Přinášíme postřehy některých českých startujících. V závorce je uvedena kategorie, název týmu, první číslo u lomítka znamená umístění v etapě, druhé aktuální pořadí.

Aleš Loprais (kamiony, Instaforex Loprais Praga, 5./4.): „Byla to opět hezká, ale těžká etapa. Jsme rádi v cíli. Bylo nutné přežít a dotáhnout auto do cíle. V jednom písečném trychtýři jsme chvilku zůstali, protože se nedařilo vyjet. Nešlo nafoukat turbo a vůbec se odtamtud dostat. S automatickou převodovkou a roztavenými výfukovými svody to byl docela heroický výkon. V měkkém písku, který má obrovský odpor, jsme v podstatě celou dobu jeli na plný plyn, což se podepsalo na technice. Vlivem tepla se nám prohnula příruba turbodmychadla a vypálilo se těsnění mezi hlavou a svodem výfuku. Ve vysokých otáčkách to bylo s odřenýma ušima, ale z nuly se auto v měkkém písku skoro nerozjelo.

Výkonnostní rozdíl mezi námi a Kamazem s Mazem je veliký. Na druhou stranu jsem na vlastní oči viděl, jak se Nikolajevovi rozletělo turbo. Je evidentní, že Rusové to mají vyhnané do maxima. Je otázka, komu to jak vydrží. Případně jestli budou výkon snižovat, nebo pojedou tak, jak jedou.“

Rallye Dakar 2020: 5. etapa - Motorkářům se dařilo, Prokop hasil auto

Tomáš Ouředníček (automobily, Ultimate Dakar, 26./25.): „Opět se pekelně prášilo, po čase se pole aut roztáhlo a dalo se jet hodně svižně. Soutěžní úsek rozdělovala časová neutralizace. Za ní závodní konvoj čekaly duny. Nešlo o klasické duny, ale takové vysoké porostlé kopce písku. Byly tam prudké nebezpečné sjezdy. Prostě nářez! Nám se dařilo držet slušné tempo, takže jsme předjížděli jeden kamion za druhým. David perfektně navigoval a všechno šlapalo.

Asi padesát kilometrů před cílem jsem si všiml, že nám auto ukazuje nižší hladinu paliva, než bychom si představovali. Takže posledních třicet kilometrů pro mě bylo úplně šílených, protože jsem se snažil jet na výpary. To jsme zrovna překonávali poměrně velké výjezdy v dunách. Snažil jsem se jet jen po pevném podkladu mimo vyjeté koleje, abych zbytečně nepálil benzin. Já se modlil a modlil. Do cíle jsme dojeli. Ale hned za časovou kontrolou po ujetí jednoho kilometru se auto zastavilo. Na benzinku nás dotáhl Martin Šoltys s tatrou. Tam jsme natankovali „místní mimořádný“ benzin s oktanovým číslem 91. V bivaku nás čekala překalibrace nádrže, protože takhle se nedá závodit. To byly takové nervy, že skončíme na Rallye Dakar kvůli prázdné nádrži, že už to nechci zažít,“

Milan Engel (motocykly, Orion Moto Racing Group, 30./29.): „Byl to pořádný mazec. Pořadatelé mě zařadili jako třiasedmdesátého startujícího, ale podařilo se mi dojet třicátý. Mám za sebou velký boj, jak se člověk dostával dopředu ve velkém stresu a obrovském množství prachu. Postupně se přesouváme do dunových polí a písčitých plání, tak se možnost předjíždění zvyšuje. Musím si trochu odpočinout, protože páteční etapa bude velice dlouhá a těžká.“

Martin Macík (kamion, Big Shock Racing, 8./5.): „Na začátku se nám dařilo pěkně předjíždět, ale děsně se zase prášilo. Letěli jsme na obrovských šutrech a v mlze se objevila skála, skála a díra. Udělali jsme hrc, frc a ohnuli spojovačku, tyč spojující kola a řízení. Takže kola do véčka a nešlo pokračovat. Asi třicet minut jsme tyč měnili. A jakmile bylo hotovo, vyrazili jsme na stíhací jízdu.“

František Tomášek (kamion, Big Shock Racing, 8./5.): „Stíhací jízda byl o non stop plném plynu. Dojeli jsme do písku a zase předjížděli jednoho za druhým. Tam už nás to hodně bavilo. Navigace naprosto v pořádku. Karel jede dobře. Ještě nejsme ani v půlce. Válíme dál.“

Konečné výsledky Rallye Dakar 2020: Nejúspěšnějším Čechem se stal Macík

Martin Šoltys (kamiony, Tatra Buggyra Racing, 14./9.): „Etapa byla určitě lepší než ta předchozí. Bylo to hodně písčitý, do kopce a pak zase z kopce, takže taková centrifuga. Když jsme dojeli do cíle speciály, tak nám v nádrži zbývalo pouze padesát litrů nafty. S tím bychom do bivaku nedojeli. Naštěstí byla po cestě pumpa s naftou, a i když to bylo na hraně, dopadlo to dobře. Většinu času se jelo na plný plyn, auto dostalo pořádně zabrat, ale fungovalo skvěle,“

