Pontiac Tempest (1961–1963): Kompakt s transaxle a nezávislým zavěšením všech kol

Automobilka Pontiac, patřící do amerického koncernu General Motors (GM), vystavila v říjnu 1960 na pařížském autosalonu první generaci kompaktního vozu Tempest pro modelový rok 1961. Nabídka modelů zahrnovala dvoudveřový hardtop, čtyřdveřový sedan a pětidveřové kombi. Jediným otevřeným vozem byl dvoumístný koncept Pontiac Tempest Monte Carlo (foto). Vůz poháněný motorem V8 byl plně pojízdný a byl v letech 1961 a 1962 k vidění na mnoha automobilových výstavách. Později jej vlastnil Edward Cole, prezident GM a jezdil s ním i jeho syn. V dalších letech byl vystaven v muzeu v texaském San Antoniu.

Dvoumístný koncept Pontiac Tempest Monte Carlo byl poháněný motorem V8 a v letech 1961 a 1962 byl k vidění na mnoha automobilových výstavách.

Sériový Pontiac Tempest měl samonosnou konstrukci na nové koncernové platformě Y, kterou rovněž využívaly modely Buick Special a Skylark a také Oldsmobile F-85 a Cutlass. Zadní kola poháněl řadový čtyřválec Trophy 4 přes dvourychlostní automatickou převodovku umístěnou vzadu (systém transaxle).

To nejlepší od mrtvých značek: Oldsmobile – Průkopník v technice i designu

Tempest vznikl na základě rozhodnutí vedení divize Pontiac vstoupit na trh kompaktních vozů a napodobit úspěch Chevroletu Corvair. Původně to měl být jen jakýsi klon Corvairu, ale GM rozhodlo, že Pontiac povede vývoj nového vozu v rámci mezidivizního programu s kódovým názvem X-100. John Z. DeLorean, hlavní inženýr a generální manažer divize Pontiac, se pustil do vývoje kompaktu využívajícího komponenty již vyráběných vozů koncernu GM. 

Pontiac Tempest první generace měl několik vlastností, které jej odlišovaly od jiných kompaktů GM. Použitý motor byl řadový čtyřválec Trophy 4 s objemem 3.186 cm³ (195 kubických palců), odvozený od pravé řady válců vidlicového osmiválce Trophy 8. Krouticí moment motoru se přenášel na zadní kola přes převodovku umístěnou vzadu ohebným hnacím hřídelem, umístěným v rouře zakřivené směrem dolů. K tomuto kroku byli vývojáři přinuceni tím, že chtěli použít podlahovou plošinu Corvairu, který měl motor vzadu a neměl tedy hnací hřídel. Řešení s motorem vpředu a převodovkou vzadu zlepšilo rozložení hmotnosti na obě nápravy v poměru velmi blízkém 50:50. K dobrým jízdním vlastnostem přispělo i nezávislé zavěšení všech kol.

Úpravce postavil moderní Chevrolet Corvair. Je působivý i s motorem na špatném místě

Úsporné čtyřválce i V8

Čtyřválec Trophy 4 s rozvodem OHV byl známý pro svoji úspornost. Pro Pontiac bylo navíc výhodné, že díky své konstrukci mohl být vyráběn na stejné lince s motorem V8 389. Na výběr byly tři provedení tohoto motoru:

1. Ekonomická verze s nízkým kompresním poměrem 8,6:1 a karburátorem s jednou směšovací komorou měla nejvyšší výkon 112 koní (82 kW) a Tempest s ním při pohotovostní hmotnosti 1.320 kg dosahoval rychlost přes 150 km/h.
2. Výkonnější provedení s vyšším kompresním poměrem 10,25:1 a jednoduchým karburátorem mělo výkon 140 k (103 kW).
3. Nejsilnější čtyřválec Trophy 4 měl kompresní poměr 10,25:1 a čtyřnásobný (four-barrel) karburátor. Maximálního výkonu 157 k (115,5 kW) dosahoval při 4.800 otáčkách a krouticí moment 292 Nm při 2.800 otáčkách. Sedan s tímto motorem dosahoval maximální rychlost 173 km/h.

To nejlepší od mrtvých značek: Pontiac a jeho sportovci ve velké galerii

Čtyřválec Trophy 4 byl vcelku spolehlivý, ale s nedostatečnou údržbou byl hlučný kvůli absenci vyvažovacích prostředků. DeLorean o Tempestu s motorem Trophy 4 prohlásil, že auto rachotilo tak hlasitě, že to znělo, jako by vezlo půl kufru kamení.

Vedle řady Trophy 4 mohli zákazníci zvolit v roce 1961 a 1962 Tempest s inovativním hliníkovým motorem Buick V8 215 s objemem 3,5 litru a výkony 157 až 218 k (116 až 160 kW). Učinilo tak více než 3.660 zákazníků. Podívejme se nyní na jednotlivé modelové ročníky podrobněji.

