Oblíbený Ford Fiesta třetí generace se dožívá třicítky

Malá a úsporná Fiesta s předním pohonem se vyrábí od roku 1976. Modrý ovál pro ni postavil továrnu ve španělském Almussafes u Valencie, kde vzniká dodnes. Také jméno pochází z tohoto melodického jazyka a znamená slavnost. Třetí generace vystřídala v závěru roku 1988 druhou, která byla vlastně jen výraznou modernizací první, nikoli zcela novým vozem. Koncem osmdesátých let nastal zkrátka a dobře na výměnu nejvyšší čas.

Nová MkIII nebo také Fiesta '89 (továrn kódy BE-13 a GFJ) měla větší karoserii než přímý předchůdce (3,74 x 1,61 x 1,39 m) a delší rozvor. Ten vzrostl razantně, o šestnáct centimetrů na 2446 mm. Poprvé v historii také přibyl praktičtější druhý pár dveří, předchozí modely byly jen třídveřové. Patří jí prvenství: jako první evropský malý vůz byla na přání vybavována ABS.

Motory

Nabídka pohonných jednotek začínala revidovanými čtyřválci OHV Kent HCS 1,0 a 1,12 l přes jednotky CVH 1,39 l až po 1,6 l. Obě nejmenší uměly spalovat chudou směs, čtrnáctistovky byly zase připraveny plnit přísné evropské emisní normy se sedmiletým předstihem! Karburátorové jedenáctistovky poskytovaly 40 kW, se vstřikováním měly jen 37 kW. Také 1,4litry se lišily dle způsobu přípravy paliva (52, respektive 54 kW).

Ford Focus a Fiesta projdou příští rok elektrifikací. Dorazí jako mild-hybridy

„Stříkačky“ se prodávaly v zemích s přísnějšími emisními limity, což se netýkalo kupříkladu Británie, alespoň v prvních dvou letech. Příznivci nafty mohli zvolit klasický atmosférický vznětový motor Lynx/LT 1,75 l/44 kW, který si žádal mezi čtyřmi a šesti litry nafty. Šlo o evoluci předchozího dieselu 1,61 l se zvětšeným objemem. Byl spojen také s manuálním „pětikvaltem“, zatímco základní zážehové verze měly jen čtyřstupňové rychlostní skříně. Ford pokračoval i v alternativní nabídce ústrojí CTX s plynule měnitelným převodem pro menší benzinové motory.

Podvozek sestával ze spodních příčných ramen a vzpěr McPherson vpředu a klikové nápravy s torzní příčkou vzadu, o komfort se staraly vinuté pružiny a teleskopické tlumiče. Fiesty MkI a II měly ještě zadní tuhou nápravu s podélnými rameny a panhardskou tyčí. Základní výbava nesla označení C, dále existovaly L, LX, CLX a nejluxusnější měla tradiční jméno Ghia. Jejich složení se léty logicky měnilo a lišily se i na jednotlivých trzích. Malé fordy se daly koupit takřka holé, ale i s posilovačem řízení, klimatizací, elektrickými okny a vyhřívaným čelním sklem.

Pro sport

V nabídce nemohla chybět sportovní XR2, poprvé navíc s písmenkem „i“, která se objevila v dubnu 1989. Motor 1,6 l/76 kW dostal poprvé v této řadě vstřikování a rozvod DOHC a byl spojen s pětistupňovou přímo řazenou převodovkou. Hot-hatch měl svébytné nárazníky v barvě karoserie, ten přední s přídavnými hranatými světly včetně mlhovek, nastavené lemy blatníků a tvrdší podvozek. Musely mu ale stačit bubnové brzdy vzadu, a to i přesto, že z klidu na stovku akceleroval za 10,1 s a maximálně mohl jet 187 km/h (rychloměr končil dvěstědvacítkou). Délka vzrostla na 3,8 m. Podle jednotlivých trhů se nabízely i verze s 81 a 66 kW, první neměla katalyzátor, druhá zase disponovala karburátorem místo vstřikování.