Josef Macháček (SSV, Buggyra Racing, (15./30.): „Byl to zase úplně odlišný terén, jiné scenérie. Museli jsme úplně jinak přistoupit k jízdě, protože kameny byly jen na začátku. Pak následoval písek, což mě baví. Muselo tady asi pršet, protože spodek písku byl mokrý, a tak se nezapadalo. Potěšilo mě, že nás nikdo nepředjížděl, a naopak se dařilo předjíždět nám. Ke konci etapy jsme se už ale báli, aby nám vydržel benzin, protože spotřeba v písku byla enormní. Ale strach jsem měl i o řemen. Ten měnilo hned několik posádek.“

Jan Brabec (motocykly, Big Shock Racing, 50./38.): „Asi na devadesát kilometrů před cílem jsem šel na rypák. Ne moc, ale zase do těch šutrů. Takže vysílačka přestala vysílat, protože se utrhaly kabely od antén. Trochu mě bolí rameno. Ale nic vážného. Sranda byla, že když jsem zastavil na křižovatce na přejezdu s rozmláceným předkem vedle Alonsa s Comou, volali na mě: Ty jsi šel na držku, viď? Potvrdil jsem jim to a Coma povídá: To já poznám.“

Boris Vaculík (automobily, 3RCZ.COM, 34./30.): „Kameny v předchozích dvou etapách byly vážně strašný. Vezeme tři rezervy, ale během jedné etapy nás potkalo pět defektů. Kamenitá trialová rozbíječka po platech, hluboký písek s šutrama ostrýma jak jazyk komunistky Semelové. Ještě, že byl po ruce Tomáš Ouředníček a půjčil nám jedno kolo. Díky moc, Tome! Asi čtyřicet kilometrů před bivakem se mi rozsvítila barevná hudba z kontrolek značící přehřátý mezinápravový diferenciál a naše pouť skončila. Mechanici sehnali fáro a dovezli nám kolo, takže ohňostroj nepokračoval. Doktoři mi poskládali rozmačkaný prst do přibližného tvaru před úpravou. Odstranili přebytečné komponenty co mi z toho lezly a klukům mechanikům začala celonoční šichta.

V páté etapě přišly písky, duny, duny a písky. Krajina se úplně změnila. Svezení byla pecka. Několikrát jsem si teda dal příčkou volantu po palci. Sjížděly se duny, hezké kopce, moc mě to bavilo. Auto jsme klukům dovezli vcelku, tak nemají tak moc práce jako v posledních dnech. Makají jak o život a přitom si udrží skvělou náladu. Jsou to borci!“

Zdeněk Tůma (čtyřkolky, Barth Racing, 11./10.): „Už mi tady rupla dvakrát přední pneumatika a třikrát zadní. Většinou se navíc roztrhnou na boku, takže se nedají zalepit. Takovou spoušť nepamatuju. Hodně to hrabalo, takže jsem raději pokračoval na prázdném kole. Pochopitelně to mělo větší odpor, takže to tolik nejelo. Táhlo to hodně doprava, blbě se s tím zatáčelo. Naštěstí byla trasa prakticky bez zatáček. Zdejší duny nejsou špičaté, jako jsme zvyklí, ale oblé. Navíc jsou prorostlé trávou a keři. Musím říct, že mě to v nich bavilo. Vlastně jsem za celou dobu skoro ani nezastavil. Ale když jo, ukázalo se, jak je tady písek zrádný. Zvlášť s tím píchlým kolem jsem se v něm nemohl rozjet. Hned to zahrabalo. Naštěstí mi pomohl nějaký motorkář. Z těch dun to pak byl pořádný sešup. Poměrně ostré sjezdy dlouhé až sedmdesát metrů. Tam kdybych spadl a skutálel se, tak bych to už nerozchodil.“

Martin Prokop (automobily, MP-Sports, 30./14.): „Konce etap se nám letos příliš nedaří. Asi sedmdesát kilometrů před cílem nám něco začalo šramotit v autě a nám bylo hned jasné, že to není dobře. To se během chvíle potvrdilo, když se poškodil kloub na poloose. Protože celá závěrečná část byla v měkkém písku, který bychom jen na tři poháněná kola neprojeli, museli jsme zastavit a poloosu vyměnit. Bohužel od levého zadního kola auto začínalo kvůli zadření hořet a vše z gumy a karbonu chytlo, takže jsme nejprve hasili a až teprve potom mohli rozpálenou poloosu vyndat a vyměnit. Celá tato akce trvala celkem dlouho, než jsme součásti od sebe rozdělili a dokázali novou narvat zpátky. Z první desítky jsme vypadli a musíme bojovat, abychom se do ní dostali zpátky. Pořád bojujeme, držte nám palce!“

Poslední etapou před sobotním dnem odpočinku bude šestá z Ha Ilu do Rijádu. Je dlouhá 830 kilometrů a z toho 478 tvoří úsek rychlostní zkoušky. Nastane dramatická změna scenerie a všechny kilometry jsou vedeny výhradně pískem. Po relativně rychlé první sekci budou mít experti na překážky v dunách výhodu. Řidiči, kteří mají zkušenosti z pouští Sahara nebo Atacama, dostanou příležitost je využít.