Pontiac GTO (1968–1972): Svalovec druhé generace s až 7,5litrovým motorem!

Kouzelná zkratka GTO, vypůjčená od Ferrari, kde znamenala Gran Turismo Omologato, se poprvé objevila v modelovém roce 1964 u výkonnějšího provedení modelu Pontiac Tempest LeMans. Ve stejném roce se začal vyrábět Pontiac GTO první generace, který se stal nejprodávanějším vozem kategorie "muscle cars" v Americe. V roce 1968 nastoupila druhá generace, postavená pod vedením Johna DeLoreana (1925–2005) rovněž na platformě A koncernu General Motors. Ta se vyráběla v pěti modelových ročnících až do roku 1972. Podívejme se na ně podrobněji.

To nejlepší od mrtvých značek: Pontiac a jeho sportovci ve velké galerii

1968

V modelovém roce 1968 představil General Motors důkladně přepracovanou sérii vozů postavených na platformě A (A-body). Vozy postavené na této platformě dostaly zakulacenější tvary s výrazněji zvlněnými boky ve tvaru láhve od Coca-Coly, částečně splývavou záď u kupé (semi-fastback) a stěrači předního okna skrytými pod kapotou. Pontiac GTO ročníku 1968 se nabízel pouze ve dvoudveřové verzi kabriolet a kupé (foto), obě s rozvorem 2.845 mm (112 palců). S délkou přes 5 metrů (5.093 mm) byl o 150 mm kratší než GTO první generace, na šířku měřil 1.900 mm a na výšku jen 1.326 mm.

Kupé Pontiac GTO mělo proti 1. generaci zakulacenější tvary s výrazněji zvlněnými boky ve tvaru láhve od Coca-Coly.

Typickým stylistickým prvkem byl výrazný „nos“ na přídi vystupující z kapoty motoru a rozdělující přední masku. Dvojité hlavní světlomety byly umístěné vodorovně po stranách masky a za příplatek mohly být skryty pod mřížkou. Toto řešení si získalo značnou oblibu. Na kapotě měl GTO dva otvory pro přívod vzduchu ke karburátorům a na přání také osvětlený otáčkoměr se stupnicí do 8.000 otáček za minutu. Zajímavým prvkem byly přední nárazníky Endura v barvě karoserie, které absorbovaly nárazy při malé rychlosti bez trvalé deformace. Masivní zadní nárazník s vloženými vodorovnými zadními světly byl u všech verzí chromovaný.

Motor GM V8 400 (big-block) s objemem 6.558 cm³, rozvodem OHV, výkonem zvýšeným na 355 k (261 kW) při 5.000 otáčkách a točivým momentem 603 Nm při 3.000 otáčkách byl spolu s třístupňovou manuální převodovkou převzat z modelu 1967. Kupé GTO s pohotovostní hmotností 1.667 kg mělo nejvyšší rychlost 197 km/h a na stovku zrychlilo za 6,1 s. V polovině modelového roku se začal nabízet balíček Ram Air II zahrnující upravené hlavy válců, výfuky a vačky. Většina modelů ročníku 1968 měla bubnové brzdy, daly se ale také objednat kotoučové brzdy. Modely 1968 byly poslední s větracími okénky v oknech dveří. 14palcové radiální pneumatiky B.F. Goodrich měly standardně červené pruhy na bocích, ale bez příplatku mohly mít bílé boky.

Pontiac Series 26 Deluxe Six Rohm & Haas (1939-1940): Znáte auto z plexiskla?

Firma Royal Pontiac z Michiganu nabízela za 650 dolarů konverzi 428/Royal Bobcat s motorem V8 o objemu 7 litrů a výkonu 390 koní. GTO 1968 mělo stejně jako všechny osobní vozy prodávané v USA bezpečnostní pásy na předních sedadlech a boční poziční světla. V modelovém roce 1968 se prodalo 87.684 vozů Pontiac GTO, z toho 9.980 kabrioletů.

1969

Pontiac GTO modelového ročníku 1969 (foto) se změnil jen v detailech. Zmizela větrací okénka v oknech dveří, vpředu se zvětšily mlhovky v nárazníku a mřížka chladiče. Zadní chromovaný nárazník byl nižší, takže koncové svítilny byly do něj vsazeny shora. Klíček zapalování byl přemístěn z palubní desky do sloupku řízení (při vyjmutí klíčku se zamkl volant) a ručkové přístroje na palubní desce změnily barvu s kovově modré na černou. Přední dělená sedadla dostala opěrky hlavy.

Pontiac GTO Hardtop Coupe „The Judge“ z roku 1969 poháněl motor V8 Ram Air 400.

Základním motorem zůstal 6,6litrový V8 400 s výkonem 355 koní. O něco silnější byl V8 400 Ram Air (371 k/273 kW) a top motorem se stal V8 Ram Air IV (375 k/276 kW) s čtyřnásobným karburátorem Rochester Quadrajet a hydraulickými zvedáky ventilů.

Novinkou byly modely nazvané „The Judge“ (soudce). Název pocházel z televizního komediálního seriálu s komikem Flipem Wilsonem. V reklamních materiálech se objevily slogany jako „Všichni stojíme za Soudcem“ nebo „Soudce se dá koupit“. Původně bylo zamýšleno, že „The Judge“ měl být Pontiac GTO, schopný konkurovat modelu Plymouth Road Runner z koncernu Chrysler. Proti standardnímu GTO byl o 332 dolarů dražší a zahrnoval motor Ram Air 400, kola Rally II, řadicí páku Hurst s rukojetí ve tvaru T, širší pneumatiky, ozdobné pruhy na blatnících a zadní spoiler.

Vozů Pontiac GTO se v modelovém roce 1969 prodalo 72.287 kusů, přičemž necelých 7 tisíc bylo ve verzi The Judge.

