Je to spočítané: Tesla Model S vyprodukuje víc oxidu uhličitého než malá benzinová auta

Největším argumentem pro elektromobily je ohleduplnost vůči životnímu prostřední. Vždyť elektromotor na rozdíl od spalovacího motoru neprodukuje žádné emise. Ano, pokud hodláte k celé problematice přistupovat tak, že budete brát v potaz pouze vozidlo jako takové jedoucí po silnici, pak tomu skutečně tak je. Prostě žádné spalování, řádné emise!

Tak jednoduché to není

Problém je, že život každého automobilu se neskládá pouze z jeho užívání. Někdo jej musí vyrobit a následně po skončení jeho života ekologicky zlikvidovat. V případě výroby auta je navíc nutné z hlediska energetické náročnosti rozlišovat výrobu jednotlivých celků vozu. A samozřejmě také výrobu elektrické energie, která je v tomto ohledu klíčová.

Massachusettský technologický institut nedávno publikoval výsledky velmi zajímavé studie. V rámci ní porovnával emise oxidu uhličitého u tří velmi rozdílných vozidel. A sice Tesly Model S, BMW 750 xDrive a Mitsubishi Mirage se zážehovým motorem, což je u nás neprodávaný následovník coltu. Celou studii pojal jako produkci CO2 v průběhu životního cyklu uvedených automobilů, samozřejmě přepočítanou pro snazší názornost na jeden ujetý kilometr. Výsledky, k nimž vědci došli, jsou překvapivé. Dle očekávání produkuje nejvíce oxidu uhličitého na jeden ujetý kilometr BMW 750 xDrive, konkrétně 385 g/km. Jenže druhým nejhorším autem nebylo Mitsubishi Mirage s vykázanými 192 g CO2 na ujetý kilometr, ale překvapivě Tesla Model S. U ní zmíněný technologický institut konstatoval hodnotu 226 g/km. Jak je možné, že auto, které nemá spalovací motor, produkuje za celý životní cyklus více emisí CO2 než malé auto se zážehovým motorem?

Problémem jsou baterky

Hlavní příčinu, proč Tesla Model S vykázala ve svém životním cyklu tak vysoké emise CO2, spatřuje zmíněný technologický institut ve výrobě trakčního akumulátoru typu lithiu-ion. Není to tak dávno, co ředitel Tesly a inovátor Elon Musk tuto technologii oslavoval, coby zajištění budoucnosti elektromobilům. Fakt, že tesla dopadla tak jak dopadla, v zásadě nikterak nesnižuje ekologický přínos elektrických a hybridních vozidel. „Jak elektromobily tak také hybridy jsou v otázce produkce emisí lepší než vozidla poháněná spalovacími motory,“ říká zástupkyně zmíněného amerického technologického institutu Jessika Trancik.

TEST Tesla Model S P85D – Tohle je budoucnost

Ke studii je potřeba dodat, že ohledně výroby elektrické energie vycházela ze situace na americkém středozápadě USA. Po havárii jaderné elektrárny Three Mile Island v roce 1979 došlo v Americe k omezování jaderných elektráren, které do té doby rostly s trochou nadsázky jak houby po dešti. Svým rozsahem se tato katastrofa řadí po boku ukrajinského Černobylu a japonské Fukušimy. V USA se tak k výrobě elektrické energie stále hojně využívají tepelné elektrárny spalující uhlí za účelem vzniku páry, roztáčející turbíny. Vždyť 98 procent produkce uhlí v USA jde na výrobu elektrické energie. A právě středozápad USA je v tomto ohledu značně produktivní.

Další problém v případě Tesly představují rozměry akumulátoru, která současně zvyšují hmotnost vozidla. Prostě aby byl zajištěn dostatečný akční rádius na jedno nabití, musejí být baterky relativně velké.

Kobalt nad zlato

Rozměrné lithium-iontové baterie potřebují na výrobu hodně specifických surovin. Těmi nejdůležitějšími jsou v jejich případě kromě lithia také kobalt. Obecně vzato výrobou práškového kobaltu, prováděného redukcí oxidu kobaltnato-kobaltitého oxidem uhelnatým (případně vodíkem), vzniká mimo jiné oxid uhličitý. A i to je samozřejmě zohledněno ve studii výše zmíněného technologické institutu.

Mezi největší producenty lithia patří Bolívie, kobaltu Demokratická Republika Kongo. Studie uskutečněné v posledních letech tvrdí, že při předpokládaném rozmachu elektromobilů a hybridních vozidel v horizontu několika desítek let nebudou současné zásoby lithia a kobaltu stačit a dojdou dle některých údajů do konce 21. století. Navíc cena kobaltu z důvodu zvýšeného zájmu o něj strmě roste. Před přibližně rokem se za tunu kobaltu platilo přibližně 26.200 USD. Dnes je to však zhruba 56.500 USD.