1961

Při svém uvedení se Tempest nabízel pouze v provedení čtyřdveřový sedan (foto) a pětidveřové kombi Safari. Koncem roku 1961 se k nim přidaly dva dvoudveřové modely (kupé), přičemž jeden z nich dostal jméno LeMans. Tempest 1961 měl přední masku s vodorovným mřížováním, rozdělenou na dva ovály, do kterých byly vsazeny dvojité kruhové světlomety. Velké zaoblené přední a zadní okno mělo ostré rohy a boky zdobil prolis klesající od podběhů předních kol až za částečně zakrytá zadní kola. Kombi Safari mělo tři boční okna na každé straně a velký zavazadlový prostor přístupný po vyklopení zadních dveří směrem nahoru. Sedan měl rozvor náprav 2.845 mm a vnější rozměry 4.808 x 1.834 x 1.359 mm (délka x šířka x výška).

Sedan Pontiac Tempest měl rozvor náprav 2 845 mm a byl dlouhý 4 808 mm.

Pontiac Tempest ročníku 1961 měl 15palcová kola a bubnové brzdy o průměru 23 cm. Z převodovek byly na výběr manuální třírychlostní s řadicí pákou na sloupku řízení nebo dvoustupňová automatická ovládaná malou páčkou na přístrojovém panelu. Za příplatek se nabízela klimatizace, tranzistorové rádio, ostřikovač předního okna, dětské zámky dveří a bezpečnostní pásy instalované dealery, neboť ještě nebyly povinné.

Pontiac GTO (1968–1972): Svalovec druhé generace s až 7,5litrovým motorem!

1962

V modelovém roce 1962 se Tempest nabízel ve čtyřech verzích karoserie: čtyřdveřový sedan, pětidveřové kombi, dvoudveřové kupé a kabriolet. Vylepšené kupé a kabriolet (foto) s klubovkovými předními sedadly dostalo označení LeMans. Modely 1962 měly znovu dvojité světlomety a pozměněnou přední masku, tentokrát rozdělenou do tří částí s vodorovným mřížováním. Uprostřed byl velký znak Pontiacu. Novinkou byla plně synchronizovaná čtyřstupňová manuální převodovka s řadicí pákou na podlaze.

Kabriolety Tempest se začaly vyrábět až v modelovém roce 1962.

1963

Poslední modelový rok Tempestu první generace přinesl osamostatnění řady LeMans, která dosáhla téměř 50% podílu na výrobě Tempestů. Modelům 1963 se říkalo „seniorské kompakty“ a byly o něco větší (délka 4.935 mm) a těžší než modely ročníku 1961 a 1962. Tempest 1963 se opět nabízel s karoserií sedan, kombi Safari, dvoudveřový Hardtop Coupé (foto) a kabriolet. Vpředu se Tempest vrátil k typickému „nosu“ uprostřed masky chladiče a změnily se prolisy na bocích.

Vpředu se Tempest 1963 vrátil k typickému „nosu“ uprostřed masky chladiče a změnily se prolisy na bocích.

Nejsilnější verzi nyní poháněl vidlicový osmiválec s objemem 5.343 cm³ (objem byl vyšší než u Chevroletu Corvette), nejvyšším výkonem 264 k (194 kW) a krouticím momentem 477 Nm. Nová verze automatické převodovky byla pojmenována TempesTorque a byla schopná pracovat s vyšším krouticím momentem nového motoru V8. Nový vidlicový osmiválec byl u zákazníků velmi oblíbený. Ze 131.490 Tempestů a LeMans prodaných v modelovém roce 1963 byla více než polovina vybavena tímto motorem.

Pravděpodobně nejslavnějšími Tempesty bylo 12 vozů Super Duty, postavených kolem Vánoc 1962 pro závody NHRA ve třídě Factory Experimental. S jedním z těchto údajně nejrychlejších Tempestů úspěšně závodil Wild Bill Shrewsberry, který zajel čtvrt míle v čase pod 12 s. V roce 2008 se kupé Tempest Super Duty patřící Stanu Antlocerovi dražilo na eBay a prodalo se za 226.521 dolarů.

Pontiac Series 26 Deluxe Six Rohm & Haas (1939-1940): Znáte auto z plexiskla?

Kompaktních vozů Pontiac Tempest první generace bylo za tři roky vyrobeno v kalifornském South Gate 375.766 kusů. V modelovém roce 1964 je vystřídala druhá generace s modely Tempest, Tempest Custom a LeMans, postavených na nové platformě GM A-body. Ve druhé a třetí generaci se Tempest vyráběl do roku 1970. Čtvrtá a poslední generace se prodávala v letech 1987 až 1991.