Mazda 323 - bez šarmu, ale spolehlivě

Japonský kompakt se stejným jménem je na světě od 60. let a pilné vývojové oddělení východoasijské automobilky chrlilo dlouhá léta zcela nové modely 323 ve čtyřletých intervalech. Tato skutečnost s sebou nese velké množství různých automobilů stejného jména, rychlejší stárnutí a tedy i tlak na pokles cen ojetin. Je to pravý opak předlouhých intervalů modelové výměny u německých značek. Teprve v posledních letech se inovace začínají trochu zpomalovat, protože aktuální devátá generace jezdí po silnicích od roku 1998. Skutečnou bombou letošního podzimu se zřejmě stane nástupce s novým jednodušším označením Mazda3, který již byl k vidění jako koncept na autosalonu v Ženevě. My se budeme zabývat dvěma posledními generacemi 323, které se u nás prodávaly a na které můžete v bazarech běžně narazit.

Osmá generace tři-dva-trojky se dostala do České republiky na tehdejší mladý trh s automobily krátce po větší 626 a protože Mazda byla u nás mezi prvními dovozci, její novinky si získaly velkou oblibu. Oproti lidové Felicii, byla 323 nesmírná exotika. Řada 323 se vyznačovala velkou různorodostí jednotlivých karosářských variant. K dispozici byl třídveřový hatchback, tříprostorový sedan se stupňovitou zádí a nejžádanější pětidveřový hatchback 323 F. Pod odlišnými kabáty se zpravidla ukrývala klasická osvědčená technika - napříč uložený motor vpředu, pohon předních kol zavěšených na vzpěrách McPherson a zadní náprava s vlečenými rameny - což je základem dlouhé životnosti Mazd 323. Zastavme se u dodnes atraktivního 323F. Jeho výrazný sportovní design připomínal kupé, za což mohou klenutá silueta, dveře s bezrámovými okny, dlouhý rozvor, nízké přední světlomety výrazný přední spoiler a vyboulené blatníky. Bezrámová okna sice vypadají zajímavě, ale měkká těsnění časem ztratí svou funkčnost a pokud do auta zrovna neteče, očekávejte silný aerodynamický hluk. Vnitřní prostor byl designem omezen hlavně na zadních sedadlech, nízká okna a vyšší záď omezovala výhled. Dynamicky střižená záď ukrývala spíše podprůměrný zavazadlový prostor o objemu 346 l, který byl hůře přístupný díky vysoké nakládací hraně. Jako jeden z prvních běžných vozů měla 323F nárazníky standardně v barvě karosérie, což bylo efektní u nového vozu, nyní však i přes opatrnost prvního majitele, budou rohy karosérie poznamenány šrámy z provozu. Nejrozšířenějším motorem v posledních generacích 323 je zážehový čtyřválec 1,5 l (66 kW), který je optimálním kompromisem mezi výkonem a přijatelnými provozními náklady. Zážehové motory vynikají klidným a tichým chodem. Menší agregát 1,3 l (54 kW) byl určen pro sedan a třídveřovou variantu, naopak „efko“ dostalo „malý“ dvoulitrový šestiválec (108 kW), který tomuto vozu propůjčoval dynamiku (zrychlení na 100 km/h pod 10 s, maximálně přes 200 km/h), v souladu s očekáváním, která navozoval design karosérie. Vyhledávanou variantou byl i čtyřválec 1.8 l (84 kW). Příznivci nafty musí uspokojit méně výkonné agregáty 1.7 TD (61 kW) nebo atmosférický dvoulitr (53 kW), později dodávaný i s turbem (66 kW).

Sportovně tvrdší podvozek není výsadou pouze varianty F, ale i usedlejší sedan si poradí s ostřejším průjezdem zatáček. Na druhou stranu cestující trochu trpí na rozbitých českých silnicích. Přímé a přesné řízení svádí k vyzkoušení dobře ovladatelného automobilu na samém limitu jeho možností. Klasická pětistupňová mechanická převodovka může být nahrazena u nás vzácným tří- nebo čtyřstupňovým automatem.

