Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Kardiochirurg Jan Pirk miluje velorexy: Huga nikdy nedám!

Tomáš Hadač Tomáš Hadač 20. 9. 2022 • 00:47
20
Zobrazit náhledy (20)
Jan Pirk Jawy jsou pro Jana Pirka srdeční záležitost Jan Pirk „Nejradši mám asi Bébé Peugeot, což je Bugatti 19 z roku 1913, které jsem sehnal až v Portugalsku,“ říká Jan Pirk Bébé Peugeot Bébé Peugeot Sbírka Jana Pirka Sbírka Jana Pirka Velorex Velorex Velorex Jan Pirk Jan Pirk Jan Pirk Jan Pirk

Je několik oblastí, o nichž dokáže s vášní mluvit hodiny. Kromě pražské Slavie a běhání to jsou auta. Uznávanému kardiochirurgovi Jan Pirkovi, který v současnosti kandiduje do senátu, tluče srdce hlavně pro velorexy.

Shodujeme se, že na nejlepší nápady často přicházíme při běhání. „Když byl konkurz na přednostu, celou řeč jsem si promýšlel u běhu,“ říká čtyřiasedmdesátiletý kardiochirurg z pražského IKEM Jan Pirk. Ve vršovické kavárně Café Mana si objednává espreso na ledu a jablečný džus, ještě chvíli vypráví o nových běžeckých botách, načež plynule přechází k motorům.

Pane profesore, kdybyste si měl vybrat: Slavia, nebo motory?

To začínáme hodně složitou otázkou. Já bych si vybral obojí!

Co vás při řízení hodí do klidu?

Hudba. Ale jednu dobu jsem jezdil za doprovodu audioknihy. Poslouchal jsem ji tak vehementně, až jsem odřel nárazník v jednom nákupním centru. Byl jsem do toho tak „zažraný“, až jsem jaksi přestal zatáčet.

Která kniha vás takhle dostala?

Jsem mrtvý, neplačte od Heleny Rytířové. Perfektní román z první světové války. Fascinující příběh začíná v pražské pitevně lékařské fakulty a v sále umírajících pardubického lazaretu končí. Naprosto úžasná kniha.

Video se připravuje ...

Vzpomenete si na svou první jízdu?

V autě ne, ale na mopedu ano. Protože jsme měli Stadion S11 – takzvaný kozí dech. Na něj jsem mohl dělat řidičák od patnácti. Víte, my bydleli na pražských Vinohradech a u žižkovského Nákladového nádraží byla obrovská škvárová jáma, kde parkovaly náklaďáky. Tam se absolvovaly jízdy. Mám pořád před očima, jak říkali, tak přijeďte z Vinohrad rovnou na mopedu, tady nám ukážete, jak umíte jezdit – a my vám dáme papíry. To se psal rok 1963.

Přitahovaly vás mopedy odmalička?

Bavilo mě, jak všichni mladí kluci hltali motory. Jak se prosilo o dvě deci benzinu. A kdo je sehnal, mohl ulicí prosvištět jako machr.

 

Kdy jste si pořídil první automobil?

Jako student v roce 1968 model Aero 662. Vyměnil jsem motor, lakoval jej, vyhrál si s ním. Potom jsem se oženil, ale aerovka mi zůstala. Dokonce jsem s ní jezdil do své první pracovní štace v Nymburce. Až když se nám narodil druhý syn, jednoduše jsme se do ní nevešli a manželčini rodiče nám přispěli na trabant. Připadali jsme si jako naprostí králové. Už v té době jsem však miloval velorexy.

Proč zrovna „posedlost“ velorexy?

Unikátnost! Byť trojkolek se po druhé světové válce produkovalo hodně. Například v Anglii vyráběli trojkolky pro invalidy z daňových důvodů. Jinak nevím, jak invalidé nasedali do velorexů, poněvadž i zdravý člověk s tím zápasí. Mimochodem každý velorex se nějak jmenuje. Pokud je dochovaný původní techničák, nazývá se podle křestního jména původního majitele. Ten můj je Hugo! A má volant vpravo.

Víte, proč ho má na opačné straně?

Z dochovaných záznamů se to neví. Domnívám se, že ten člověk musel být těžký invalida a nechal si volant umístit na zakázku vpravo, aby nemusel nasedat ze silnice. Jinak ještě jedna věc k velorexům.

Povídejte.

Když jedu velorexem, nikdo mi nedělá prasárny. Řidiči mávají, děti fotí, starší lidé cítí nostalgii. Někdy si říkám, jestli by nebylo líp, kdybychom všichni nasedli do velorexů.

Nejsou velorexy trochu kompromisem mezi tím, že stále nemáte jasno, zda jsou pro vás číslo jedna spíš auta, nebo spíše motorky?

Obecně láska k motorům u mě vedla přes jawy, protože motorky byly finančně daleko dostupnější, třebaže i dneska už za ně chtějí nesmyslné peníze. Motorky mě baví z toho pohledu, že je beru coby dědictví předků, kteří jezdili na koních. Na motorkách zbožňuju, jak cítím vůni lesa, obilí, a trochu taky představují symbol vzdoru.

Vůči komu?

