Oficiální předsezónní testy Octavia Cupu: Zúčastnili jsme se i my!

Možná se to k vám doneslo, že minulá sezona znovuobnoveného Octavia Cupu skončila neslavně, respektive, že vlastně ani nezačala. Kvůli přetrvávajícím technickým problémům (hlavně s převodovkou) se promotér nakonec rozhodl celý loňský ročník škrtnout. A zaměřit se na vývoj prototypu, který by letos měl konečně spolehlivě závodit.

Minulý týden jsem si mohl vyzkoušet, jestli se lidem kolem Petra Fulína (stal se oficiálním testovacím jezdcem Octavia Cupu, byl to takový supervizor vývoje) dílo povedlo. Po roce jsem se tak znovu posadil do svojí „šedivky“ se startovním číslem 18, která se však dočkala mnohých úprav. Už po „utěsnění“ v sedačce (ještě mě nepřestalo bavit, jak šíleně šestibodové pásy tělo svírají) jsem si všiml pozměněné ergonomie – podle Petra by se nám mělo sedět celkově pohodlněji a měli bychom z auta líp vidět. Asi jo, loni jsem si sedačku a volant nastavoval docela dlouho, teď jsem do octavie vlastně jenom sedl, trošku si přišoupl volant a byl jsem spokojený.

Nejdůležitější změna se však odehrála jinde – problémové sériové DSG vystřídala také dvouspojka, ovšem ze závodního Leonu Cupra Cup, převodovka je doplněna o mechanický samosvorný diferenciál. Motor dostal novou závodní řídicí jednotku Bosch, vnitřnosti dvoulitru TSI jsou jinak v podstatě sériové, výkon dosahuje zhruba 270 koní. Dvoucestné nastavitelné tlumiče Öhlins měla cupová octavia už loni, nezměnily se ani přední šestipístkové brzdy AP (vzadu zůstávají sériové kotouče), nechybí regulátor brzdného tlaku.

Tolik tedy minimum k technice, teď si s ostatními jezdci vyzkoušíme (v Mostě se nás sešlo patnáct), jak nová technika funguje v praxi na autodromu. Já budu poměřovat síly v prvé řadě sám se sebou, při loňských testech jsem zajel nejrychleji za 1:53:95, letos jsem si vysnil 1:51 a nějaké ty drobné k tomu.

Společně s velkými kluky

Po mosteckém autodromu se zatím ještě prohánějí kluci (a taky holky…) z německého ADAC GT Masters, my se s nimi budeme po půlhodinkách střídat. Nejsou tady náhodou, zmíněný poslední dubnový víkend se v Mostě jede nejen Octavia Cup, ale taky první závod ADAC GT Masters. Budou to hodně zajímavé závody, auta jsou to krásná a neuvěřitelně rychlá (zvuk Mercedesu-AMG GT3 je naprosto neuvěřitelný).

Trať volná, jdeme na to! V našem boxu se ještě stavil Petr Fulín s tím, abych si dal záležet na zahřátí zadních pneumatik. „Předek je dostatečně zatížený motorem, ale zadek na studených gumách ustřeluje,“ upozornil mě Petr. Jeho poznámka byla velice na místě, v Mostě je sice slunečno a podle předpovědi nás čeká krásný den, teplota se však ráno pohybuje jen pár stupínků nad nulou.

Pro test zahřátí pneumatik je prý nejvhodnější vracečka v zadní části okruhu, kde se můžu bezpečně přesvědčit, jestli je už možné trošku přitlačit. Ne, zatím to nepůjde, zadek pořád ustřeluje. První půlhodinku tak zakončuju lehce připo… s časem něco přes 1:55. A trochu rozladěný, že se mi nepovedlo dostatečně zahřát gumy. Mechanik se tváří chápavě a pro další jízdu mi sníží tlaky v pneu tak, aby se rychleji dostaly na provozní teplotu.

Povedlo se, druhý stint jsem se o sekundu zlepšil, ten třetí jsem už překonal své osobní maximum, zajel jsem za 1:53 a půl. A když se mě Petr Fulín v boxech ptal na novou závodní techniku, chválil jsem hlavně převodovku. S loňskou specifikací se Most jezdil jen na trojku a čtyřku, pětka přišla na řadu jen na chvíli na konci cílovky. Teď se řadí na každé z delších rovinek (tedy třikrát) a už za cílovou čárou přijde na řadu šestka. Obrovský rozdíl.