Britský What Car? zvolil Fiestu vlastním Automobilem roku. To ale nebylo zdaleka vše. V Turíně 1990 mohli návštěvníci poprvé vidět provedení RS Turbo. Mělo stejné „srdce“ jako XR2i, ale dopované dmychadlem Garrett T2, navíc s mezichladičem, takže se chlubilo 98 kW. Není divu, že ve sprintu na 100 km/h bylo o 1,6 s rychlejší než XR2i. Na bocích a náraznících mělo zelené pásky místo modrých, jezdilo na čtrnáctipalcových kolech, interiér dostal přední sedačky od Recara, výplně dveří pokrývala částečně šedá kůže a volant byl třramenný. Rychloměr nesl cejchování do 240 km/h. Kritiku však vzbudilo překvapivě nekomunikativní řízení a ovladatelnost. Auta, která vznikala do května 1992, byla také oblíbeným terčem zlodějů... V německy mluvících zemích se na rozdíl od Británie, Beneluxu, Itálie a Francie nenabízela kvůli absenci katalyzátoru.

Calypso a Courier

Po pouhých dvou letech produkce padl první milion prodaných kusů. Nejen sportem živ jest člověk. Fiesta Calypso se od roku 1991 chlubila shrnovací látkovou střechou, manuálně, nebo rovnou elektricky. Dodávala se jen s motory 1,12 a 1,3 l. Třináctistovka se 44 kW se pod kapotami objevila v květnu, šlo o další evoluci řady Valencia/Kent HCS. Do této generace spadá také jubileum: výrobní linku jižně od Valencie opustil třímiliontý vůz od začátku produkce řady, tedy počínaje rokem 1976. Byl věnován nadaci královny Sofie. Drobní podnikatelé si mohli koupit dvoumístnou dodávku Courier s vysokou střechou, existovala i verze kombi s prosklenými boky a zadními sedačkami. Jinak se samozřejmě už od počátku vyráběl třídveřový hatchback také pouze pro dva a s oplechováním.

Ojetý Ford Fiesta páté generace (2001): Nejdostupnější moderní ojetina

Evropské prodeje tehdy trhaly rekordy, v sezóně 1991 si zákazníci koupili 624.186 aut, o rok později se tohle úctyhodné číslo ještě povedlo překonat, odbyt se zastavil dokonce na cifře 648.781. Malý ford se stal oficiálním vozem světové výstavy Expo 92 ve španělské Seville.

Ereso

Paletu „ostrých“ Fiest doplnila ještě verze RS 1800 se zážehovým motorem Zetec 16V 1,8 l o výkonu 96 kW, ostřejším řízením i pětipaprskovými litými koly, zadní dveře s decentním spoilerem zdědila z předchůdců. O 1 km/h překonala dvoustovku. Šestnáctistovky CVH skončily, takže XR2i dostala v březnu modernější čtyřventilový Zetec, stejnou omsnáctistovku jako RS. Fiesta S měla tutéž, ale slabší se 77 kW, prapůvodně dokonce i čtrnáctistovky CVH.

V závěru roku 1993 se stal řidičův airbag standardem. Oranžové kryty předních směrovek nahradily modernější bílé, změnila se vnější zpětná zrcátka. Vylepšena byla ochrana posádky před bočním nárazem, dveře dostaly silnější výztuhy (měly je už od začátku výroby) a bezpečnostní pásy doplnily předpínače.

Turbodiesel

Počátkem sezóny 1994 zmizela XR2i, kterou vystřídala méně sportovní Si s motory 1.4 CVH/PTE a 1.6 Zetec. Právě čtrnáctistovka měla nově vícebodový vstřik, výkon 54 kW se ale nezměnil. Šestnáctistovka Zetec dávala 65 kW. Přišel i 1.8 TD/57 kW. Prodeje se stále držely nad půlmilionem, v roce 1994 dosáhly 548.046 vozů.

