TEST Mazda6 2,0i - hvězda, která nehasne

V polovině roku 2002 se ukázala českým zákazníkům, o rok později už stála na pódiu a děkovala za udělený titul Auto roku 2003. Mazda6 neměla jednoduchou startovací pozici, ale díky nápadité práci designérů a bezchybnému počítání konstruktérů se rychle usadila v paměti lidí a dala zapomenout na nevýrazného předchůdce 626. Prestižní titul pouze korunoval výroky, které zaznívaly v odborných testech.

Dynamický design ve spojení s pohodlným interiérem a moderním podvozkem neučaroval pouze Čechům, nový sedan/liftback/kombi střední třídy se dočkal vřelého přijetí na mnoha místech světa a zařadil se mezi vozy, jejichž popularita neopadá s příchodem kdejakého módního trendu ani výrazným zlevňováním v řadách konkurence. Zákazníci si Mazdu6 nakonec zamilovali natolik, že přestali vnímat plynoucí čas.

Když výrobce na začátku roku oznámil, že posílá šestku na plastiku, sevřel možná část potenciálních kupců strach, zatímco majitelé vydechli úlevou. Co když Mazda, změní vizáž šestky natolik, že ztratí své kouzlo, zněla logická otázka? Naštěstí v Mazdě nepracují hlupáci, a tak namíchali přesně takový elixír mládí, který šestka potřebovala. Vzhled zůstal téměř totožný, pracovalo se zejména uvnitř a v motorovém prostoru.

Méně je někdy více

Na první pohled rozeznáte přepracovaný přední nárazník, který nyní zdobí souvislý tmavý pás ve spodní části. Na krajích tmavé plochy naleznete stříbrně orámované mřížky imitující vstupní otvory chladícího vzduchu brzd. Jen detailní srovnání starší a nové verze odhalí plošší masku s větším logem, resp. sdružené světlomety se ztmaveným povrchem bočních ploch.

Stejnou techniku použila Mazda na koncových světlech. Zadní nárazník má přepracovanou spodní hranu, v níž jsou připraveny dva vyjímatelné kryty pro případ, že se rozhodnete pro sportovní výfuky. Hliníková kola s novým designem mohou mít rozměr od 16 do 18 palců. I takové drobnosti nicméně stačily, aby faceliftovaná Mazda6 vypadala dynamičtěji.

mazda testy strednitrida V interiéru se toho odehrálo víc. Mazda zachovala rozložení ovládacích prvků, ale pro lepší orientaci vizuálně oddělila audiosystém od okolí. Tato změna má své opodstatnění a zvláště zpočátku skutečně usnadňuje práci s ovladači na středové konzole. Jako tradičně se v rámci faceliftu změnily barvy látek a dekorací, v testovaném voze zdobil středovou konzolu hezký titanový dekor.

Palubní deska vypadá na pohled i dotek kvalitně, Mazda6 si nyní nezadá kvalitou použitých materiálů s uctívanou evropskou konkurencí. Že máte co dočinění se silným hráčem připomene už prosté nasednutí. Doširoka otevřenými dveřmi lehce vklouznete dovnitř a za výškově i podélně nastavitelným volantem rychle najdete optimální pozici. Výhled z vozu se zdá zpočátku ideální, chválu uberete až na křižovatce.

Hodně skloněný a dlouhý A-sloupek v některých situacích trochu omezuje viditelnost, ale jelikož si zachoval normální tloušťku, nemohu hovořit o závažném problému. Tohle se zkrátka u sportovně laděných sedanů stává. Dostatečně široká přední sedadla poskytují dobrou oporu těla a umožňují pohodlné cestování i na dlouhých trasách, k naprosté spokojenosti mé vyšší postavy pouze scházel o 2-3 centimetry delší sedák.

Vnitřní prostor odpovídá premiantům segmentu, především v oblasti kolen šestka místem nešetří, dynamicky střižený kabát zabraňuje v rozletu v oblasti hlavy, i když průměrně vysocí pasažéři se nemusí pocitů stísněnosti obávat. Jízdu zpříjemňuje dlouhá a široká loketní opěrka, byť hodně zasunutá dozadu, a také dostatek odkládacích prostor včetně praktických držáků na nápoje.

mazda testy strednitrida Vzadu bohužel schází kapsy na dveřích, praktickou stránku zlepšuje inteligentní systém sklápění sedadel Karakuri. Sedadla stačí uvolnit zatažením za táhlo (samostatně pravou a levou část), sedák se automaticky zasune pod opěradlo a celé sedadlo sklopí. Výbava zůstala rozdělena do čtyř stupňů (Comfort, Touring, Exclusive a Sport), motorová paleta se sestává ze čtyř motorů – tří zážehových a jednoho vznětového se dvěma výkony (88 a 105 kW).

