Před 115 lety se v Praze objevily taxíky. Jako v prvním městě Rakouska-Uherska

Záměr zavést v Praze taxislužbu avizoval mladoboleslavský podnik o velikonočních svátcích roku 1907 na Mezinárodní výstavě automobilů v Praze, kdy se na výstavišti představily první „autodrožky“ L&K.

Automobilka Škoda, nástupce firmy Laurin & Klement, v souvislosti s připomínkou vzniku taxislužby zmiňuje dobový článek časopisu Epocha, v němž se píše: „Z českých firem se repraesentovala největším počtem vozů čilá česká světoznámá firma Laurin & Klement, o níž možno říci, že její stánek byl z celé výstavy největší i nejzajímavější rozmanitostí vystavovaných předmětů.“

Redaktor současně upozornil na „automobilní drožku taxametrovou s motorem 10/12 HP, kterou právě firma tato chce v Praze zavést.“

Mladoboleslavský podnik se v případě „automobilních drožek“ inspiroval trendy moderních západních metropolí. Provoz první pražské taxislužby byl nakonec zahájen 7. září 1907, do služby nastoupily vozy Laurin & Klement B2 a C2. Celkem šlo o čtyři autodrožky.

Škoda 120 v luxusní verzi GLS bývala vlajkovou lodí značky. Škoda Muzeum se chlubí krásným kusem po…

Slovy dobového časopisu Světozor se „automobilové drožky pražské rozjely náměstími a ulicemi, dodávajíce jim rázu velkoměsta. Drožky ty tvoří jistě bezpečný provoz budoucnosti, neboť vůči nim, až doprava jich poněkud se zlevní, marnou bude každá konkurence obyčejných drožek a fiakrů. Co dnes zdálo se sensační novinkou, za krátko nabude plného práva denní potřeby a nepostradatelného užívání obecenstvem.“ Obecenstvem tehdy byla míněna veřejnost. 

Cílové skupině zákazníků, tedy majetnějším občanům přijíždějícím do metropole vlakem, vyšli první taxikáři vstříc umístěním „štaftu“ před dnešním Masarykovým nádražím, ale také do Havlíčkovy ulice nebo Ferdinandovy třídy (dnešní Národní) a k Prašné bráně.

Novinový inzerát firmy Laurin & Klement zdůrazňoval pohodlnou a levnou jízdu, o sazbách však dobové prameny mlčí. Dále se dočteme, že „výtěžek z jízdy prvého dne připadá městským chudým“, byl tedy odveden na charitativní účely. Taxíky – i když ne všechny – byly už tehdy opatřeny taxametry a výši jízdného bylo možné sledovat na mechanickém počitadle. Výraz taxametr se zanedlouho také začal užívat jako přezdívka pro automobilové drožky, o čemž svědčí dobové noviny, časopisy, filmy i vzpomínky pamětníků.

Oblíbeným vozem taxikářů se brzy stal Laurin & Klement GDV, představený v dubnu 1910. Model střední třídy s rozvorem dlouhým 3050 mm a hmotností 900 kg poháněl benzinový čtyřválec o objemu 2660 kubických centimetrů a výkonu 18 koní (podle jiných pramenů 24 k). Stroj se rozjel až na 70 km/h.

Během osmi let produkce bylo vyrobeno 333 kusů, nejpopulárnější byla autodrožka GDV a příbuzný landaulet GDVT, tedy karoserie s pevným dílem střechy v přední části a stahovacím nad zadními sedadly. L&K GDV se jako drožka prosadil i Vídni, hlavním městě Rakouska-Uherska, Budapešti, Sankt-Petěrburgu (dnešním Petrohradu) a dokonce i v Paříži. Vozy se údajně úspěšně prodávaly také v Japonsku. Zřejmě původně vídeňské taxi GDV se dochovalo ve sbírce historických vozidel rodiny Samohýlů.

Škoda Muzeum představuje pět vzácných vozů pro hasiče, zdravotníky a policisty

Navzdory optimismu současníků ale nerostla poptávka po službách taxi právě závratným tempem. O třináct let (a jednu světovou válku) později, roku 1920, bylo v Praze evidováno 40 vozů taxislužby. Venkov, tiskový orgán vlivné agrární strany, v červnu 1920 napsal: „Ve dnech všesokolského sletu projížděly městem autodrožky pražské Autodopravní společnosti, které budily pozornost zvláštní úpravou. Uvnitř vozu možno umístiti pohodlně čtyři osoby – drožky jsou barvy tmavozelené, uprostřed táhne se široký pás na dvířka a vzadu jest okřídlené kolo automobilové s monogramem A. S.“

V roce 1925 však křižovalo Prahu už celkem 470 taxi, o dalších osm let později jezdilo ulicemi města 1156 taxíků a už jen sedm fiakrů a 33 drožek s koňským potahem. Před druhou světovou válkou se počet pražských taxíků blížil ke dvěma tisícům. V dobovém článku Šofér v časopisu Světozor se dočteme, že pro drožkáře tehdy byly nejmilejšími pasažéry milenecké páry. Nechaly se totiž odvézt třeba na Jíloviště, oblíbené výletní místo za Prahou, zaplatily řidiči večeři a ten na ně hodinku počkal v restauraci, než je odvezl zpátky do Prahy.

Těmto romantickým výletům taxíkem byl konec od válečného jara 1942, autodrožky poté kvůli úsporám paliva i z bezpečnostních důvodů směly převážet pasažéry pouze v hranicích pražského policejního obvodu a do několika přilehlých osad.