Light Car Company Rocket: Lehounká vzpomínka na klasické formule
Sporťák, který skoro nic nevážil, pekelně akceleroval a poslouchal na slovo. V současnosti skoro sci-fi, na začátku 90. let se o jeden takový pokusil Gordon Murray...
Geniální konstruktér (nejen) monopostů formule 1 Gordon Murray (narozen 1946) měl sen. Postavit co nejlehčí sporťák pro běžné silnice. Spojil se s bývalým závodníkem Chrisem Craftem (1939-2021), který se sice na počátku 70. let minulého věku také mihl ve F1 a jezdil se vším možným, ale největší úspěchy získal za volantem „psí kosti“, tedy Fordu Escort první generace. S ním se stal dvakrát britským mistrem cestovních aut (BSCC – British Saloon Car Championship) v letech 1969 a 1970. Jeho auta ladil a nasazoval Broadspeed. V šampionátu startoval až do konce 70. let
V roce 1991 založil Craft v anglickém městě St Neots 30 km západně od Cambridge firmu s výstižným a všeříkajícím názvem Light Car Company Limited (Společnost lehkých automobilů). A Jihoafričan Gordon Murray se pustil do práce. Jeho posedlost co nejnižší hmotností a mechanickou čistotou se zde projevila v maximální možné míře. Představu o ručně postaveném lehkém stroji měl jasnou. Navíc je dodnes milovníkem velkých sportovních motorek, takže prosazoval koncept „auto jako motocykl“.
Formule pro dva
Výsledkem bylo něco, co připomínalo klasické monoposty formule 1 počátku 60. let minulého věku a nepodobalo se ničemu jinému, co bylo možné na běžných silnicích potkat. Ve skutečnosti šlo hlavně o nekompromisní a syrový sporťák, který vypadal jako starý závoďák.
Murray ale nemohl snížit světlost jako u monopostů po roce 1970, natožpak použít křídla. Takže se rozhodl pro doutníkový tvar, který vzpomínal ani ne tak na Ferrari 156 se žraločí přídí, jako spíše na Cooper T51. Popřípadě monoposty formule Vee s motory VW Brouk, sice neměl v útrobách boxer, motor však nechladila voda. Prototyp byl představen v roce 1992 v Monaku. U svého vůbec prvního silničního vozu porušil Murray snad všechny konvence automobilové konstrukce.
„Raketa“ byla dvoumístná, ač se to na první pohled nemusí zdát. Stačilo ale odejmout kryt za pilotem a objevilo se druhé sedadlo s bezpečnostními pásy, oba lidé tak seděli v tandemu za sebou. Požití přileb bylo více než vhodné, i když stačila kukla a brýle, vypadaly více retro.
Motor od Yamahy
K pohonu stačil litrový motor Yamaha, který zvládal i 12 tisíc otáček. Pochopitelně motocyklový, jak jinak? Pocházel původně ze superbiku FZR 1000, šlo o řadový vzduchem chlazený čtyřdobý čtyřválec přesného objemu 1002 cm3 s pětiventilovou technikou. Stačilo mu ke štěstí zcela sériových 144 koní (106 kW).
Na něj navazovala pětistupňová sekvenční převodovka. Yamaha pochopitelně neměla zpátečku, takže zde bylo nutné ještě použít přídavnou dvoustupňovou skříň Wiseman se zpětným chodem. Pohonná jednotka spočívala před poháněnou zadní nápravou. Bylo ji ale nutné roztočit na 6000 min-1 při pouhých 60 km/h! Na začátek poslední dekády starého milénia měla Rocket více než slušné zrychlení, stačilo jí máloco. Zvolené ambiciozní jméno tedy naplňovala bezezbytku.
Bez dveří, střechy i místa pro zavazadla
Pohled do kokpitu prozrazoval klasický prostorový rám z ocelových trubek. Podvozek měl rozvor 2413 mm, zavěšení tvořila dvojitá lichoběžníková ramena, vinuté pružiny s tlumiči uvnitř byly uspořádány šikmo a nechyběly ani příčné zkrutné stabilizátory. Patřičnou deceleraci dostaly na starost kotoučové brzdy s vnitřním chlazením z formule 3, které i z vysokých rychlostí zaručovaly neuvěřitelně krátkou, takřka minimální brzdnou dráhu, uplatnila se zde tedy i skutečná závodní technika. Kola od sebe dělilo 1384, respektive 1397 mm.
Dveře otevřené karoserii samozřejmě chyběly... Stejně jako zbytečná střecha a „kufr“. Murray k tomu řekl: „Pokud zabalíte zavazadlo krátké a úzké, mezi sedačku a rám se vejde tolik, kolik chcete“. Sám se synem dokonce podnikl krátkou cestu do Francie a určitě nejeli jen s kreditkami v kapse. Z Doverského průlivu ovšem tenkrát museli ještě plout lodí.
350 kilo!
Kokpit se omezoval na sportovní tříramenný volant, samozřejmě bez airbagu. Pilot měl pod ním před sebou trojici přístrojů. Vlevo rychloměr s denním i celkovým počitadlem ujeté vzdálenosti. Stupnice byla ale cejchovaná v mílích i kilometrech za hodinu. Nechyběl otáčkoměr, který končil třináctkou a teploměr vody a oleje. Tuto výbavu doplnily kontrolky, spínače a displeje.
