Mazda 121 DB (1990-1997): Japonské vajíčko se shrnovací střechou oslovovalo ženy
Mazda nemá potřebu lákat zákazníky na nízké ceny. 121 série DB byla moc drahá, proto neuspěla. Malý kulatý sedan šel proti zástupu konkurenčních hatchbacků. A byl opravdu roztomilý.
Mazda 121 generace DB debutovala v Japonsku v září 1990. Zde vystřídala řadu DA, která byla založena na Fordu Festiva a u nás se také prodávala později coby licenční Kia Pride. Její produkce vlastně dosud neskončila. Íránská Saipa stále vyrábí sedan typu 131 a pick-up 151, oba vzešly z tohoto základu.
Mnoho přezdívek
Za vývojem stála samotná japonská automobilka. Jedno ze základních zdání projektu znělo stručně a jasně: žádné drsné hrany! Design připomínal třídveřový kei car Carol, který měl premiéru v listopadu 1989. Svojí roztomile kulatou karoserií si vysloužila 121 řadu přezdívek, mezi jinými kupříkladu „vejce“, „klobouk“, „buřinka“, „keporkak“, „ústřice“, „bublina“, „želé fazolka“ a podobně.
Malá, jen 3800 mm dlouhá, 1,655 mm široká a 1470 mm vysoká mazdička zrovna nevynikala praktičností. Nešlo totiž o liftback, nýbrž o nekonvenční „dvouapůlprostorový“ sedan. Kratičká záď byla doopravdy stupňovitá, zadní víko se otevíralo samostatně, sklo nad ním zůstalo pevně. V době hatchbacků šla „Matsuda Kabushiki-gaisha” proti proudu. Uvnitř se skrýval zavazadelník s nemalými 290 l, pravda, přístup do něj byl poněkud krkolomnější... V Japonsku se prodávala jako Revue v obchodní síti Autozam pod její značkou.
Technika
Čtyřventilové čtyřválce OHC 1324 cm3 už splňovaly evropskou emisní normu Euro 1, měly jednobodové elektronické vstřikování Hitachi EGI-S. Slabší poskytoval 39 kW (53 k)/5500 min-1 a 97 N.m v 2800 min-1. Silnější měl 54 kW (73 k)/5600 min-1 a 104 N.m/3600 min-1. Byly ale dosti žíznivé, protože ač se to na první pohled nezdálo, součinitel odporu vzduchu činil docela vysokých 0,4. Třináctistovky spolykaly mezi sedmi a osmi litry benzinu na 100 km, na verzi nezáleželo. Palivová nádrž měla 43 l. Dodávaly se pětistupňové přímo řazené převodovky a čtyřstupňové samočinné, na některých trzích byly k mání dokonce jen „tříkvaltové“ automaty. Newtonmetry putovaly přes jednokotoučovou suchou spojku pochopitelně ve všech případech vždy dopředu.
Rozvor činil 2390 mm. Platforma nesla stejné kódové označení jako celá generace, tedy DB. Přední zavěšení tvořila jednoduchá spodní příčná ramena a vzpěry McPherson, zadní náprava byla kliková s vlečenými rameny a torzní příčkou. O komfort se staraly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče. Příčný zkrutný stabilizátor se nacházel pouze vpředu, stejně jako kotoučové brzdy, vzadu musely stačit bubny. Nicméně autíčko vážilo sotva 800 kg, takže to nepředstavovalo žádný problém. Řízení bylo hřebenové, kola v základu třináctipalcová.
Do Evropy zamířila 121 na jaře 1991, také s dvouventilovým karburátorovým čtyřválcem 1138 cm3. Ten dával 40 kW (54 k)/5600 min-1 a 86 N.m/3600 min-1, dodával se ovšem jen do ledna 1994. I jeho průměrná spotřeba přesáhla 6,5 litru. Pro trhy mimo starý kontinent byla určena nejsilnější patnáctistovka totožné konstrukce jako motory 1,3 l - se vstřikováním a čtyřventilovou technikou. Z objemu 1498 cm3 poskytovala 65 kW (88 k)/6500 min-1 a 118 N.m/4000 min-1.
