Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Reliant Scimitar (1964–1986): Dárek k narozeninám pro anglickou princeznu

Karel Haas Karel Haas 3. 3. 2022 • 20:38
19
Zobrazit náhledy (19)
Ručkové ukazatele byly přehledně umístěny na palubní desce. Většina ovladačů našla místo na středovém panelu. Prototyp třídveřového kombi Ogle Triplex GTS se stal inspirací pro návrh čtyřmístného Scimitaru. Reliant Scimitar GT SE4B poháněl vidlicový šestiválec Ford Essex s rozvodem OHV a objemem 3 litry. Čtyřmístný Reliant Scimitar GTE SE5 měl prodlouženou záď ve stylu „shootig brake“. Vzadu měl Scimitar GTE velké, nahoru výklopné zadní okno a obdélníkové koncové svítilny. Princezna Anna dostala ke svým 20. narozeninám od královny Alžběty II a vévody z Edinburghu modrý Scimitar GTE. V roce 1972 došlo k několika vylepšením a Scimitar GTE změnil tovární označení na SE5A. Změnami prošla také přístrojová deska. Zavazadlový prostor byl přístupný po vyklopení zadního okna. GTE SE6 měl rozvor prodloužený o 10 cm a rozchod kol o 8 cm, takže vůz byl proti předchůdci delší a širší. Reliant Scimitar GTE měl zvětšený průměr vnějších hlavních světlometů. Scimitar GTE SE6 byl koncem roku 1976 nahrazen modelem SE6A. Ten měl upravený podvozek a brzdy Lockheed. Na ženevském autosalonu v roce 1980 představil Reliant čtyřmístný dvoudveřový kabriolet Scimitar GTC SE8. Čtyřmístný kabriolet Scimitar GTC SE8 měl sloupky B propojené výztuhou ve tvaru písmene T se zakončením v rámu předního okna. Modelová řada Scimitar pokračovala i v dalších letech. Reliant Scimitar SS1 (1984–90) měl karoserii od Michelottiho.

Sportovní vozy Scimitar vyráběla anglická automobilka Reliant dlouhých 22 let. Nejdříve to bylo kupé GT, následovalo kombi GTE a v roce 1980 kabriolet GTC. Všechny měly motor Ford, podvozek se skříňovým rámem a sklolaminátovou karoserii.

Anglická automobilka Reliant Motor Company byla založena v roce 1935 na Watling Street v Tamworthu (hrabství Staffordshire), ležícím severovýchodně od Birminghamu. Zpočátku se zaměřila především na malá tříkolová vozidla sloužící k převozu osob a zboží. Nejznámější byla tříkolka Robin se dvěma koly vzadu a jedním vpředu, kterou Reliant vyráběl přes 30 let. My se dnes ale podíváme na další aktivity Reliantu, týkající se sportovních vozů.

Při návrhu karoserie kupé Scimitar GT (scimitar znamená v překladu tureckou šavli) vycházel Reliant z kupé, které navrhla britská designová a konzultační firma Ogle Design, založená v roce 1954 Davidem Oglem v Letchworthu (Hertfordshire). Reliant koupil prototyp kupé, které bylo původně určeno jako náhrada sportovního vozu Daimler SP250 a bylo proto pojmenované SX250. Toto kupé bylo poprvé k vidění v roce 1962 na automobilové výstavě v londýnském Earls Court. Také při volbě pohonu zadních kol se Reliant obrátil na externího výrobce, kterým byl britský Ford.

Scimitar GT SE4

První kupé nazvané Scimitar GT SE4 (foto) představil Reliant v roce 1964. Tvary kupé 2+2 (vzadu bylo nouzové sedadlo pro dvě děti nebo jednoho dospělého) se lišily od prototypu SX250 jen v detailech (chromované nárazníky, mřížka chladiče, prolisy na bocích). Dvoudveřové kupé mělo rozvor náprav 2340 mm a vnější rozměry 4267 x 1594 x 1283 mm (délka x šířka x výška). Vůz měl vpředu dvě dvojice kruhových světlometů a vzadu čtyři malé kruhové svítilny a pod nárazníkem couvací světla.

Kupé Reliant Scimitar GT SE4 debutovalo v roce 1964 a vycházelo z prototypu Ogle SX250. Kupé Reliant Scimitar GT SE4 debutovalo v roce 1964 a vycházelo z prototypu Ogle SX250.

