Na skok v tatrováckých muzeích. Stojí za to je navštívit?

Do tatrováckého muzea jsem se chtěl podívat už pěknou řádku let, jenže Kopřivnici mám dost z ruky a dlouho jsem to odkládal. Nedávno se však konečně naskytla příležitost k návštěvě, tak jsem ji rovnou využil k proběhnutí obou muzeí – Tatra má totiž hned dvě. Jedno se věnuje osobním vozům a druhé těm nákladním, přičemž orientace na webech Tatry nebo Kopřivnice není úplně jednoduchá. Ke zmatení stačí už jen adresa webových stránek, kdy web muzea osobních vozů najdete na tatramuseum.cz, zatímco nákladní vozy najdete na muzeumtatra.cz. Obě muzea se navíc v Kopřivnici nachází na jiných místech.

Jako první jsem zamířil do Technického muzea Tatra, které je zaměřeno na osobní vozy. Nachází se v centru města v budově Kulturního domu Kopřivnice, a to na adrese Záhumenní 367/1, 742 21 Kopřivnice. Aktuálně zde mívají otevřeno kromě pondělka každý den v týdnu, konkrétně od 09:00 do 16:00. To platí pro období od října do dubna, od května do září totiž mají otevřeno o hodinu déle. Dospělí sem mají vstup za 130 Kč, zlevněná vstupenka pro děti, studenty, seniory a držitele ZTP přijde na 90 Kč. Případně je možné zakoupit společnou vstupenku i pro muzeum nákladních vozů Tatra (platí i pro Muzeum Fojtství a Lašské muzeum) za 300 Kč pro dospělé, respektive za 200 Kč pro děti.

Hned za vchodem, pokladnou a obchůdkem se suvenýry je vystaven Präsident z roku 1897, tedy údajně první továrně vyrobený vůz v bývalém Rakousku-Uhersku. Nejde však o originál, nýbrž o repliku ze 70. let – originál je vystaven v pražském Národním technickém muzeu. Dle na místě dostupných informací Präsident dostal jméno podle prezidenta rakouského automobilového klubu, který vůz po dokončení stavby používal, a to i k cestě do Vídně v roce 1898. O pohon se staral plochý benzinový dvouválec o objemu 2,7 litru a s vodním chlazením, jehož výkon 4,9 kW (6,6 k) při 600 ot/min stačil k dosažení maximální rychlosti 25 km/h.

Hned za Präsidentem tematicky stál prototyp Tatry T613 Prezident z roku 1994, vyrobený podle návrhu Václava Krále. Karoserie byla zhotovena ve spolupráci s firmou Ecorra a o jeho pohon staral 3,5litrový vzduchem chlazený osmiválec o výkonu 147 kW (200 k), který by limuzíně dopomohl k maximální rychlosti 230 km/h. Muzeum u T613 Prezident uvádí kombinovanou spotřebu paliva 13,8 l/100 km.

Účelem tohoto článku však není popsat každý jednotlivý exponát, to by vydalo na celou knížku a sebralo by vám to radost z návštěvy. Spíš jsem chtěl na příkladu dvou prvních vystavených aut ilustrovat styl, jakým je muzeum řešeno. Auta jsou v rámci možností slučována do tematických celků a ke každému jsou připojeny alespoň základní informace. Muzeum však není jen o fyzických vozech, takže v něm najdete i řadu modelů a vývojových maket, dobových fotografií a nákresů, ukázku továrního i dílenského vybavení a mnoho dalšího.

Premium

Navštívili jsme obří expozici prezidentských a…

Úvodní část se věnuje především prvním krokům automobilky a osob s ní spojených, ale stejně tak maketám toho, co mohlo být. Vystaven je například NW typ S 20/30 z let 1913 a 1914, jehož první prototyp vznikl již v roce 1906. V tomto voze byl poprvé použit motor vlastní kopřivnické konstrukce s rozvodem OHC a planetovou převodovkou. Nebo o kousek vedle stojí hasičský vůz na základě Tatry typ T z roku 1921 s vodou chlazeným čtyřválcem OHC o výkonu 33 kW (45 k) při 2.200 ot/min. Modely jsou často prokládány vystavenými kusy techniky, včetně celých motorů.