Jak na rychlý čas na okruhu v Mostě? Petr Fulín vám poradí

Ještě mě čeká jeden dopolední stint, pocit z auta je daleko lepší, teplota v Mostě se přibližuje deseti stupňům, postupně se do pneumatik opírám stále víc. V některých zatáčkách už autu bezmezně věřím, slicky od Pirelli mají přilnavosti pořád víc než dost. Hlavně v pomalejších pasážích se cítím už docela jistě, na brzdách to však zdaleka není ono. Nevadí mi, že jsou bez posilovače, i na tu levou nohu si začínám zvykat. Třeba do první zatáčky se mi ale absolutně nedaří najít brzdný bod, ještě před nájezdem na ostatní výrazně ztrácím. Těžko se mi taky odhaduje, kdy už na pedál tlačím moc a tím zablokuju přední kola. Zkouším drsnější brzdný manévr ve vracečce a ve zpětném zrcátku vidím namodralý obláček. Aha, takže to jsem už přehnal. Nicméně, s časem spokojený jsem, povedlo se mi kolo za 1:52:53! Jenže, Petr Fulín nakonec hlásí neuvěřitelných 1:46:560… Přijde mi, že mám docela ještě co zlepšovat!

Chyběl kousíček!

Odpoledne se snažím posouvat brzdné body v zatáčkách a políčeno mám taky na vyhlášenou sedmičku. Nebo taky hokejku, jak jí říká Petr Fulín. „Ta je pro chlapy, zatáčka nejvíc na srdíčko, co v Česku máme,“ říká jeden z našich nejlepších okruhových jezdců.

Zatím z ní mám vyloženě strach, postupně však sedmičce přicházím na chuť a k večeru mě už vyloženě baví. Stále brzdím dřív, než je nutné, stále však zvyšuju nájezdovou rychlost a musím říct, že je to úžasný adrenalin. Pořád se sice pohybuju ve velmi komfortní zóně, sám cítím, že bych mohl ještě výrazně přidat. Ale v tento moment je nejdůležitější, že jsem ze sebe setřásl přehnaný respekt z obtížné zatáčky a naučil se ji alespoň trochu jezdit.

Po polední pauze nás chvilku zdržela tiskovka, pak byla „moje“ šedivka využívána ještě pro taxi jízdy, takže stintů bylo nakonec míň než v dopolední sekci. Snažil jsem se přibližovat limitům přilnavosti, abych věděl, co na mě čeká, když minu brzdný bod, přepísknu rychlost v zatáčce… „Co by tě čekalo? Kačírek. Ten projedeš a vrátíš se na trať. Abys trefil svodidla, to bys musel už hodně přestřelit. Chci vidět 1:51!“ Hecuje mě do posledního stintu mechanik, moje dosavadní maximum bylo 1:52:03. To mě vyloženě namíchlo, když jsem tenhle čas viděl na displeji pod volantem. Tři setinky!!!

Takže poslední pokus. Je nádherně, teplo, tlaky v pneumatikách mám už jako ostatní (už jsem se naučil zahřívat), nikdo přede mnou, 1:51 tam musí padnout! Po dvou zahřívacích kolečkách jdu na to, první šikanu však probržďuju. Zvedne se modrý obláček, ale jak říkal mechanik, nic horšího se už nestalo. Ani z tratě jsem nevyjel, jenom jsem musel absolvovat delší stopu a přišel jsem tak o jedno rychlé kolo. Času je však pořád dost, to zvládnu!

Bohužel v dalším kole se odporoučelo palivové čerpadlo, trošku zlobilo celý den, šedivka se občas na cílové rovince zakuckala. Drobnost, „moje“ šedivka patří k nejstarším předělaným octaviím, takže na to holka má právo. To byl ostatně jediný problém, jinak nově implementovaná technika fungovala naprosto spolehlivě. Mě ale stejně trošku mrzelo, že tam těch 1:51 nepadlo. Měl jsem na to, ideální čas složený z mých nejlepších sektorů činil 1:51:67. Třeba příště!

V tuto chvíli ještě tedy není úplně jisté, že nějaké příště opravdu bude, účast Auto.cz v letošním seriálu zatím není potvrzená, ale už jenom během prvních oficiálních testů jsem se úžasně svezl. S mými „schopnostmi“ je strašně znát každé ostré kolečko, s každým kilometrem autu víc a víc věřím a posouvám svoje limity. Třeba se nakonec poslední dubnový víkend v Mostě potkáme! Mrknout se přijedu každopádně!