Na IAA 1995 ve Frankfurtu byla poprvé k vidění oblá Fiesta MkIV, jejíž výroba začala v srpnu. Většinou bývá uváděna jako modernizace či dokonce facelift, ale není to pravda. Auto mělo sice technický základ v „trojce“, ve skutečnosti ovšem nezůstal kámen na kameni. Snad kromě střechy a skeletu bylo všechno jinak: elipsovitá maska chladiče, okna, světla, interiér... Dokonce i rozvor náprav se změnil, byť minimálně. V České republice se jí zákazníci ovšem dočkali až po roce od představení, na podzim 1996. Do té doby byl (nejen) u nás v prodeji stávající model, pokračoval pod označením Classic. Jeho výroba byla zastavena až na počátku roku 1997. Neběžela pouze ve Valencii, ale i v britském Dagenhamu a v Německu, konkrétně tamní hlavní továrně v Kolíně nad Rýnem a Saarlouis.

Futura a značkový pohár

Fiesta samozřejmě existovala ve spoustě akčních výbav a limitovaných modelů (Fun, Family, Champ, Chianti, Magic, Fancy, Sound). Zajímavá byla sportovně laděná třídveřová Futura, která měla ve svébytných náraznících kulaté mlhovky, tvrdší podvozek, litá čtrnáctipalcová kola a kožený volant. S Fiestami XR2i se jezdil populární značkový pohár, dokonce i u nás. Speciální klasifikaci zde měly různé známé osobnosti: herci, zpěváci, moderátoři i bývalí závodníci (a nejen automobiloví).

Urba

Fiesta Urba ze Ženevy 1989 vypadala vlastně úplně obyčejně, ale zdání klamalo. Na jednom boku měla jen jedny dveře, na druhém ale dvoje. Ford ukazuje na firemních fotografiích dvě verze: s kontinentálním levostranným i britským pravostranným řízením, od toho se odvíjel počet dveří na té které straně. Proč Urba vznikla? Měla usnadnit ve velkých městech vstup do auta s nákupy, přímo z chodníku – a také zabránit dětem na zadních sedadlech, aby vystoupily přímo do silnice. Odpovídal tomu i její název, zkrácenina slova „urban“, tedy „městský“.

Kromě toho disponovala parkovacími senzory a vestavěným otvíračem garážových vrat, chladničkou v zavazadelníku a několika odkládacími a úložnými prostory... I když dnes většina z nás navštěvuje obří obchodní centra s ještě většími parkovacími plochami, přece jen předběhla dobu...

Bebop

Ghia Bebop z frankfurtské IAA 1989 byla zase sportovně laděným pick-upem. Řádně kompaktním, pouze dvoumístným se střešním nosičem a zakrytou ložnou plochou v zádi. Samozřejmě, pokud by se sériově vyráběla, posloužila by těm, kteří trávili svůj volný čas aktivně. Mohli klidně naložit surfová prkna či tehdy se rozmáhající horská kola. O žádný off-road však nešlo...

Mechanické skupiny „trojkové“ Fiesty sdílely i koncepty Ghia Zig a Zag ze Ženevy 1990. Černý Zig představoval dvoumístný roadster, bílý Zag zase víceúčelovou sportovně laděnou dodávku. Ford na nich ukázal nejen to, že mohou využít velkosériovou techniku, ale i dalšího sdílení – a to karosářských panelů.

Zajímavostí je prototypová série na první pohled běžných Fiest z roku 1992, která byla vybavena dvoudobými přímovstřikovými motory australské Orbital Engine Corporation. Ačkoli britský Ford plánoval uvedení do sériové produkce za dva až tři roky,

Umění

Sochař H. A Schult vytvořil v roce 1991 skulpturu „Goldener Vogel“. Zlatý pták s orlími křídly, jehož tělo tvořila Fiesta v životní velikosti, byl umístěn na věž městského muzea v Kolíně nad Rýnem, sídle německého Fordu. Zde jej najdete dodnes, místní si ho oblíbili a stal se vyhledávanou turistickou atrakcí.