Přes uličku od hasičského vozu je vystaven jeden z charakteristických dílů kopřivnických vozů – podvozek Tatry 11 (1923-1927) s centrální nosnou rourou, výkyvnými polonápravami bez kloubů vzadu a mechanickými brzdami, opět pouze vzadu. Tato tatrovácká koncepce podvozku je dílem takřka legendárního Hanse Ledwinky, který se po dočasné práci pro jiné firmy vrátil do Tatry v roce 1921 na pozici vedoucího značky. Kromě podvozku je na čestném místě vystavena podobizna Ledwinky a několik kompletních modelů Tatry 11.

Značná část výstavy pochopitelně náleží Tatrám s aerodynamickou karoserií, což je další z proslulých poznávacích znamení značky. Na otočné plošině je v této části vystaven unikátní kabriolet T 600 Sodomka, jehož premiéra proběhla na ženevském autosalonu v roce 1949. Původně byl darován Stalinovi k jeho 70. narozeninám, ale časem si našel cestu zpět do naší republiky, kde prošel renovací a od roku 1978 je součástí expozice Technického muzea Tatra. V roce 1997 byl dokonce prohlášen kulturní památkou. V této části muzea je ze stropu zavěšeno rovněž letadlo – v průběhu let totiž vzniklo i pár typů letadel se značkou Tatra. S modelem T 101 byl dokonce v roce 1938 stanoven světový rekord při letu z Čech do Súdánu, šlo o vzdálenost 4.340 kilometrů.

Hasičská Tatra 815 6x6 z roku 1987 prošla kompletní rekonstrukcí, rozdíly jsou obrovské

Stále však zabíhám k detailům, pro které je nejlepší zajít do muzea a prohlédnout si je osobně. Kromě výše zmíněného tam totiž dále najdete také ukázky vojenských vozů, prototyp motorových saní Tatra V 855 z roku 1942, vůz upravený k jízdě po kolejích, závodní automobily a prototypy… sbírka je to rozhodně široká a tematicky bohatá. Až jsem při odchodu málem přehlédl místnost s poslední generací osobních tatrovek, a to včetně z nich odvozených speciálních verzí (sanitka, vůz s pancéřováním atd.). Bohužel mezi nimi zrovna nebyla sportovní MTX Tatra V8 s designem od Václava Krále. Její černý exemplář má totiž muzeum mít vypůjčený ze soukromé sbírky až do konce března 2023. Měl jsem prostě smůlu… Alespoň, že tu byla závodní Ecorra Sport V8.

Mé další kroky směřovaly k autu (o testovaném Hyundai Staria si přečtete již příští týden) a s ním jsem vyrazil za nákladními tatrovkami. Oficiálně nazývané Muzeum nákladních automobilů Tatra se nachází u kopřivnického zimního stadionu na adrese Husova 1326/13, 742 21 Kopřivnice. U něj se nachází i depozitář národní kulturní památky, motorového vlaku Slovenská strela, který je však přístupný pouze v rámci komentovaných prohlídek, které se musí rezervovat předem a hradit zvlášť.

Pokud jste si koupili společnou vstupenku za 300/200 Kč, vstup do Muzea nákladních automobilů Tatra máte v ceně. V opačném případě hradí dospělí 200 Kč a snížené vstupné činí 150 Kč. Při nákupu vstupenek si zároveň můžete zapůjčit tablety, případně si do telefonu stáhnout aplikaci, díky čemuž budete moci svoji prohlídku obohatit o rozšířenou realitu. Protože jsem dorazil asi hodinu a půl před koncem otevírací doby (i zde mají od října do dubna otevřeno od 09:00 do 16:00), rozšířenou realitu jsem z časových důvodů vynechal.