Zadní kola poháněl řadový šestiválec Ford, převzatý z modelů Ford Zephyr a Zodiac. Řadový šestiválec s rozvodem OHV a objemem 2553 cm3 (vrtání x zdvih: 82,6 x 79,5 mm) měl s karburátorem Zenith nejvyšší výkon 120 k (88 kW) při 4750 min-1 a točivý moment 180 Nm při 2000 min-1. Scimitary s řadovými šestiválci dosahovaly rychlost přes 180 km/h a Reliant jich vyrobil kolem tří set.

Koncem roku 1966 bylo kupé Scimitar GT SE4 nahrazeno modely SE4A a SE4B se stejnou karoserií, ale pohonem zadních kol vidlicovým šestiválcem Ford Essex s rozvodem OHV a objemem 2994 cm3. Při stupni komprese 8,9 a s dvojitým karburátorem Weber 40 dával motor V6 největší výkon 144 k (106 kW). Scimitar SE4B měl s tímto motorem pohotovostní hmotnost 1120 kg a dosahoval s rychloběhem rychlost 190 km/h a z 0 na 100 km/h zrychlil za 10,2 s. Spotřeba paliva se pohybovala mezi 10 až 13 litry benzinu na 100 km. Cena modelu s motorem V6 byla stanovena na 1375 liber šterlinků (bez daně). Z Tamworthu jich vyjelo do světa necelých šest set. O rok později, v září 1967, se začala prodávat verze SE4C s motorem V6 2.5, která byla levnější o 105 liber. Do roku 1970 se jich prodalo 118.

Podvozek kupé Scimitar GT SE4 byl převzat z modelu Reliant Sabre. Měl skříňový rám svařený z ocelových plechových výlisků. Přední kola byla nezávisle zavěšena na příčných lichoběžníkových polonápravách. Zadní tuhá náprava byla zavěšena na suvných ramenech a příčně ustavena Wattovým přímovodem. Pérování zajišťovaly vpředu i vzadu vinuté pružiny s teleskopickými tlumiči. Motory ve vozech Reliant Scimitar používaly alternátor, zatímco Ford používal dynamo. Vozů Scimitar GT SE4 vyrobil Reliant přes tisícovku.

Scimitar GTE SE5 a SE5A

V druhé polovině šedesátých let minulého století začalo vedení Reliantu přemýšlet o čtyřmístné verzi Scimitaru. Hlavní manažer Ray Wiggin, šéfinženýr John Crosthwaite a expert na sklolaminátové karoserie Ken Wood se obrátili na designera Toma Karena z firmy Ogle Design, zda by se dal jejich experimentální prototyp třídveřového kombi Ogle Triplex GTS využít jako východisko pro návrh čtyřmístného Scimitaru. Všichni tři navštívili studio Ogle v Letchworthu a prohlédli si několik maket, které by se hodily při návrhu nového Scimitaru GTE SE5.

V roce 1968 byl Reliant Scimitar GTE SE5 (foto) připraven do výroby. John Crosthwaite a jeho tým navrhli nový prodloužený rámový podvozek, upravili zavěšení kol, přemístili 78litrovou benzinovou nádrž a rezervu umístili do přídě. Při návrhu podvozku spolupracoval Crosthwaite se stylistou Peterem Baileyem z Ogle na úpravách prototypu. Hlavní změnou proti kupé bylo protažení zadní části s velkým, nahoru výklopným zadním oknem. Dalo se tedy mluvit o hatchbacku nebo dvoudveřovém kombi, ale nejvíc sedí označení „shooting brake“. Scimitar GTE SE5 měl rozvor 2530 mm a vnější rozměry 4340 x 1640 x 1320 mm.

Čtyřmístný Reliant Scimitar GTE SE5 měl prodlouženou záď ve stylu „shootig brake“. Čtyřmístný Reliant Scimitar GTE SE5 měl prodlouženou záď ve stylu „shootig brake“.

Zadní kola Scimitaru GTE SE5 poháněl stejný třílitrový Ford Essex V6, jaký poháněl SE4A/B a vůz SE5 s ním dosahoval rychlost kolem 190 km/h. V letech 1970 a 1971 se na přání dodávala automatická převodovka Borg-Warner 35 a u čtyřstupňové manuální převodovky rychloběh. V roce 1972 došlo k několika vylepšením a Scimitar GTE změnil tovární označení na SE5A. Výkon motoru byl zvýšen o 5 kW, takže rychlost se zvýšila na 195 km/h a zrychlení 0–97 km/h na 8,5 s. Změnou prošla také přístrojová deska. Zvenčí se model SE5A poznal podle zadních svítilen, do kterých byly integrovány couvací světlomety (série SE5 je měla pod nárazníkem).

