Zatímco minulá generace, nástupce i u nás populárního původního magentisu, byla i po faceliftu především praktickým modelem pro racionálně smýšlející manažery, chybělo jí něco, co dělá v Evropě úspěch. Dynamika a přitažlivost. To se změnilo přímo radikálně, snad Kia připojí i kombi.
První pohled byl samozřejmě ovlivněn efektním provedením stánku plného světel, krásných modelek a úslužných hostesek. A pochopitelně i nádhernými koly a dobře vybranou metalízou. Jenže ani samotný základ není vůbec špatný; sedan se značně nafouknutými oběma konci si oblékl přesně takové křivky, na jaké se těší každý Evropan se sportovním cítěním. Oblá a silně svažitá střecha se tváří spíše jako velké kupé, vysoká záď kombinuje dynamiku se subjektivním bezpečím a vzhledem, trochu připomínajícím Jaguar XF. Nejlepší je ale příď, která posílila působivost novou firemní identity tím, že charakteristickou masku dynamicky prohnula. Výsledek působí neskutečně přitažlivě a dynamicky, zřejmě historicky nejvíce u korejského modelu. A to i přesto, že šířka není nijak závratná a plně koresponduje se střední třídou, kam optima míří. Délka je ovšem z jiného soudku a atakuje hranici 4,9 metrů. Vynikne o to více, že rozvor je znovu blízký průměru.
Uvnitř čeká koktejl návrhářské velkorysosti s asijsko-americkým vkusem. Výsledkem je okázalý luxus, ať už domnělý či skutečný. Ale na měkce čalouněných předních křeslech (50 x 63 cm) se na stresy vnějšího světa bude zapomínat snadno, podobně jako na těch zadních (48 x 67 cm). Nešetřilo se kůží ani měkkými plasty, zpracování i provedení detailů už je plně v Evropě, stejně jako finiš důležitých celků, počínaje tlačítky obsypaným, sympaticky malým (365 mm) volantem s tlustým věncem, přes elegantní optitronový přístrojový štít, až po k řidiči natočený panel s vysoko umístěnou velkou multimediální obrazovkou. Sedadla lze nastavit v osmi směrech a nechybí jim odvětrávání, volant lze nastavit dvěma směry v dostatečném rozsahu.
Nastupuje se v rámci snížené střechy příjemně, místa je na délku královský dostatek, na šířku pak očekávatelně. Vzadu vládne radost z nekonečného prostoru pro nohy a dostatečného koridoru pro obě ruce. Nadstandardní prvky sice chybí, ale regulovatelné separátní výdechy, loketní opěrka s odkládacími prostory a přepychová pozice k sezení jsou velmi příjemným nadstandardem. Škoda jen svažité střechy, ubírající cenné centimetry na diplomatických místech. Zavazadelník sice jen mírně přesáhl 500 litrů, ovšem přístupný je bez nejmenších problémů. Vyšší krabici něž 44 centimetrů do něj ovšem neprotlačíte, i přes opravdu vysoké víko.
