Motory budeme potřebovat pořád! Exkluzivní rozhovor s klimatologem
Moc optimistických zpráv při povídání s klimatologem Alešem Fardou nezaznělo. Spíš šlo o tornádo pesimistických zpráv s malinkým světlem na konci tunelu. Situace s emisemi je zkrátka a dobře vážná. Co všechno za tím stojí? A jak je na tom Česko?
Hned na úvod nám říká, že má rád auta, ale bohužel musí přinést černé vize. Uznávaný vědec z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Aleš Farda začíná naše povídání následovně: „Klimatická změna není žádné abstraktní strašidlo z budoucnosti, kterým straší ekologové a aktivisté, ale opravdu velmi reálný proces, který probíhá po celém světě a samozřejmě se týká i nás.“
Dobře, ale jak velký vliv mají automobily na změnu klimatu?
Bohužel docela podstatný. Sektor dopravy se podle Mezinárodní agentury pro energii podílí na celkových emisích CO2 zhruba 20 % a z toho podílu necelá polovina připadá na individuální dopravu.
Není problém spíš v letadlech a lodích? Nepřijde vám, že se příliš razantně sahá na automobilky, zatímco třeba lodní doprava bobtná v klidu dál?
Podíl jednotlivých druhů dopravy na emisích CO2 je dobře monitorován, takže víme, že i letecká a námořní doprava je docela významným zdrojem emisí. Ovšem musím říci, že až za dopravou pozemní.
Jsou opravdu pro klima ideální elektromobily, jak zní bruselská rétorika? Co třeba výroba baterií?
Ano, elektromobilita by byla velmi dobrým řešením, ale je nutné odstranit její slabá místa. To nejpodstatnější představuje nedostatek elektřiny, zejména sezonně v zimě. To bude elektromobilitu limitovat tak, že se dokáže prosadit jen částečně a bude koexistovat se spalovacími motory (ať už budou na cokoliv). Sama výroba baterií je z hlediska emisí CO2 nevýznamná. Spíš trpí tím, že těžba niklu, kobaltu a dalších potřebných kovů probíhá neekologicky v rozvojových zemích.
Může vývoj směřovat k tomu, že svět bude zcela bez aut, respektive že ani „bezemisní“ elektromobily nebudou stačit?
To si představit nedovedu. Motory budeme potřebovat pořád i v době klimatické změny. Otázka je, co se v nich bude spalovat…
Nedomníváte se, že je Green Deal příliš ambiciózní, možná až utopický?
Green Deal to má těžké, protože nám ho „nařídila“ EU, potažmo i naše vláda. A naše lidská povaha je taková, že nemáme rádi, když se nám něco nařizuje, navíc to něco pro nás bude hodně pěkně hořkých pilulek. Paralen je také hořký, ale když máme teplotu, tak si ho naordinujeme, byť nám nechutná. Green Deal je tedy potřebný a uvidíme, co bude dál. Klimatické podmínky se budou dále zhoršovat, takže uvidíme.
Brusel se ovšem nekriticky nadchl pro elektromobilitu…
Přetřásaná slabá místa elektromobility znám. Navíc nyní, kdy spousta lidí přechází ve vytápění ze zemního plynu na tepelná čerpadla, bude dostupné elektřiny v zimním období pro elektromobily ještě méně. Budoucnost ukáže, která z technologií se prosadí. Možná to budou mnohem efektivnější baterie, na kterých se pracuje a které umožní skladovat v létě přebytečnou elektřinu na zimní období, možná se nakonec povede průlom ve výrobě elektřiny ve fúzních reaktorech. Nadějí může být i biometan vyráběný z organických zbytků a prošlých potravin.
To je reálné?
V Dánsku již nyní výroba biometanu pokrývá 40 % spotřeby zemního plynu a Dánové chtějí pokračovat k 80 %. Pokud by se to povedlo i u nás, mohlo by to velmi oživit nyní těžce zkoušený segment motorů CNG. Ropné firmy se také snaží vyvíjet výrobu „zelených“ paliv pomocí nadbytečné elektřiny z fotovoltaických a větrných elektráren. A pak je tu samozřejmě také snaha o využívání vodíku.
I když přistoupíme na to, co říkáte, stejně tu máme například Čínu. Když si tato země neutáhne opasky, není Green Deal de facto zbytečný?
Jakékoliv emise skleníkových plynů – a to není jen CO2, ale třeba i metan či oxid dusný ze zemědělství – působí globálně, takže se nedá říct, že by tlak emisí z automobilů byl někde větší či menší, on je všude stejný. A z hlediska emisí je pravda, že v Číně, Indii ale třeba i Indonésii rostou emise, že snadno každá z těchto zemí anuluje úsporu Evropy. Ale Green Deal v bohaté Evropě je i o tom, že se vyvinou nízkoemisní či bezemisní technologie, které se posléze rozšíří i do těchto chudších zemí. Bohatý svět musí z logiky věci být v čele tohoto vývoje prostě proto, že chudé země na to nemají peníze. Dřív by se dalo říct, že je to jakási „kletba bílého muže“.
Zkrátka a dobře to bohužel zaplatí bohatá Evropa a možná i na to doplatí. Jak ale vysvětlit, že je situace kritická? Je tomu vlastně tak?