Výroba typu SE5 dosáhla počtu 4311 kusů. Cena 1759 liber byla srovnatelná s cenou, za jakou se prodával Rover 3500. Modelů SE5A se prodalo ještě více, 5105 kusů. Jeden z vozů GTE SE5 (foto) s manuální převodovkou dostala princezna Anna ke svým 20. narozeninám od královny Alžběty II a vévody z Edinburghu. Modře zbarvený vůz měl šedý kožený interiér a poznávací značku 1420 H, která připomínala, že princezna je vrchním velitelem husarských jednotek 14 a 20. V dalších letech vlastnila princezna Anna dalších osm vozů GTE.

Princezna Anna dostala ke svým 20. narozeninám od královny Alžběty II a vévody z Edinburghu modrý Scimitar GTE. Princezna Anna dostala ke svým 20. narozeninám od královny Alžběty II a vévody z Edinburghu modrý Scimitar GTE.

Scimitar GTE SE6, 6A, 6B

Ještě luxusnějším modelem bylo dvoudveřové sportovní kombi Reliant Scimitar GTE série SE6 (foto) s motorem Ford V6 3.0 s výkonem zvýšeným na 135 koní. Rozvor byl prodloužen o 10 cm a rozchod o 8 cm, takže vůz byl proti předchůdci delší a širší. Zvětšil se prostor pro nohy cestujících na zadních sedadlech a průměr vnějších hlavních světlometů. Změnil se také tvar nárazníků s gumovými dorazy. Na přání se dodával rychloběh Laycock pro třetí a čtvrtý rychlostní stupeň. Modelů SE6 bylo do roku 1976 vyrobeno 543 kusů.

GTE SE6 měl rozvor prodloužený o 10 cm a rozchod kol o 8 cm, takže vůz byl proti předchůdci delší a širší. GTE SE6 měl rozvor prodloužený o 10 cm a rozchod kol o 8 cm, takže vůz byl proti předchůdci delší a širší.

Scimitar GTE SE6 byl koncem roku 1976 nahrazen modelem SE6A. Ten měl upravený podvozek a brzdy Lockheed (přední kotoučové). Karoserie se od SE6 lišila jen oranžovými odrazkami v zadním nárazníku a absencí třech svislých drážek na koncích předního nárazníku. V sérii SE6A bylo vyrobeno 3877 vozů, takže to byla nejoblíbenější verze z celé série SE6.

V roce 1981 ukončil Ford výrobu motorů Essex pro modely Capri, takže Reliant se musel poohlédnout po náhradě. Do verze SE6B se začal montovat v Německu vyráběný Ford Cologne V6 2.8 s podobným výkonem a nižším točivým momentem v nízkých otáčkách. Všechny SE6B (a také SE8) používaly problematické karburátory Pierburg/Solex (řada majitelů jej nahradila karburátory Weber z motoru Essex). Poslední verze z roku 1983 měly standardně galvanizovaný podvozek.

Scimitar GTC SE8

Na ženevském autosalonu v roce 1980 představil Reliant čtyřmístný dvoudveřový kabriolet Scimitar GTC SE8 (foto). Reliant počítal s výrobou kabrioletu už v roce 1977, kdy se obrátil na Ogle Design s žádostí o návrh kabrioletu. Tom Karen přizpůsobil dřívější design GTE a na jeho základě navrhl čtyřmístný kabriolet, který se až po sloupky B nelišil od GTE SE6. Pro zvýšení tuhosti karoserie byly sloupky B propojené výztuhou ve tvaru písmene T se zakončením v rámu předního okna. Prototyp s motorem V6 3.0 Essex byl vyroben v roce 1978. Později jej Reliant nahradil motorem 2.8 Cologne. Do roku 1986 bylo vyrobeno 442 kabrioletů Scimitar GTC, přičemž většina z nich byla série SE6B. GTC bylo zhruba o 10% dražší než SE6B. V roce 1980 stálo GTC 11.360 liber, což odpovídá dnešní ceně 40.000 liber (v přepočtu 1,2 milionu Kč).

Na ženevském autosalonu v roce 1980 představil Reliant čtyřmístný dvoudveřový kabriolet Scimitar GTC SE8. Na ženevském autosalonu v roce 1980 představil Reliant čtyřmístný dvoudveřový kabriolet Scimitar GTC SE8.

Modelová řada Scimitar pokračovala i v dalších letech. Reliant Scimitar SS1 (1984–90) s karoserií od Michelottiho byl inspirován Lotusem Elan a poháněl jej řadový čtyřválec Ford. Roadstery Scimitar SST (1990–92) poháněly čtyřválce Nissan a Ford a posledním Scimitarem byl Scimitar Sabre (1992–95).

Doporučujeme

Témata