Slušná výbava
121 série DB už nebyla „světovým“ autem zaměřeným na co nejnižší cenu jako její předchůdkyně. Mohla mít elektrické stahování předních oken, osvětlenou spínací skříňku, klimatizaci, centrální zamykání a stejně jako u DA půvabnou shrnovací plátěnou střechu. I ona se ovládala tlačítky, bylo ji však nově možné posouvat dvěma směry, nikoli jen zepředu dozadu, ale také opačně. Základní verze s pevnou tak nějak postrádala její šmrnc, i když tento příplatkový prvek je obecně náročnější na údržbu a zima mu moc neprospívá. Interiér byl slušně zpracovaný.
Nejlevnější modely měly jen černé nárazníky i vnější zpětná zrcátka. Malé čtyřdveřové auto se hodilo hlavně do přecpaných měst a oblíbily si jej zejména ženy. Není divu, primárně bylo určeno právě jim. To ale neznamená, že se nelíbilo a dodnes nelíbí mužům... Dovnitř se vešla čtveřice dospělých.
Dodávka
Zajímavou karosářskou verzi představoval prototyp dodávky 1004, který nesl značku M2. Další krátce existující dceřiná společnost Mazdy se věnovala vývoji a výrobě bodykitů. Známou příď doplňoval „batoh na zádech“, ale do série se užitkovou verzi z autosalonu v Tokiu 1991 protlačit nepodařilo.
Populární u protinožců
Logo Autozamu se pro Revue přestalo používat ve čtyřiadevadesátém roce, Mazda Revue se začala nabízet i na některých trzích mimo ten domácí. Nad úzkou mřížkou chladiče se také objevilo její logo místo nápisu „mazda“ v ní, japonské specifikace s volanty napravo jej samozřejmě předtím postrádaly. Import do Evropy skončil na počátku roku 1996, na starém kontinentu tato 121 příliš neuspěla. Kromě domácího Japonska a našich končin se však prodávala také v Austrálii a Chile.
Právě u protinožců získala řadu ocenění mezi malými auty v motoristických časopisech, specializovaných televizních pořadech a také několika automobilových asociacích. V Británii si ji oblíbili starší motoristé, kteří dříve vlastnili dvoudveřové Austiny A35 Limousine, ale bylo jich málo, takže jste ji na tamních silnicích potkali velmi vzácně.
Fiesta a Demio
Další generací 121 se stalo dvojče v polovině 90. let radikálně modernizovaného Fordu Fiesta, ten se vyráběl ve španělské Valencii. Třeba v Austrálii se ale 121 Metro jmenovala první generace vysokého hatchbacku (DW), který jsme znali jako Demio. Značka Autozam byla definitivně zrušena v roce 1998, „multibrandová“ strategie se ukázala být neúspěšnou. Vždyť Mazda kromě té vlastní, Autozamu a M2 používala dále Eunos a luxusní ɛ̃fini.
Prodej Revue v domovském Japonsku skončil právě v červnu 1998, produkce byla zastavena už v prosinci předchozího roku. Tam se jí také moc nedařilo, větší oblibu si získalo jen zmiňované provedení se shrnovacím plátnem. I doma odbyt brzdily vysoké ceny, Mazda se nijak nehodlala klientele podbízet. Pro domácí trh vyrobila pouze 57.723 aut, dalších 175.036 bylo exportováno.
U nás
Mazda 121 DB se dovážela i k nám. Například v září 1992 stála v bývalém Československu jediná nabízená verze LX 1.3 celých 424 tisíc Kčs. Za podobné peníze jste tenkrát pořídili levné verze aut nižší střední třídy (Opel Astra, Nissan Sunny, Fiat Tipo, Renault 19, Volkswagen Golf)... Dokonce i větší hatchback 323 v základu byl jen o tisícovku dražší.
Pravda, kdybyste tuto sumu složili v autosalonu Škody a ještě šest a půl tisíce přidali, mohli jste si odvézt Favorita 135 L. Pochopitelně ne jednoho, nýbrž rovnou tři. Nebo čtyři Tavrie – a ještě vám zbylo. Ale 121 kupovali hlavně podnikatelé svým drahým polovičkám... A na našich silnicích nebyla zas až tak vzácným zjevením, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Zdroje: Wikipedia, Mazda Motor Corporation, saipacorp.com, Svět motorů, archiv auto.cz, Auto World Press, Autokatalog '93, users.atw.hu
Foto: Mazda Motor Corporation