Více síly, menší žízeň

Jako součást faceliftu Mazda posílila většinu motorů a přidala další výkonové varianty. Úloha základní pohonné jednotky zůstala zážehové 1.8 s výkonem 88 kW, pro náš test jsme zvolili zážehový dvoulitr, jenž posílil ze 104 na 108 kW , točivý moment vzrostl na 184 Nm (nárůst o 3 Nm) a vrcholí na 4300 otáčkách (o 200 otáček výše). Díky proměnnému časování ventilů a variabilní délce sacího potrubí má motor příjemně plochou momentovou charakteristiku.

Mazda6 dostala rovněž šestistupňovou převodovku. Ta má přesně definované dráhy a dobré utlumení vibrací, rychlosti zapadají snadno, mezi převody nemusíte překonávat odpor. Odstupňování odpovídá spíše komfortní jízdě, těžké převody sportování nenahrávají. Chcete-li zjistit, co šestka se zážehovým dvoulitrem opravdu umí, nesmíte se s plynovým pedálem příliš mazlit a také se nebát podřadit.

Motor sice na změnu rychlostního stupně a razantní přidání plynu nereaguje nijak výbušně a spíše než prudkou akcelerací zaujme zvýšeným hlasem, ale nad 4500 otáček má dostatek síly na dynamickou jízdu, svižný dálniční sprint i předjíždění (v kopci nicméně doporučuji zůstat při zemi a počítat s delším časem předjíždění). Velkou výhodou je, že můžete počítat s cca 80% točivého momentu už v 2000 otáčkách, což znamená pohodlnou jízdu bez nutnosti častého podřazování.

Zvukový projev ve vysokých otáčkách , jenž posádku výrazně neobtěžuje, přesto kontrastuje s kultivovaným a tichým projevem v otáčkách nízkých. Jednotka tichounce naskočí a poté ztichne natolik, že na volnoběh nepoznáte, zda běží či nikoliv. Zvuk motoru do kabiny prakticky neprostupuje do asi 3500 otáček, nad 4000 otáčkami se situace trochu zhoršuje, ale rozhodně zůstává na snesitelné úrovni. Kombinovaná spotřeba (měřená systémem plná – plná) činila na konci testu 8,3 l, což je na zážehový dvoulitr dobré.

Při dynamickém ježdění nicméně spotřeba vystoupá na 9,5 litru, časté akcelerování nebo kopcovitý terén dokáže spotřebu zvednout i nad 10 litrů.

Jízda na úrovni

Lichoběžníková přední náprava a víceprvkový závěs jsou od počátku výroby špičková řešení oboru, takže zlepšení Mazda zacílila na snížení přenosu hluku a vibrací k cestujícím. S nerovnostmi na silnici se šestka vypořádává s noblesou špičkového sedanu/liftbacku střední třídy, dovnitř proniká skutečně minimální hluk od kol i podběhů, průjezd výtlukem nedoprovází hlasité rázy.

mazda testy strednitrida Jízda s šestkou zůstává za všech okolností komfortní, ale také jistá. V zatáčkách si automobil dlouho zachovává neutrálnost a suverénně opíše táhlý i ostrý oblouk, jistotu Mazda6 neztrácí ani ve vysokých rychlostech nad 150 km/h, kde minimálně reaguje na boční vítr a přesně reaguje na pokyny řidiče. Dobře si šestka počíná v losích testech, za pochvalu stojí i skutečnost, že se v limitních situacích chová předvídatelně.

Standardní 16palcová kola představují ideální kompromis mezi komfortní a sportovní jízdou, navíc šestce sluší. Brzdy mají dostatečnou sílu, nejsou přeposilované a umožňují přesné dávkování brzdného účinku.

V celkovém zúčtování musím před Mazdou smeknout, neboť dokázala vytvořit vůz, který ani po třech letech na trhu nezestárnul, má stále atraktivní tvary a dokáže i bez výrazných technických inovací čelit konkurenci. Jak vidno, automobilové zázraky se stále dějí.

Plusy

• kvalitní zpracování
• komfortní a prostorný interiér
• dostatek odkládacích prostor
• inteligentní systém sklápění zadních sedadel
• kultivovaný motor
• velmi dobré jízdní vlastnosti

Minusy

• hlučnější motor ve vysokých otáčkách
• příliš účinný posilovač řízení