Martin Vaculík a ojetá Škoda Scala: Vlastně je docela fajn. Ale záleží na motoru!

Dělat levná a prostorná auta se dnes nechce a ani nevyplácí nikomu. Ideál z pohledu automobilky je jinde – když někdo potřebuje velký vůz, ať připlatí za drahé auto. A kdo velké auto nepotřebuje, ten zas ať volí stylový model a nechá se zlákat četnými příplatky tak moc, že ve výsledku zaplatí skoro to samé, co by dal za větší auto. Že i malý vůz je dnes vinou bezpečnostních a ekologických požadavků stejně složitý jako velký a automobilka by za něj potřebovala dostat úplně stejné peníze, to jsme si již říkali také vícekrát.

TEST Mazda 3 1.8 Skyactiv-D vs. Škoda Scala 1.6 TDI – Volba rozumu?

Za půl milionu

Z modelové řady Rapid tak Škoda Auto v roce 2019 scalou nahradila jen půlku – takzvaný spaceback. V porovnání s ním platí, že všechny parametry nového modelu jsou lepší. Zavazadelník vyrostl ze 415 na 467 litrů, rozvor náprav (který je určující pro vnitřní prostornost) z 2603 na 2649 mm. Proti rapidu s karoserií liftback toho však scala logicky uveze citelně méně, vždyť jeho zavazadelník měl obrovských 550 litrů. V době uvedení na trh byly srovnatelné verze o 60.000 Kč dražší. Doby, kdy základní liftback Rapid stál pod 290.000 Kč a použitelná specifikace Ambition Plus se skvělým motorem 1.0 TSI (81 kW) a šestistupňovou převodovkou byla k mání za 350.000 Kč, odvál čas. Za pěknou scalu její první majitelé většinou dali 500.000 Kč i více. Však to byla i základní idea – sebevědomý kompakt v kategorii kolem půl milionu, kterou vyklidila octavia, co se ráda přesunula spíš na 700.000 Kč.

Zoubek po zoubku

Scala je postavena už s využitím modulární platformy MQB, tedy jejího provedení pro malé vozy. Nápravy, hnací jednotky i další komponenty tak sdílí například s posledním Volkswagenem Polo, proti němuž má o 10 cm delší rozvor náprav. Z nové platformy plyne i zásadní rozdíl proti rapidu – větší vnitřní šířka, která umožnila vytvořit mnohem důstojnější zejména pracoviště řidiče s dostatkem odkládacích prostor.

Zásadně se rozšířily možnosti výbavy. Nejpodstatnější věcí podle nás je stavitelná bederní opěrka, kterou rapid nenabízel vůbec, jeho sedačky byly vinou měkké opory zad dost nepohodlné. Scala ji má dokonce standardně. Její sedačky jsou většinou řidičů vnímány jako pohodlné a nikterak neomezující použití vozu na dlouhé cesty. Bohužel je s nimi spojena asi nejvážnější systémová závada modelu – pozvolné samovolné pokládání opěradla. Aretační mechanismus si umí při odlehčení a opětovném zatížení skočit o zoubek. Opatrní řidiči, kteří si třeba při náročném manévrování zvyknou pro lepší výhled o kus se přitáhnout k volantu, si tak všímají, že co chvíli musí znovu nastavovat sedačku. Jediným řešením, které může autorizovaný servis nabídnout, však je výměna celého rámu sedačky. Stojí 12.000 až 16.000 Kč dle přesného typu, mechanik pak musí převléct čalounění, přehodit výplně i boční airbagy, což je práce tak za 3000 Kč. U auta po záruce to docela zamrzí. V bazaru navíc tendence k této závadě jen tak neodhalíte, a tak přispět můžeme jen radou, že imunní jsou vzácně se vyskytující kusy s příplatkovým elektrickým ovládáním.

TEST Škoda Scala 1.0 G-Tec – Netlačená stlačená alternativa