Pravidlo zipu, někdy také označované jako střídavé řazení, platí na českých silnicích již od přelomu tisíciletí, přesto mu ale stále mnoho řidičů ještě plně neporozumělo. Většině přitom ani nedochází, že jeho ignorováním škodí sobě i okolí.
Vzhledem k neustále rostoucímu počtu uzavírek a dopravních omezení by mělo být pravidlo zipu tím, které budou znát čeští řidiči nejlépe. Každodenní praxe však ukazuje, že řidiči mají v tomto ohledu stále mezery. Ignorování tohoto pravidla přitom nikomu neprospívá a vede pouze k delšímu času strávenému v kolonách.
Jak by to mělo fungovat?
Toto téma se pravidelně rozebírá rok co rok, přesto se najdou řidiči, kterým se ho vyplatí připomenout znovu. Nejprve se ale pojďme podívat, jak pravidlo zipování, nebo také „střídavého řazení,“ definuje zákon č.361/2000 Sb. o silničním provozu:
„Přejíždět z jednoho jízdního pruhu do druhého smí řidič jen tehdy, neohrozí-li a neomezí-li řidiče jedoucího v jízdním pruhu, do kterého přejíždí; přitom musí dávat znamení o změně směru jízdy. Při souběžné jízdě umožní řidiči vozidel jedoucích v průběžném pruhu řidičům vozidel do tohoto pruhu přejíždějících z pruhu, který přestal být průběžným, vjet tak, aby se vozidla jedoucí v průběžném pruhu a vozidla do něho přejíždějící mohla řadit střídavě po jednom do jízdního proudu průběžného pruhu. Tam, kde se dva jízdní pruhy sbíhají v jeden, aniž by bylo zřejmé, který z nich je průběžný, nesmí řidič jedoucí v levém jízdním pruhu ohrozit řidiče jedoucího v pravém jízdním pruhu.“
K této situaci tedy dochází na místech, kde jeden przh končí a ze dvou souběžných pruhů, tedy dvou pruhů v jednom směru, se stává pouze jeden. Takovéto situace se mohou vyskytovat jak ve městech, tak i na běžných silnicích, dálnicích a především na opravovaných úsecích. V naprosté většině případů jsou navíc řidiči upozorněni na ukončení jednoho z pruhů s dostatečným předstihem a to pomocí značky P18B - snížení počtu jízdních pruhů.
V praxi by pak situace měla vypadat tak, že řidiči pokračují souběžnou jízdou v obou pruzích až do místa, kde se dva pruhy začínají sbíhat v jeden.Teprve v místě zúžení by se měli řidiči z končícího pruhu zařazovat do průběžného (pokračujícího) jízdního pruhu a to způsobem střídavým. Již v době, kdy se řidiči v obou pruzích teprve přibližují k místu zúžení, by měli začít s dostatečným předstihem srovnávat svou rychlost a vytvářet mezi sebou dostatečné mezery, díky kterým se budou moci řidiči z končícího pruhu plynule zařadit do pruhu průběžného.
Pokud jsou k sobě řidiči slušní a ohleduplní, mělo by střídavé řazení probíhat plynule a bez zastavení, což omezuje riziko vzniku kolon. Pokud je střídavé řazení prováděno správně, přispívají řidiči k vyšší plynulosti provozu, vyšší bezpečnosti a také je může hřát pocit, že využívají plnou kapacitu silnice.
Souběžná jízda
K pravidlu zipování se však váže ještě termín souběžná jízda, který může být v mnoha ohledech zásadní. Zákon o silničním provozu se o souběžné jízdě vyjadřuje následovně: „Je-li na pozemní komunikaci o dvou nebo více jízdních pruzích v jednom směru jízdy taková hustota provozu, že se vytvoří souvislé proudy vozidel, v nichž řidič motorového vozidla může jet jen takovou rychlostí, která závisí na rychlosti vozidel jedoucích před ním, mohou jet motorová vozidla souběžně (dále jen "souběžná jízda"); přitom se nepovažuje za předjíždění, jedou-li vozidla v jednom z jízdních pruhů rychleji než vozidla v jiném jízdním pruhu.“
Na první pohled není na souběžné jízdě nic zvláštního, v kombinaci s nejčastější chybou řidičů však může hrát poměrně zásadní roli ve vzniku dalších možných problémů.
Časté chyby
Příliš brzy
Nejčastější chybou řidičů je snaha zařadit se do průběžného (pokračujícího) pruhu zbytečně brzy. V takovém případě totiž dochází ke vzniku zbytečně dlouhých kolon, končící pruh zůstává prázdný (nelze tak hovořit o souběžné jízdě) a mezi řidiči může docházet ke vzniku zbytečných konfliktů, jejichž podstatou bývá pocit ukřivděnosti.
Není souběžná jízda, není zip
Návaznost pravidla zipování na souběžnou jízdu je poněkud kontroverzní. Pokud byste totiž v situaci, kdy se dva pruhy sbíhají do jednoho, byli jedinými, kdo se rozhodne dodržovat pravidlo zipu a pokračovali byste osamoceni až do místa, kde se pruhy sbíhají, nešlo by už o souběžnou jízdu. Ta totiž vyžaduje dva souvislé proudy vozidel. Z právního hledista byste tak neměli nárok pravidlo zipu uplatnit a navíc roste riziko konfliktu s ostatními řidiči.
Lekce a školení
Pokud totiž řidiči stojící v dlouhé koloně vidí, jak je ostatní řidiči (správně) míjejí a pokračují až do místa ukončení jejich pruhu, cítí se často ukřivděni. Řidiče jednající podle pravidla zipu považují za (přinejlepším) neslušné a často se jim chtějí pomstít tím, že je v místě spojení dvou pruhů v jeden nechtějí pustit.
S řidiči, kteří nechtějí pustit vozidlo z pruhu končícího do pruhu průběžného, se však setkáváme dnes a denně. Tito řidiči si přitom ale nejspíš ani neuvědomují, že v případě vzniku dopravní nehody by byli za viníky považování s největší pravděpodobností právě oni.
Odbočovací pruh není končícím
Zcela samostatnou kapitolou je pak zneužívání odbočovacího pruhu. Někteří řidiči se totiž snaží objet kolonu stojících vozidel pruhem odbočovacím, ze kterého se však poté snaží protlačit zpátky do původního směru. V tomto případě ale nemůže být o vynucování pravidla zipu vůbec řeč, neboť nikde žádný pruh nekončí.
Neřiďte se jen značkou
Na místech, kde mají řidiči nárok uplatňovat pravidlo zipu, bývá často umístěna i černobílá dopravní značka IP 29 „Střídavé řazení.“ Tato značka má však čistě informativní charakter a nemusí být umístěna všude. Pokud ji tedy nevidíte, rozhodně to neznamená, že se pravidlem zipu řídit nemusíte.