Pontiac Chieftain (1949–1958): První poválečný velký náčelník

1970

K důkladnějšímu faceliftu došlo v modelovém roce 1970 (foto). Dělená maska chladiče byla zúžena a narostla do výšky a dvojité kruhové světlomety byly přemístěny mimo mřížku. „Nos“ procházející středem kapoty zůstal zachován, byl ale méně výrazný. Zatímco standardní modely Tempest a LeMans měly chromované masky, GTO měl kolem světel a masky uretanový kryt Endura v barvě vozu.

GTO 1970 měl užší masku chladiče a dvojité kruhové světlomety byly přemístěny mimo mřížku.

Podvozek byl vylepšen o zadní stabilizátor, jaký byl rovněž používán v modelech Oldsmobile 442 a Buick Gran Sport. Přední stabilizátor byl o něco tužší, čímž se snížil náklon karoserie v zatáčkách a mírně se snížila nedotáčivost. Byl také upraven posilovač řízení a mezi krajními polohami nyní stačilo 3,5 otáčky volantu.

V roce 1970 se nezměnil základní motor V8 400 a dál se nabízel V8 Ram Air IV. Novinkou byl motor Pontiac D-port 455 HO s objemem 7.467 cm³ a výkonem sníženým na 360 koní, ale vyšším točivým momentem 678 Nm. Novinkou, která neměla dlouhé trvání byl systém VOE (Vacuum Operated Exhaust – vakuově ovládaný výfuk), ovládaný pákou pod přístrojovou deskou označenou „výfuk“. VOE měl snižovat zpětný tlak výfuku a zvýšit tak výkon, ale značně zvyšoval hluk motoru.

Zapomenuté koncepty: Pontiac Pursuit (1987) - S řízením po drátech

Balíček „The Judge“ se standardně dodával s motorem Ram Air 400 V8 nebo na přání s Ram Air IV. Novým stylistickým prvkem GTO 1970 byly obloukové pruhy nad podběhy kol, které byly poprvé použity o rok dříve u modelu Firebird. „The Judge“ měl navíc černě lakované výstupky na kapotě a černé přítlačné křídlo na zádi. Nové stylistické prvky měly pozvednout klesající prodej vozů GTO. V roce 1970 bylo vyrobeno 40.149 vozů GTO, z toho necelé 4 tisíce „The Judge“.

1971

K dalším kosmetickým úpravám modelů Pontiac GTO došlo v modelovém roce 1971. V dělené masce chladiče se objevila drátěná mřížka a pod dvojitými světlomety náznak nárazníku (foto). Na nově tvarované kapotě motoru se nad mřížkou chladiče objevila dvojice vodorovných vzduchových otvorů. Délka vozu se zvětšila o 71 mm na 5.164 mm.

Pontiac GTO „The Judge“ z roku 1971 měl dělenou masku chladiče s drátěnou mřížkou a pod dvojitými světlomety náznak nárazníku.

Podle nového nařízení v rámci celého koncernu General Motors, zaměřeného jako příprava na zavedení bezolovnatého benzínu, došlo k plošnému snížení kompresních poměrů. Verze Ram Air a Ram Air IV se už nenabízely a standardním motorem GTO zůstal V8 400 s kompresním poměrem sníženým na 8,2:1. Výkon klesl na 300 k (220 kW) SAE a točivý moment na 542 Nm. Alternativou byl motor V8 455 s objemem 7,5 litru, který s čtyřkomorovým karburátorem a kompresním poměrem 8,4:1 dával 329 k (242 kW). Dodával se výhradně s automatickou převodovkou Turbo Hydra-matic TH-400. Na vrcholu výkonnostního žebříčku stál nový motor 455 HO s kompresí 8,4 a výkonem 340 k (250 kW). GTO s tímto motorem zrychlil na 100 km/h za 6,5 s. Všechny uvedené výkony motorů jsou udány podle metodiky SAE gross. Podle SAE net (měření výkonu s kompletním příslušenstvím) byly zhruba o 10 % nižší. V modelovém roce 1971 bylo prodáno pouze 10.532 vozů GTO a z toho 661 kabrioletů.

Řídili jsme Pontiac Fiero. Vážně je tak špatný, jak se někdy říká?

1972

V modelovém roce 1972 přestalo být GTO samostatným modelem, ale jen balíčkem v ceně 354 dolarů ke kupé LeMans (foto) a LeMans Sport. Oba modely se dodávaly s látkovými nebo vinylovými sedadly a gumovými nebo látkovými koberci na podlaze. Základní motor V8 400 měl podle SAE net výkon 258 k (190 kW) a točivý moment 441 Nm. V8 455 měl stejný výkon ale vyšší točivý moment.

V modelovém roce 1972 přestalo být GTO samostatným modelem, ale jen verzí kupé LeMans.

Komu uvedené výkony nestačily, mohl si připlatit na V8 455 HO z modelu Trans Am. Ten měl výkon 300 k (220 kW) SAE net a točivý moment 563 Nm. Tento motor mohl jezdit na olovnatý, nízko olovnatý nebo bezolovnatý benzin.

Modelový rok 1972 skončil pro GTO výsledkem 5.800 prodaných vozů a víceméně zakončil celkem úspěšnou historii těchto „muscle cars“. Jako třetí generace GTO se uvádí Pontiac Le Mans s balíčkem GTO, vyráběný v roce 1973 a jako čtvrtá generace Pontiac Ventura s balíčkem GTO, vyráběný v roce 1974. Jako vzpomínku na typ GTO vystavil Pontiac na detroitském autosalonu 1999 koncept GTO bez motoru a v roce 2010 odešla celá značka Pontiac do historie.