Poprvé na motorce: Začátečnické přesednutí z aut na skútr Aprilia SR GT 125
Městské dojíždění na větších skútrech o zdvihovém objemu do 125 kubíků a s automatickou převodovkou začíná oslovovat stále více řidičů. Jaká je však reálná zkušenost, když jste na motorce nikdy pořádně neseděli a rozhodnete se to vyzkoušet. Málem jsem si natloukl za vás, abych to zjistil.
Nikdy jsem z ruchu velkoměsta necítil tak intenzivní strach, jako zrovna teď. Snad ani při první lekci v autoškole. Pod zadkem mám italský skútr a projíždím první ostrou zatáčkou, abych odbočil na křižovatce. S velkou koncentrací spojuji práci s plynem, přenos hmotnosti a pohled správným směrem, kam chci jet. A chybělo málo k tomu, abych vyjel do protisměru. Při prvním seznamování na volném prostoru to působilo mnohem jednodušší, ale přežil jsem to.
Na skútr do 125 kubíků s automatem stačí řidičák skupiny B
Každodenní cestování ve městech i nejbližším okolí na skútrech láká stále více zájemců o jízdu na jedné stopě. Racionální důvody jsou pochopitelné. Cenově dostupné stroje se zdvihovým objemem do „stopětadvaceti“ kubíků a s plně automatickou převodovkou můžete řídit i s řidičským oprávněním skupiny B, tedy obyčejným řidičákem na osobní auto. A už teď si uvědomuji, že by se legislativa měla změnit. V autoškole by vás na tom povinně měli naučit.
O nákupu skútru pro seznámení se s jednou stopou i nasátí prvních motorkářských zkušeností uvažuji už několik let, ale zatím jsem na to nikdy nenašel odvahu. Až teď, vraťme se v čase asi o deset minut zpět. Nastupuji na červenou Aprilii SR GT 125 a říkám si, co jsem si to zase vymyslel. Sebevědomě jsem se vrhl do světa, který se v mžiku umí přeměnit na noční můru. A uvědomuji si, že abych nevypadal jako baba, není cesty zpět.
Základní ovládání nejmodernějších skútrů je až „blbuvzdorné“. Ne, vážně neexistuje výstižnější výraz. Už v dětství jsem si to lehce zkusil, když táta koupil padesátku Piaggio, jaká na hodinu jízdy vyžadovala dvě hodiny oprav a příprav. Dokonce, když ji vezl domu z bazaru, přibližně v polovině cesty mu poprvé zakuckala a zůstala stát. „Kratší polovina“ směřovala k nám na dvůr, což bylo lepší, než aby ji tlačil zpět. Od té chvíle nemám moc důvěry k italským skútrům.
Skútr a motorku musíte řídit celým tělem
Jenže časy se mění. Žádná dřina s karburátorem. Novou Aprilii nastartuji pouhým zapnutím zapalování, podržením pravé páčky pro přední brzdu a stiskem startovacího tlačítka. Kultivovaně se probouzí malý jednoválec, který už lehounkým volnoběhem dává najevo, že pro zdrcující sílu a intenzivní akceleraci musíte do vyšších tříd. Klidnější reakce na plyn to jen potvrzuje. Na lidové Aprilii byste museli být opravdu bez citu, abyste při rozjezdu někam neplánovaně vletěli.
Pomalu a s citem se rozjíždím vstříc prvním zážitkům na motorkách, abych při prvním zatočení zjistil, že jsem si to představoval jednodušší. Správně spojit práci s hmotností, zrychlováním i pohledem požadovaným směrem jízdy je až nečekaná dřina. Skútry a motorky jsou stroje, jaké řídíte celým tělem. A pokud máte představu, že to umí každá blondýna, musela se k tomu projezdit.
Je to hlavní důvod, proč jsem se okamžitě rozhodl zamířit na okresky kousek za Prahou, abych se ve menším provozu a přívětivějším prostředí začal učit pracovat s motorkou. Ve vyšších rychlostech je potřeba ji řídit hlavně přenosem hmotnosti a úpravou těžiště. Při pomalejší jízdě si však můžete vypomoci tzv. „kontra řízením“, neboli gyroskopickým efektem. Naučil jsem se jej před chvilkou a začíná mi dávat smysl.
