Martin Vaculík a ojetý motor Alfa Romeo Busso: Pobaví na silnici i v dílně

Překvapivou výhodou motoru z pera konstruktéra Giuseppeho Bussa je spolehlivost, respektive opravitelnost. Tak, jak se ručně vyráběl, není problém jej s trochou mechanické latiny opravovat.

Vzešel z ropné krize

Původní záměr pana Bussa byl udělat agregát dynamický, ale hlavně úsporný. Konstrukce totiž vznikala v průběhu ropné krize 70. let. Výrazně podčtvercový poměr vrtání a znamenal nízkou střední pístovou rychlost, a tedy i třecí a kinematické ztráty. Jen jedna vačková hřídel v každé hlavě také přispívala k nižšímu tření, ale třeba i ke slušné spolehlivosti rozvodů.

Zároveň však sledoval co nejnižší čerpací ztráty a nejúčinnější plnění. Ventily tak nejsou vedle sebe pod vačkou, jak to u jednovačkových motorů bývá, ale na příslušných stranách – sací na studené (dovnitř V), výfukový na horké (vně V). Vačková hřídel nevede prostředkem hlavy, ale blíže ke studené straně. Sací ventily ovládá přímo, výfukové přes tlačnou tyčku.

Zážehový šestiválec PSA/Renault: Jeden z nejlepších francouzských motorů vůbec!

Specifické je seřízení ventilových vůlí – sací se nastavují podložkami pod hrníčkem (u italských aut běžná věc) a mají předepsanou velkou vůli 0,50 mm, výfukové se pak seřizují šroubkem na překvapivě menší vůli 0,25 či 0,27 (motory turbo). Problém je v tom, že i v placených dílenských datech bývají hodnoty uvedeny opačně. „Při správné údržbě jsou však 12V motory téměř věčné, mám tady i kousek s víc než půlmilionem kilometrů. A hlavně mají nečekaně nízkou spotřebu – i ve velké 164 3.0 V6 běžně jezdí za devět litrů,“ vysvětluje Vojtěch Ondráček, který si v garáži s kamarádem renovuje starší alfy romeo.