TEST Mazda 3 1.5G – Jenom motor auto nedělá
V době, kdy téměř každý kompaktní hatchback nabízí nějaký ten downsizovaný motor, se Mazda hrdě drží tradičních atmosférických zážehových jednotek. Místo letité šestnáctistovky proto s novou generací modelu 3 nastoupil zcela nový motor o objemu 1,5 litru. Dosahuje vcelku běžných hodnot 74 kW a 150 N.m, patří ale do balíčku Skyactiv a to znamená hned několik neobvyklých konstrukčních řešení.
Motor
Po vzoru většího dvoulitru, který debutoval už před dvěma lety v crossoveru CX-5, disponuje motor označovaný jako 1.5 Skyactiv-G extrémně vysokým kompresním poměrem 14,0:1 a má dlouhé výfukové svody v konfiguraci 4-2-1. Samozřejmostí je také proměnné časování sacích i výfukových ventilů a přímé vstřikování. Velmi nekonveční je využití dlouhozdvihové koncepce u tak malého objemu, ale výhoda je zřejmá: lepší průběh točivého momentu. Obvyklou nevýhodu v podobě menší ochoty k vytáčení se podařilo odbourat díky lehké konstrukci a výše uvedeným opatřením.
Při studeném startu motor překvapí hrubým během a vysokým volnoběhem, po chvilce se ale zklidní. Toto je jediná nevýhoda konstrukce Skyactiv, dále již vstupují na scénu jenom samé výhody. Ačkoliv patnáctistovka není žádný silák, nechá si líbit jízdu i v nízkých otáčkách. Neprotestuje klepáním ani nedostatkem sil, na udržení vozidla v pohybu stačí a v případě brutálního podtáčení si rádce řazení řekne o změnu na nižší převod. Kdo dokáže citlivě využívat tento provozní režim, ten nebude mít problém jezdit po městě za udávaných 6,5 l na 100 km.
Na dálnici je spotřeba zrovna taková, když při 130 km/h motor točí rovné tři tisíce otáček. Tady už ale ukáže výkonový deficit, ve stoupáních na D1 je občas potřeba podřadit na pětku. Pro dlouhé cesty se ale beztak více hodí ostatní nabízené motory, i když patnáctistovka občasný výlet na dálnici zvládne se ctí. Nic víc se od ní ani nečeká, a tak nízká úroveň hluku v kabině je příjemným bonusem.
V klasickém mimoměstském provozu Mazda potěší nejvíce. Samozřejmě se stádem rovné stovky koní pod kapotou stačí jen na lehce svižné tempo a i v těchto rychlostech se občas do kopce zadýchává, takže přijde ke slovu točivý charakter motoru. I tak je ale Mazda 3 v základním, nepříliš výkonném, provedení zábavná. Proč? Protože auto není jen motor…
Řízení a podvozek
Už se základním motorem spolupracuje šestistupňová převodovka. Řadicí páka potěší krátkými drahami a velmi přesným chodem – něco podobného mezi auty s příčně uloženým motorem nabídne jedině Honda a Range Rover Evoque. Přirovnání řazení k roadsteru MX-5 není ze strany automobilky nemístné vychloubání… Výborné manuální převodovce sekunduje přesná spojka s relativně lehkým chodem a záběrem v horní dráze pedálu.
Také řízení je silnou stránkou Mazdy 3. Přestože má v zájmu úspory paliva elektromechanický posilovač, reaguje přesně a bez sebemenší vůle okolo středové polohy, která je typická pro řadu konkurentů z nižší střední třídy. Kromě přesnosti se může řízení pochlubit také strmým převodem a zpětnou vazbou od předních kol. K dokonalému pocitu z řízení už chybí jediné – trochu snížit účinek posilovače.
Podvozek je posledním střípkem do skládačky řidičsky atraktivního auta – Japonci tomu říkají jinba ittai a znamená to přibližně radost z jízdy, jenom v poněkud poetičtějším slovníku. Ani na základních kolech s průměrem disků 16 palců není Mazda 3 kdovíjak komfortní. Kola totiž udržují pevný kontakt s vozovkou a povahu povrchu silnice před řidičem netají. Šasi proto může působit na první dojem tvrdě, ve skutečnosti si ale i s nástrahami těch českých cest nečekaně snadno poradí. Tlumiče zvládají drobné nerovnosti i hluboké výtluky s ledovým klidem. Pohyby karoserie sice věrně kopírují tvar silnice, auto se ale po ní pohybuje ladně, bez uskakování, tupých ran nebo nepříjemných zvukových projevů.