Tak trochu jiný tuning. Unikátní Tatra je dnes muzejním exponátem

Muzeum nákladních tatrovek je novější a je to hodně znát, a to jak na budově samotné, tak především uvnitř. Otevřeno bylo 17. listopadu 2021, přičemž nejde o novou budovu, nýbrž o rekonstruovanou bývalou slévárnu automobilky. Podle webových stránek má muzeum rozlohu 5.000 metrů čtverečních, kde najdete sbírku 80 vozidel a podvozků.

Hned za vchodem, ještě před pokladnami, stála v době mé návštěvy zaparkovaná osobní Tatra 11 z roku 1926. Za placeným vstupem pak expozice začínala podobným stylem, jako v případě muzea osobních vozů. Jak taky začínat jinak, než od prvopočátků a postupně se prokousat k novějším exemplářům. I zde jsou vozy děleny do tematických celků – od čistě pracovních, přes specializované (hasičské, vojenské, autobusy) až po cestovatelské či závodní.

V úvodní části jsou vystaveny počátky užitkových vozidel Tatra, včetně motorového kočáru a tříkolek, nebo malé náklaďáčky sdílející základ s osobními vozy. Na zdi je opět fotkami a textem připomínán Hans Ledwinka a zrod tatrovácké koncepce podvozku. Je zde i několik starých terénních šestikolek a úplně vzadu se za několika většími nákladními vozy krčí podstatně modernější Tatra Beta.

Tatrovky jako z komiksu. Čínský umělec vytváří neobvyklé obrázky, české stroje jsou v hlavní roli

Další zákoutí je věnováno především hasičským vozům na podvozcích Tatra, přičemž velká grafika na zdi připomíná, že vozy pro hasiče na tatrováckých základech vznikají už dlouhé desítky let a není příliš modelů značky, které by za základ hasičského speciálu neposloužily. Podobně jako v muzeu osobních automobilů Tatra, i zde je expozice vozů doplněna motory, odhalenými podvozky a dalšími díly nebo dobovými doplňky.

Hlavní část muzea patří pracovním tatrovkám, ať už mají na zádi korbu, míchačku, jeřáb, cisternu nebo jakékoliv jiné příslušenství. Více v rohu, na opačné straně od hasičských vozů, je část věnovaná vojenským speciálům, kde má nejvíce prostoru Kačena, tedy Tatra 805 – v khaki barvě jsou tu vystaveny hned čtyři různě provedené exempláře. A přes uličku od nich jsou další dva, civilněji vypadající kousky. Obrněnce zastupuje například OA vz. 30 postavený na podvozku Tatry 72.

Za vojenskými speciály jsou vystaveny závodní kousky, především okruhový speciál Tatra Jamal SRT a dakarské speciály Karla Lopraise. Chybět pochopitelně nemohou ani cestovatelské speciály, mezi nimiž se nachází například naprosto monstrózní Tatra 815 GTC, která vypadá spíše jako pojízdný panelák. Stručně řečeno, ani v muzeu nákladních tatrovek nebudete o nic ochuzeni.

Tatra 603 z filmu Lemony Snicket je v dezolátním stavu, v USA se prodala za 7 tisíc dolarů

Takže jak je to s tatrováckými muzei? Vyplatí se je navštívit, stojí za to? Jednoznačně ano. Obě dvě muzea jsou napěchovaná nejen auty nebo jejich částmi, ale i příběhy s nimi souvisejícími. Doporučuji si však na obě muzea vyhradit skutečně celý den. Pokud rádi procházíte pečlivě jeden exponát za druhým a čtete všechny popisky, vyhradit každému z muzeí vlastní den bude moudřejší. Já jsem tolik času neměl a muzea v podstatě jen prolétl, ale i tak stála za to. Někdy se budu muset vrátit a vzít je ještě jednou, tentokrát pomaleji.