Navzdory ocelovému rámu Rocket vážila jen 350 kg, byla tedy opravdu lehká skoro jako pírko. Při výrobě karoserie včetně blatníků se uplatnily exotické materiály. Lotus 7 i jeho deriváty včetně Caterhamu byly těžší, původní „sedmičky“ měly kolem půl tuny. Některé zdroje říkají, že jde o nejlehčí auto všech dob, které mohlo legálně na silnici. Samozřejmě v Británii, ale určitě nebude problém s přihlášením ani u nás. Kusy starší třiceti let navíc mohou mít veteránské značky. Jen „raketu“ sehnat... Pro srovnání, klasický britský Mini vážil minimálně 580 kg.
Zatahovací světla
Přední světlomety se v případě potřeby daly ručně zatáhnout do spodní části karoserie. Auto samozřejmě mělo i zadní reflektory a samostatná kola s pneumatikami kryly blatníky, předpisy pro silniční provoz jsou neúprosné. Malá vnější zpětná zrcátka byla umístěna po obou stranách kokpitu. Koncovka výfuku stačila jedna centrální.
Komu základní výkon nestačil, LCC nabízela i silnější verzi se 121 kW (165 k). Už ta slabší ale upalovala až 230 km/h. Délka Rocket odpovídala stejně jako vzdálenost mezi nápravami tehdejším malým vozům: 3518 mm. Do šířky měla přesně 1600 mm, nízká byla jen 914 mm.
Vzkříšení
Poslední vozy vyrobila Light Car Company na počátku roku 1999. V roce 2006 se „raketa“ objevila znovu, nová společnost nesla název Rocket R&D Limited. Vozy byly aktualizovány, aby splňovaly modernější přepisy, takže přibraly na 390 kg, ale ze svého charakteru a doslova elektrizujících zážitků z jízdy pranic neztratily.
Hlavně měly jiný motor, modifikovanou jednotku Yamaha FJ 1200, opět řadový čtyřválec, ale o něco vyššího objemu, uvádí se 1070 cm3. Těšil se z udávaného výkonu 169 koní (124 kW) v 10,5 tisících otáčkách a točivého momentu 117 Nm/9145 min-1. Maximální rychlost sice klesla na 215 km/h, ale to nebylo nijak důležité. Z klidu na stovku vystřelila „raketa“ za 5,5 s. Zdá se to až příliš pesimistické, když u původní verze je udáváno 4,1 s. Proměnil se kokpit, analogové „budíky“ nahradil jeden velkoplošný displej.
Dva miliony
Produkce definitivně skončila v roce 2011. Údaje o počtu vyrobených kusů se značně liší, Podle některých zdrojů jen u Light Car Company vzniklo 55 aut, podle jiných jich za celou dobu (přerušené) produkce bylo jen 47. Rocket zůstala zapomenuta, i když od konce stavby neuplynulo mnoho času. Většímu počtu objednávek překážela vysoká cena téměř 40 tisíc liber. V přepočtu na československé koruny zaplatil zájemce na počátku kariéry vozu zhruba dva miliony, libra tenkrát stála bezmála 50 Kčs. Licenční Lotus 7 z dílen Caterhamu i jeho klon značky Westfield přišly na polovinu.
Jeden kus Rocket ročníku 2007 nedávno dražil aukční dům Pendine, výsledná částka, za kterou se prodal, ale zůstala v tajnosti. Dražený exemplář, který si původně koupil japonský sběratel a vlastnil jej patnáct let, měl číslo podvozku R042 R004, takže je pravděpodobnější druhá varianta. Light Car Company existuje stále a věnuje se servisu všech vyrobených aut, neminul ani tento, i když najel jen 4,5 tisíce kilometrů. V ostrovním císařství se jich prodalo podle všeho celkem sedm.
Je zajímavé, že stříbrný vůz výrobního čísla 003, vůbec první prodaný zákazníkovi, se na Silverstone Classic v roce 2005 v aukci Bonhams neprodal ani za vyvolávací cenu 30 tisíc liber. Očekávalo se překročení této částky, tehdy odpovídala sumě 1,3 milionu korun.
Rarita pro sběratele
Každopádně jde už dnes o řádnou sběratelskou raritku a klasiku. Zprostředkovává ničím neředěný zážitek za volantem, prostě opojnou radost z jízdy. Až 471 koní na tunu a výkonová hmotnost 2.12 kg/k uvedou do rozpaků mnoho tehdejších i pozdějších dospělých supersportů, i když Rocket vypadá na první pohled jako hračka. Nabízí něco, co je v dnešním světě stále těžších a komplikovanějších aut už prakticky nemožné najít. A na track days s ním klidně můžete bez problémů vyrazit po vlastní ose. Na okruhu si pak díky fenomenální agilitě užijete spoustu zábavy. Ovladatelnost je skutečně mimořádná, „formule“ poslouchá na slovo a reaguje na sebemenší otočení volantem s hřebenovým řízením.
Murray proslul hlavně McLarenem F1, ale toho vznikl dvojnásobný počet kusů, Rocket je prostě vzácnější. Dnes vede jeden z největších mozků v automobilovém oboru vlastní společnost Gordon Murray Automotive.
Zdroje: Dan M Henderson/Apex Automotor, Wikipedia, Ultimatecarpage.com, Pendine.com, Auto World Press, Bikes.cz
Foto: Light Car Company, Wheels Age, Wikipedia, Pendine
