu a hned v pondělí 9. dubna ráno běžel na magistrát, ať se věci dají do pohybu a neprotahuji své trápení. Vystál jsem asi půlhodinovou frontu a do okýnka smutně položil řidičák a rozsudek. „Já to od vás ale převzít nemůžu,“ usmívá se na mě sympatická slečna. „Teprve vám běží lhůta na podání odporu, rozsudek není pravomocný.“ To ale nechci, já bych to rád urychlil. „Tak běžte do vedlejších dveří za úředníkem, který váš případ řeší, a domluvte se s ním. Pak už frontu nestůjte a přijďte rovnou sem za mnou na přepážku.“ Milé gesto, potěší.

Můj člověk byl zrovna pryč. Jeho kolega nejásal, cosi brblal o dostatku své práce, ale nakonec ochotně pomohl. Dal mi papír, tužku a nadiktoval kouzelnou formuli, ve které jsem se k danému dni vzdal práva na podání odporu. Teď už jen do přízemí na podatelnu a hurá zpátky na přepážku! „Už vám to přijmout mohu. Takže dnešním dnem, 9. dubnem, vám začíná běžet měsíční trest a řidičák tady uschováme. Nezapomeňte si potom včas

zažádat, sám od sebe vám nikdo nic nevrátí,“ poučila mě milá slečna.

Půlka mi stačila

Auto potřebuji ke své práci i rodinnému životu a už první týden strávený v MHD mi přišel jako trest smrti. Jednoznačně využiji možnost zažádat

v polovině trestu o prominutí zbytku. Ale jak? Z internetových stránek magistrátu jsem nezmoudřel, zkusím tedy napsat e-mail „svému“ úředníkovi, uvedenému v rozsudku. Do pěti minut mám odpověď: „Volejte, dohodneme se.“ „Můžete se zastavit dnes po obědě. Ale jestli máte čas, klidně to probereme hned po telefonu, ať si ušetříte cestu,“ nestačím žasnout nad vstřícností. Záhy jsem se dozvěděl, že tento po hlase sympatický muž nemá sebemenší potřebu si na provinilcích, jako jsem já, léčit své mindráky. Když může, vyjde vstříc a druhou polovinu trestu odpustí. „Pište si, já vám přesně nadiktuji, co musíte udělat. Pokutu jste zaplatil?“ Ještě ne, přiznávám. „Výborně, bůhví, kdy by se platba objevila u mě v systému. Z webu magistrátu si stáhnete žádost a tu vyplníte. Nezapomeňte na ni čitelně napsat svůj telefon, abych se vám mohl ozvat. Dostavíte se k nám v který 24. dubna, tedy první den po uplynutí poloviny trestu. Pokutu zaplatíte přímo na pokladně, což je nejrychlejší možný způsob. Potvrzení o platbě, vypsanou žádost a kopii potvrzení o odevzdání řidičáku odevzdáte na podatelně. Já to dostanu vzápětí na stůl, ale ze zákona smím jednat až následující den. Takže pětadvacátého ve středu vám budu volat, abyste si přišel pro rozhodnutí. Když budete mít štěstí, ženské toho nebudou mít dole na přepážkách moc a nějak lidsky se s nimi domluvíte, máte do víkendu řidičák zpátky.“

Všichni na úředníky nadávají, ale musím smeknout. Ten pán mě mohl s ledovým klidem odpálkovat. Ať si postup dohledám na webu a nechám mu jeho zákonnou lhůtu na vyjádření. Přesto mě navedl jako prvňáčka a projevil nečekanou empatii. Sám nevím, jestli bych měl při takovém množství případů jeho trpělivost a vůli.

Druhá návštěva úřadu

Chvíli jsem se prodíral lesem formulářů na stránkách magistrátu a jako správnou vyhodnotil žádost o vrácení pozbytého řidičského oprávnění. V úterý

24. dubna jsem dle instrukcí nastoupil na úřad s báječným pocitem, jak jde vše hladce. V jednom vchodě platím pokutu a s žádostí peláším do vedlejší budovy na podatelnu. „Co to máte za žádost? Vy jste přišel o řidičák ze zdravotních důvodů a teď ho chcete zpátky?“ Ne, kvůli rychlosti. Proč? „Tahle žádost je pro případ zdravotní nezpůsobilosti. Jděte vedle k přepážkám na informace a tam vám dají správné lejstro.“

Milé slečny na infostánku se tváří udiveně. Jediný formulář, který mi nabízejí, je ten, se kterým mě právě na podatelně odmítli. „Jděte na podatelnu, tam vám dají správný papír.“ Ale odsud mě právě poslali k vám. „Aha, tak počkejte, zavolám nahoru. Tak si běžte do vedlejší budovy do čtvrtého patra a tam na recepci vám pomůžou.“ Začínám se ztrácet. Jako bych byl první, kdo takovou věc řeší…

Řidičské skupiny a oprávnění: Jaký průkaz na motorku? A jak je to se čtyřkolkami?