Vůči tátovi. Otec mi je zakazoval, protože jako lékař z praxe věděl, že se na nich mohu přelámat. Současně se motorky do Prahy hodí kvůli tomu, že se všude vejdete. Do práce tak volím při hezkém počasí Hondu PCX125. Jen člověk nesmí moc koukat po holkách.

Umíte se za volantem rozčílit?

Vytočí mě lidé, kteří předjíždějí v kolonách – div, že mě nenatlačí na chodník. Ta okázalá arogantní nedisciplinovanost mě umí namíchnout. Dokonce mi to jednou u Říčan udělal autobus: tak jsem, přiznám, nevydržel, poslal jeho registrační značku policii a dostal flastr.

Co vy a pokuty?

Já snad v životě žádnou neobdržel. V zásadě dodržuju dopravní předpisy. Ale cítím, jak sílí agresivita na silnicích, což pokládám za nemoc společnosti. Pořád se tady táhne dědictví diktatury. Demokracie neznamená anarchie. Moje svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Když s někým nesouhlasím, tak OK, nebudu s ním hrát mariáš, ale není to můj nepřítel. Bohužel to mnozí nechápou a nerespektují…

Počkejte, vy jste vážně nikdy nedostal pokutu?

Se sestrou jsme jeli po středozápadě v Americe, povídali si, a najednou nás předjel policista. Bavíme se o létu 1984. Neměl jsem u sebe originální papíry, jen oskenované. Policista s typickým kloboukem na hlavě nás zastavil někde ve Skalistých horách. Řekl, že musím jet pomalu, jinak by mi mohl někdo udělit pokutu. Nic mě to nestálo, a ještě mi věnoval mapu s vyznačenými kempy, kde jsme následně přespali.

Usnul jste někdy málem za volantem?

Naštěstí ne, mně proti spaní pomáhá žvýkačka. Kromě toho, že jsem procestoval autem Spojené státy americké, kde jsem žil a pracoval, rovněž jsem působil v dánském Odense. A jednou za měsíc jsem mohl jet na víkend domů. Tak jsem si sedl do své Škody 136 a valil na jeden zátah do Čech.

Kolik kilometrů ročně ujedete?

Už méně, tipoval bych kolem dvaceti tisíc.

Víme, že se nerad chlubíte svou veteránskou sbírkou, vypíchněte ale jeden kousek, kterého si zvlášť vážíte.

Asi Bébé Peugeot, což je Bugatti 19 z roku 1913, které jsem sehnal až v Portugalsku. Celé září je mimochodem na výstavě v nákupním centru Arkády Pankrác. Pak vlastním několik zajímavých aerovek, starých jaw a peugeotů.

Co vám na to říká manželka?

Ve velorexu na ni fouká, že si musí brát na kolena deku, ale miluje to! Do některých kousků mě vyloženě hnala, abych si je pořídil. Ale znáte to. Na chalupě by byla radši, abych makal na zahradě, než se věčně hrabal v motorech. Občas se to snažím uhrát na argument, že cena veteránů neustále stoupá. Jenže manželka vzápětí kontruje tím, že bych sbírku stejně nikdy neprodal. Tak jí povídám, že to je jasné, že bych veterány nikdy nedal.

Vejdou se vám vůbec na chalupu?

To je další z veteránských dilemat. Když se dáte do sbírání veteránů, postavíte malou garáž. Než ji dostavíte, dojde vám, že nestačí. Tak se pustíte do výstavby druhé. A když ji dokončíte, přijdete na to, že byste vlastně potřeboval stodolu.

Rychlodotazník

Co říkám na elektromobily?

Zatím mě vůbec nelákají. To možná více věřím vodíku.

Záleží mi na barvě auta?

Mám rád všechny odstíny, které se nemusí moc mýt. Mytí vozu není moje vášeň.

V jaké zemi mě řidiči překvapili?

Na Srí Lance. Ty silnice jsou užší než dvě auta, která jedou naproti sobě. A přitom se v klidu, pro mě záhadným způsobem, vyhnou.

Mám za volantem nějaký rituál?

Snažím se je nemít, aby můj život nebyl zbytečně sešněrovaný. Ale sedmičku beru za svoje šťastné číslo.

Jan Pirk

  • Český kardiochirurg se narodil 20. dubna 1948.
  • Pochází ze tří dětí, jeho otec i dědeček byli rovněž lékaři.
  • Studia dokončil v roce 1972 a začal pracovat v nemocnici v Nymburce.
  • Zabýval se žilními štěpy a v roce 1978 se stal kandidátem lékařských věd, o deset let později získal doktorát věd.
  • V letech 1983-1984 absolvoval stáž na Mayo Clinic v USA. Na začátku devadesátých let působil v dánském Odense.
  • V roce 1991 se stal přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie IKEM, o čtyři roky později se stal přednostou celého Kardiocentra IKEM.
  • Přednostou Kliniky kardiovaskulární chirurgie byl do roku 2017 a přednostou Kardiocentra až do roku 2021.
  • Je vášnivým běžcem a fanouškem pražské fotbalové Slavie.
  • S manželkou Blankou mají dva syny.

Doporučujeme

Témata