Interiér
Testovaný hatchback je ve specifikaci Attraction, stejně jako dvoulitrový sedan z prvního testu, proto není nutné příliš detailně popisovat interiér. Designéři se v mnoha ohledech inspirovali u Audi a BMW, rozhodně to ale není na škodu. Z velké části digitalizované přístroje (zde je zase pravděpodobná inspirace u Volva) jsou dobře čitelné, klasický ručičkový rychloměr je ovšem lehce nepřehledný – malá čísla a cejchování do 260 jsou zbytečnou manýrou.
Silnou stránkou je tvar a rozmístění všech ovládacích prvků. Konstruktéři si dali opravdu záležet, a tak multifunkční volant, osázený množstvím tlačítek, nepřišel o přehlednost. Funkce multimediálního systému MZD Connect se řídí otočným ovladačem, který je stejně intuitivní jako ve vozech prémiových značek. Nabídka funkcí je vydatná, vedle nejrůznějších nastavení zahrnuje například sledování ekonomických parametrů jízdy nebo přehrávání ze dvou konektorů USB. Podstatně přehlednější a uživatelsky přívětivější je také procházení hudebních souborů, které bylo slabinou dřívějších modelů Mazdy.
Ve spojení s internetem v připojeném mobilu se multimediální výbava rozšiřuje o další funkce – právě tímto směrem půjde vývoj v dalších letech. V našem konkrétním voze systém MZD Connect občas pozlobil chvilkovou nedostupností některé funkce, to se ale jistě napraví při nejbližší aktualizaci softwaru.
Dojem z interiéru vylepšuje červené prošívání a efektní dekor, jehož textura připomíná karbonová vlákna. V roce 2014 a v dané cenové hladině je ovšem těžko pochopitelná přítomnost automatické dojezdu pouze u elektrického stahování okna řidiče. Ale na to za jízdy nejspíše zapomenete, protože sedadla jsou pohodlná, posaz za volantem perfektní a výhled skrze rozměrná okna ukázkový. Ostatní pasažéři ovšem řidičovo nadšení z posazu sdílet nemusejí, spolujezdec totiž sedí výše než řidič a sedáky v druhé řadě sedadel mají malý sklon, takže příliš nepodpírají stehna. Přitom ne že by to u Mazdy neuměli, ve větším modelu 6 se posádka usadí podstatně pohodlněji…
Závěr
Právě dojem z interiéru je to, co Mazdě 3 chybí k dokonalosti – takový Peugeot 308 nebo Volkswagen Golf dokážou zapůsobit ještě honosnějším a hlavně dotaženějším dojmem. Mazda tedy nabízí kompromis, je potřeba lehce slevit z promyšlenosti detailů a výměnou za to přidá bezkonkurenční ovladatelnost a radost z jízdy. Pro nadšené řidiče je to vcelku jednoznačná volba…
V podmínkách českého trhu ovšem základní motor nemá valný význam. Je sice úsporný a na běžné jezdění postačující, dvoulitr je ovšem jenom o málo žíznivější, přitom všestrannější a o 25.000 korun dražší – to představuje zhruba 6 % z ceny vozu, příplatek za lepší motor proto není nijak dramatický.
Nejlevnější verze modelu | 349.900 Kč (1.5G/74 kW Emotion) |
Základ s testovaným motorem | 349.900 Kč (1.5G/74 kW Emotion) |
Testovaný vůz s výbavou | 468.300 Kč (1.5G/74 kW Attraction) |
Plusy
- Skvělá šestistupňová převodovka
- Špičková ovladatelnost
- Zpětná vazba od podvozku, řízení a brzd
- Rozmístění ovládacích prvků na palubní desce
- Přesné a citlivé řízení
- Tichý, úsporný a točivý základní motor
Minusy
- Tvar loketní opěrky
- Sklon sedáku zadního sedadla
- Malé odkládací prostory
Foto: Petr Homolka