Řidítky se na motorce zatáčí jen minimálně
Zatáčení na motorkách pomocí řídítek je pouze iluze. Rychle zjišťuji, že jsou tu jen pro manévrování v malých rychlostech a při parkování, abyste skútr nemuseli přenášet. Základ ovládání je v již zmíněných přenosech hmotnosti, a jestli jste někdy v životě jezdili na jízdním kole, vzpomenete si na to skoro okamžitě. Při jízdě padesátkou cíleně zkouším lehce zatočit řídítky a zjišťuji, že se mi skútr pod zadkem „napíná“ a je nestabilní.
Začínám se vracet zpátky do rušnějších ulic okraje Prahy a po přibližně dvou hodinách na Aprilii jsem výrazně jistější. Opatrně si hraji s hmotností, vlním se v jízdním pruhu od kraje ke kraji a pociťuji radost z okamžiku i první zábavu. Stres opadá a zvykám si na okolní provoz, ale pořád jsem raději opatrný. Silniční pravidla a moje přednost je jedna strana mince, nebezpečí silnějšího a většího ta druhá. Nerad bych první zážitky z motorky psal z motolské nemocnice.
Přijíždím do svého cíle, zastavuji a vypínám motor. Dnes jsem úspěšně přežil, a ačkoli trochu přemýšlím o další příležitosti, zatím se těším do auta. První zkušenost na motorkách je stresující a zpočátku i energeticky vyčerpávající zážitek. Motorka mi současně připomněla základ intuitivní ovladatelnosti, jakou je řízení plynem. Dokonce i u nejmodernějších řidičských automobilových zadokolek už je často pouhou minulostí.
Co na začátek? Třeba Aprilii SR GT 125
Už když jsem přicházel k nejmodernější Aprilii SR GT 125, věděl jsem, že tohle nebude tradiční test. Neodvažuji se hodnotit stroj, s jakým jsem právě nasbíral první zkušenosti. Z pohledu aktivního řidiče aut však můžu říct, že přechod ze dvou stop na jednu je jednodušší, než byste čekali. Pochopitelně, jakmile se sžijete se zatáčením s faktem, že při každém zastavení musíte vrátit své nohy na pevnou zem.
Jediné, co mohu posoudit, jsou uživatelská přívětivost a provozní náklady. Aprilia SR GT 125 se tělem inspiruje u dospělejších cestovních motorek a umožní vám si lehce natáhnout nohy. Robustní konstrukce s tunelem pod vaším rozkrokem však trochu komplikuje nastupování. Na konkurenční Vespu se nasedá mnohem přirozeněji, ale zase na ní sedíte jako na židli. Na intuitivní ovládací prvky i celkovou ovladatelnost si následně zvyknete během pár hodin.
A provozní náklady jsou jedním z hlavních důvodů, proč i pravověrní řidiči začínají přesedat na skútry nebo motorky. Maličký jednoválec i-get o 11 kW s bezestupňovou převodovkou CVT vás umí vozit s teoretickou spotřebou okolo dvou litrů benzinu na 100 kilometrů. Reálná spotřeba je lehce přes 2,5 l/100 km, což ve spojení s devítilitrovou palivovou nádrží znamená minimálně 300 kilometrů dojezdu na jedno natankování.
Pokud se tedy rozhodnete přesednout na jednu stopu, reálně není čeho se bát. Pochopitelně je nejlepší k prvním zkušenostem na skútrech přistupovat s jistou opatrností a pohybovat se s nimi jako s autem, tedy uprostřed jízdních pruhů. Protahování se úzkými uličkami v dopravních špičkách raději nechte zkušenějším mazákům.
Zásadní je i pořádná výbava, protože jezdit v tričku, džínách a teniskách se vám může nepříjemně vymstít. Už pro začátek se raději vybavte kvalitní homologovanou motocyklovou helmou, pořádnými motorkářskými rukavicemi a páteřovým chráničem. V nepříznivém počasí pak budete rádi i za odolnou motorkářskou bundu. Zdraví máte jen jedno, takže začnete jezdit s rozvahou.
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat