Ojetý Mercedes-Benz CLS (C 218/X 218): Každá šlechta stárne

Že je výhoda prvního podání nepřenosná, o tom Mercedes něco ví. Když v roce 2004 vyrukoval s prvním CLS (interně C 219), odvozeným od třídy E (tehdy W 211), sklízel ovace. Jedinečný styl sportovně nízkého čtyřdveřového kupé s bezrámovými okny a čtveřicí samostatných sedadel se stal na čas módní ikonou, kterou postihl tradiční osud – nejdřív ji chtěli všichni a pak skoro nikdo.

K tomu se stala ta nepříjemnost, že dnes je první vydání CLS víc synonymem pro tepláky a zlaté zuby než pro ceněný youngtimer, takže pokud si chcete užít ještě pár obdivných pohledů, musíte přinejmenším ke druhé generaci (C 218, 2011-2018). U ní lze i vybrat z mnohem pestřejší palety variant – přibyly čtyřválcové diesely (u nás se skoro neprodávaly, v Německu jich jezdí víc),  permanentní čtyřkolka 4Matic i ladný kombík Shooting Brake (X 218, 2013-2018). Praktický je dost, pokud zrovna nemá bizarní palubkovou podlahu, kterou zmiňuje Jindřich Topol ve svém sloupku.

TEST Mercedes-Benz CLS 350 Bluetec 4Matic – Aristokrat tělem i duší

Osmiválce nebrat!

Technika druhého CLS kopíruje třídu E generace W 212 (2009-2016), tedy má zjednodušenou přední nápravu, ale paradoxně přesnější řízení a lepší komfort odpružení než předchůdce – a to s oběma typy podvozků (s ocelovými pružinami i častějším airmatikem). Velkým obloukem v bazarech obcházejte osmiválce – zde už je vždy biturbo. Po letech trpí mimo jiné vydíráním válců, což je v pravém slova smyslu závada k nezaplacení. Dle poznatku mechaniků to o něco více postihuje slabší „civilní“ osmiválcovou variantu M278 (v modelech CLS 500, S 500 atd.) než odvozené výkonnější M157 (AMG) s technologicky obdobně řešeným blokem s povrchem válců silitec.