Dřív, a to i celkem nedávno, jsme se mohli bavit o tom, že změna klimatu je téma intelektuálů a podvodníků. Dnes si ale můžeme prohlédnout mrtvé smrky a obrovské kůrovcové holiny i z dálnice D1 třeba u Jihlavy. Takže doba, kdy „se nás to netýká“, už končí a teď na nás začne změna klimatu opravdu viditelně dopadat. Připomínám, že emise CO2 stále rostou a situace se bude dále zhoršovat.
Zmiňte čtenářům některé příklady.
Jak podotýká ve své poslední zprávě třeba klimatická sekce Programu Copernicus EU, posledních osm let bylo osm nejteplejších let od počátku meteorologických měření, které probíhá přibližně od první poloviny 19. století. A to není žádné čarování s čísly, to jsou tvrdá naměřená data meteorologických služeb evropských zemí. Rok 2022 byl konkrétně pátý nejteplejší. Extrémní vedra byla v předmonzunovém období i v oblasti Indie a Pákistánu, kde se teplota dostala těsně pod 50 °C. Toto období veder vystřídaly prudké monzunové deště, které způsobily rekordní záplavy. Zaplavena byla asi desetina Pákistánu, zemřelo skoro 2000 lidí, o škodách ani nemluvě. Podobně rozsáhlé pak byly i povodně v Austrálii. Opět se do zpráv dostávaly zprávy o rozsáhlých lesních požárech kvůli suchu z mnoha míst na Zemi. A to vše se děje za situace, kdy průměrná roční teplota vzduchu se v porovnání s 19. století zvedla o pouhých 1,2 °C! Přitom Pařížská dohoda předpokládá, že se nárůst teploty bude lidstvo snažit udržet pod 2 °C, případně pod 1,5 °C. A už nyní se jeví tyto cíle jako příliš optimistické a nerealistické. Čekají nás tedy bohužel vyšší nárůsty teploty a tvrdší následky.
Na co bychom se tedy měli připravit?
Smrk začal hromadně odumírat v důsledku kůrovcové kalamity hnané rekordně vysokými teplotami minulých let. Jen o něco méně trpěla borovice, ta začala na mnohých místech usychat, protože v důsledku dlouhodobého sucha vyschly i hluboké vrstvy půdy, kde její kořeny čerpají vodu. Bojíme se tedy nejvíce sucha a období veder, které bude podle všeho četnější a delší, starosti ale budou působit i povodně, které jsou do značné míry (trochu paradoxně) spojené právě s vlnami veder. Čekáme další tlak a dopady na zemědělství, lesnictví, vodárenství. Žádné dobré zprávy nečekají starší lidi a osoby trpící kardiovaskulárními chorobami. To vše povede bohužel k poklesu kvality našeho života.
Záplavy, šílená vedra a další extrémy počasí. Může to přispět k masivním migračním vlnám?
Vzhledem k tomu, že změna klimatu probíhá i v chudých a přelidněných oblastech světa, je také pomalu čas klást si otázku, co budeme dělat, pokud se v důsledku těchto přírodních pohrom jejich obyvatelé nevydají třeba k nám do Evropy.
Moc dobrých zpráv tudíž nemáte, že?
Klimatické modely, které jsou na základě určitých předpokladů schopny simulovat budoucí klima, jsou tu s námi už více než 30 let a jsou neustále vyvíjeny, upřesňovány a zdokonalovány. Takže nyní se můžeme podívat na to, jak si třeba poslední roky představovaly modely použité pro tyto simulace v 90. letech nebo na začátku našeho století. A tady pro nás pro klimatology nastala ta opravdu špatná zpráva. Tyto minulé prognózy se totiž ukázaly jako příliš optimistické. Současný stav je horší. A emise skleníkových plynů se stále zvyšují – byť samo tempo tohoto nárůstu se zpomalilo. Jednu pozitivní zprávu však mám. Vývoj emisí z dopravy v Norsku stagnuje. Což je relativně dobrá zpráva, že neroste.
Dokážete kvantifikovat, jak konkrétně určitá jízda škodí planetě? Nejsou běžní motoristé jen kapkou v obřím oceánu?
U každé lidské činnosti, ať je to doprava, průmysl, energetika, nebo zemědělství, dokážeme evidovat, kolik vypouští emisí. V případě zemí EU pro vozidla platí emisní pravidla a výrobci uvádějí, kolik gramů CO2 vozidlo v průměru vypustí na ujetý kilometr. Ta čísla jsou malá pro jednotlivá vozidla, uvádějí se v gramech. Jenže když se to pak všechno sečte za celou planetu a rok, výsledné emise jsou u osobních vozidel vyšší než tři miliardy tun.
Ví se vlastně, jakým způsobem ovlivňuje automobilová doprava klima v Česku?
CO2 je se jako všechny ostatní plyny v atmosféře rychle promíchává, takže emise aut v Česku „působí“ po celém světě. A stejně tak emise aut z celého světa působí u nás. Rozdíly v působení se odvíjejí od klimatického režimu místa: jiné děje se odehrávají u nás v mírném pásmu a jiné zase v tropech.
RNDr. Aleš Farda, Ph.D. je výzkumným pracovníkem Ústavu výzkumu globální změny AV ČR. Studoval klimatologii a meteorologii na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Zabývá se analýzou výsledků simulací klimatických modelů s ohledem na klimatickou změnu, aplikacemi pro předpověď výroby obnovitelných zdrojů energie s ohledem na výstupy numerických modelů předpovědi počasí. Dále také obecnou problematikou předpověditelnosti v meteorologii a klimatologii.