Aktuální (devátá) generace Mazdy 323 byla uvedena v roce 1998. Momentálně se prodávají již jen dvě karosářské varianty, navíc lehce faceliftované a čeká se na příchod nástupce. V nabídce byly opět tři varianty karosérie. Originální dvoudveřové kupé se vzhůru výklopnou zadní stěnou, byl vlastně nástupce třídveřového hatchbacku v líbivém kabátě. Cílová skupina: mladí nekonvenční zákazníci. Díky vysoké zádi bylo zadní lomené okno protaženo níže k hraně zavazadelníku, ale ani toto efektní řešení příliš výhled vzad nezlepšilo. Na našich fotografiích je zachycena Mazda 323F. Ze sportovního modelu F, se v deváté generaci stalo praktičtější vozidlo na hranici pětidveřového hatchbacku a kombi. Ona se vlastně celá řada poněkud umírnila a v souladu s módou konce 90. let se i u Mazdy vytratily obliny a kulaté tvary. Co zůstalo je designová odlišnost jednotlivých variant, když například zadní světlomety má každá varianta provedeny zcela odlišně. Z velkého rozvoru 2610 mm těžili především cestující na zadních sedadlech. Zavazadlový prostor sedanu měl objem 416 l, variabilnější a žádanější 323 F disponovalo 356 litry v základu. V některých provedeních je k dispozici posuvná zadní lavice, která umožňuje zvětšit kufr v pětimístném provedení až na 421 l (se sklopenými sedadly pak přes 700 l).

K výše uvedeným motorům přibyly inovované nebo nové jednotky: zážehové čtyřválce 1,6 (72 kW) a 2.0 (96 kW) resp. vznětový přeplňovaný motor s přímým vstřikem 2.0 DiTD (72 kW, max. točivý moment 230 Nm při 2000 ot./min.), který vylepšil dojem z dieselových tři-dva-trojek. Tento motor jsme testovali v roce 2001 ve faceliftované 323 deváté generace.

Uvnitř Mazdy vládne jednoduchost. Design a provedení interiéru se blížilo evropskému standardu pomaleji než vzhled exteriéru, takže přísná měřítka německého slícování plastů snese s přimhouřenýma očima jen poslední generace 323; jako prst širokou škvíru mezi dveřmi a přístrojovou deskou byste však v Golfu nenašli. Fádní interiér se Mazda snažila oživit v některých provedeních třeba montáží sportovního tříramenného volantu Nardi. Šedo-černý vnitřek tři-dva-trojky je praktický a odolný, ale schází mu elegance.

Poslední generace 323 byla většinou již velmi dobře bezpečnostně vybavena, běžné jsou dva airbagy a ABS.

Mazdy 323 z druhé ruky potěší nové majitele nižší cenou a výdrží. Německý TÜV řadí nejmladší exempláře (do 3 let) na 24. místo s 3,8 % vadných vozů (což je stále velmi dobré, nadprůměrné hodnocení), mezi staršími vozy je pak výsledek ještě lepší (10. místo s 5,4 % vadnými vozy ve skupině 4-5 letých aut). Když už se vám něco porouchá nebo máte nehodu, čekejte vyšší ceny originálních dílů. Mazdu 323 lze doporučit těm, kdo se potřebují spolehlivě dopravit z bodu A do bodu B, přičemž to může být i docela příjemné sportovní svezení. Kvalitní technika mnoho oprav většinou nevyžaduje a tak nevýhodu vyšších cen náhradních dílů nemusí vaše peněženka vůbec pocítit.

Další informace o tomto voze najdete také na těchto odkazech:

• Test Mazda 323 1.8 GT (1998)
• Test Mazda 323 2.0 DiTD sedan (2001)

Přednosti

• robustní karosérie
• dynamické pohonné jednotky
• variabilní zavazadlový prostor
• základní výbava na dobré úrovni
• velmi dobré jízdní vlastnosti
• atraktivní vnější design
• dobré prostorové řešení
• přesné řízení
• kvalitní zpracování
• vysoká spolehlivost
• dobrá ovladatelnost

Nedostatky

• snížený komfort odpružení
• hlučnější motory
• obtížné řízení u varianty bez posilovače řízení
• vyšší náklady na opravu a údržbu
• horší výhled směrem vzad
• málo podsvětlené ovládací prvky (ventilace a středový panel)

Nejčastější závady

• problémy s elektroinstalací
• nedostatečná ochrana proti korozi
• nízká životnost mechanismu spojky
• netěsnost výfukového systému
• poruchové zámky dveří
• poruchový imobilizér a závady centrálního zamykání
• netěsnost benzínového čerpadla
• přetržené rozvodové řetězy
• netěsnosti u varianty s bezrámovými okny