Ve čtvrtém patře mi došlo, co jsem udělal za chybu. Já v této fázi nežádám o vrácení řidičáku, ale o odpuštění zbytku trestu. Za tím účelem jsem měl na webu hledat formulář pod záložkou Dopravní přestupky, nikoli Dopravně-správní činnost/Registr řidičů. Čert aby se v tom vyznal.

Vyplněno, podáno. Teď čekat, jestli pan referent dostojí svého slibu.

Třetí návštěva úřadu

Dostál. Ve středu 25. 4. ráno zvoní telefon, mé žádosti bylo vyhověno a můžu si přijít. Na vrátnici už si připadám jako doma, i recepční mě zdraví jako známého. Se sympaťákem z telefonu, který má můj případ na starosti, se poprvé setkávám osobně. „Tady to máte. Dám tam ještě razítko, že odpuštění zbytku trestu dneškem nabývá právní moci, a jděte dolů na přepážky. Když se rozumně domluvíte, mohlo by to jít raz dva. Přeji hodně štěstí!“ Za dvě minuty už utěšeně peláším vedle k přepážkám.

Podle výše pořadového čísla mám něco přes hodinu, než na mě přijde řada. Promýšlím si strategii, jak dámu u okýnka obměkčím. Zatím jsem měl

na úředníky štěstí. Zpoza brýlí na mě kouká vážným pohledem postarší dáma, nelze ji popsat jinak než úřednice. Dobrý den, právě mi prominuli zbytek trestu a rád bych požádal o vrácení řidičského oprávnění. „Tak ukažte, žádost máte?“ Jakou žádost? Teď jsem si vyzvedl rozhodnutí a prý si mám jen tady u vás vyzvednout řidičák. „Já vám nic nedám. Já od vás jen převezmu žádost, pak to jde nahoru do kanceláří a tam mají třicet dní na vyřízení. Ale bývá to rychlejší.“ Nechápavě jsem zalapal po dechu… Počkejte, já jsem od pana referenta pochopil, že proces je u konce a vy mi teď můžete řidičák dát. „Tak to jste pochopil špatně. Má vám to snad říct ještě kolegyně, abyste mi věřil?“ Pan referent tedy neví, jak to chodí? ptám se udiveně. „Prosím vás, nezdržujte. Tady máte žádost a pište. U mě se můžete snažit, jak chcete, ale nic nezmůžu,“ má už mě dáma očividně plné zuby. Ona totiž neví, že úředník mi dal velké šance a já si na víkend naplánoval cestu autem.

Nezlobte se, tuhle žádost jsem si omylem stáhl a vyplnil už včera. Vyhodili mě s ní z podatelny, že se vztahuje jen na případy odebrání řidičáku ze zdravotních důvodů. Tak jsem ji vyhodil… „Prosím vás, dělám tu dvanáct let, a odjakživa používáme tuhle žádost. Pište už!“ dochází úřednici očividně trpělivost. Připadám si jako pitomec, ale holt znovu vyplňuji to samé lejstro a zklamaně odcházím na metro. Teprve v tento moment mi došlo, že měsíční trest zákazu řízení se v extrémním případě protáhne na měsíce dva, protože úřad má 30 dní, aby vyhověl vaší žádosti o vrácení oprávnění. Na to pozor, až budete optimisticky plánovat návrat na silnici.

Čtvrtá návštěva úřadu

Pátý den poté, v pondělí 30. dubna, mi přišel e-mail. K vyzvednutí je připraveno rozhodnutí o vrácení pozbytého oprávnění… Počtvrté a snad na dlouhou dobu naposledy jsem se rozjel na pražský Vyšehrad. Na vrátnici už zdravím vyloženě familiárně a zkušeně hlásím jméno a číslo dveří, kam mířím. Jde to hladce, v kanceláři jsem sám a vzdání se lhůty na podání odporu je otázkou dopsání jedné věty a rychlého podpisu.

A zase pěkně do fronty k přepážkám, dneska to bude podle pořadového čísla tak na hodinku a půl. 126! No sláva. Teď už jde vše jako po másle. Ukazuji rozhodnutí, paní souhlasně přikývne, udělá si kopii, ve skříni vyštrachá můj odpočatý řidičák a už jsme zase spolu. Já a moje milovaná kartička.

Co vám budu povídat, vážím si jí o poznání víc než dosud a tachometr sleduji o něco častěji.