Renault Juvaquatre (1937–1960): Francouzský Opel Olympia
Krátce před druhou světovou válkou i po válce nabízel francouzský Renault malé rodinné sedany, dodávky a kombi Juvaquatre. Poháněly je litrové čtyřválce s rozvodem SV a modernější 0,75litrové čtyřválce s rozvodem OHV.
Projekt modelu Renault Juvaquatre inicioval v roce 1936 Louis Renault jako malý, cenově dostupný vůz v daňové kategorii 6CV. Měl být levnější než nabízené luxusnější modely Primaquatre a Celtaquatre. Renault hledal nové zákazníky s nižšími příjmy, kteří by si jinak vozy Renault nekupovali. Juvaquatre byl inspirován německým vozem Opel Olympia, který na patrona udělal dojem během jeho návštěvy Berlína v roce 1935. Juvaquatre se podobal Olympii hlavně světlomety zapuštěnými po stranách masky chladiče pod víkem motorového prostoru.
Renault Juvaquatre se poprvé ukázal na veřejnosti v roce 1937 na pařížském autosalonu. Při otevření autosalonu představil Louis Renault prototyp modelu Juvaquatre prezidentovi Albertu Lebrunovi. První výrobní prototyp byl homologován v únoru 1937. Na začátku léta nařídil Louis Renault výrobu dalších dvaceti prototypů, z nichž většina byla předána vybraným distributorům značky Renault. Ti byli vyzváni, aby podrobili vozy technickému a zákaznickému posouzení. Sériová výroba byla zahájena v Billancourtu v dubnu 1938.
Ke zvýšení publicity byla koncem března 1938 zorganizována vytrvalostní jízda modelu Juvaquatre na okruhu v Montlhéry. Tým čtyř jezdců ujel během 50 hodin 5391 kilometrů průměrnou rychlostí těsně pod 109 km/h.
Dvoudveřový a čtyřdveřový sedan, dodávka a kupé
Ze začátku se sériově vyráběly pouze dvoudveřové modely Juvaquatre (foto), označované ve Francii jako Coach. Měly rozvor náprav 2350 mm a vnější rozměry 3720 x 1400 x 1500 mm (délka x šířka x výška). Ocelová karoserie byla přivařena k podvozkové platformě a tvořila monokokovou konstrukci. Po vzoru Opelu Olympia byly světlomety zapuštěné po stranách svislé mřížky chladiče a shora zakryté víkem motorového prostoru se třemi větracími otvory po obou stranách. Olympia ale nebyla první, podobné řešení umístění světlometů už měl americký Hupmobile typ 518 v roce 1934. Dvoudveřové Juvaquatre mělo vyčnívající závěsy dveří vpředu a před nimi ručkové ukazatele směru.
Pod malým zadním oknem a poklopem ve tvaru kola se nacházela rezerva a pod ní hrdlo benzinové nádrže. Přístup k zavazadlovému prostoru byl jen zevnitř vozu. Uvnitř měly modely Juvaquatre samostatná přední sedadla s trubkovými držadly nahoře, usnadňující sklápění opěradel při nastupování na zadní sedadla a vystupování z nich.
Pro komerční účely byla v roce 1938 vyvinuta třídveřová dodávka (Francouzi používali výraz „camionette“), hojně používaná francouzskou poštou a nazvaná Juvaquatre Fourgonette (foto). Praktická třídveřová dodávka měla do strany otevírané zadní dveře a plechy na bocích místo zadních bočních oken.
Na volání zákazníků po čtyřdveřové verzi modelu Juvaquatre, jaké již například nabízely konkurenční výrobci Peugeot a Simca, odpověděl Renault v dubnu 1939 čtyřdveřovou verzí Juvaquatre (foto), nazývanou ve Francii Berline. Sedan měl přední dveře otevírané proti směru jízdy (kliky dveří byly vpředu) a zadní dveře otevírané po směru jízdy (kliky vzadu).
V letech 1939 až 1946 vyrobil Renault kolem osmdesáti dvoumístných kupé Renault Juvaquatre (foto). Původně se počítalo s tím, že výroba kupé bude po válce obnovena, ale nebyly k dispozici lisy k sériové výrobě dílů karoserie. Posledních 30 kusů bylo údajně vyrobeno v lednu 1946. Jedno kupé bylo ještě vystaveno na bruselském autosalonu v lednu 1948.
Po válce, v roce 1950, vzniklo třídveřové kombi, odvozené z dodávky Juvaquatre Fourgonette a nazvané zpočátku Renault Break 300 Kg a později Renault Dauphinoise (foto). Kombi mělo tři boční okna na každé straně a vyrábělo se až do roku 1960. Důvodem byla skutečnost, že Renault 4CV měl motor vzadu a bylo by tak obtížné odvodit z něj užitkové verze a kombi.
Poválečné Juvaquatre, vyráběné znárodněnou automobilkou Renault, byly už jen čtyřdveřové a lišily se od předválečných víkem zavazadlového prostoru, umožňujícím přístup zvenku.
Pohonné jednotky
Při uvedení Renaultu Juvaquatre na trh v roce 1937 byl k pohonu zadních kol zvolen kapalinou chlazený čtyřválec, odvozený z motoru modelu Renault Celtaquatre, vyráběného od roku 1934. Úpravou vrtání na 58 mm měl motor s rozvodem SV objem 1003 cm3 a nejvyšší výkon 23 k (17 kW). Konkurenční Peugeot 202 měl však od začátku účinnější a výkonnější jednotku s rozvodem OHV.
Až v roce 1952 byl starý litrový motor s rozvodem SV nahrazen menším čtyřválcem z Renaultu 4CV s objemem 747 cm3. Motor s rozvodem OHV měl skoro stejný výkon jako předchůdce, byl ale spolehlivější a ekonomičtější, a navíc byl zařazen do daňové kategorie 4CV. V roce 1956 se do modelu Juvaquatre Break začala montovat převrtaná verze motoru z Renaultu Dauphine. Vůz dostal nové jméno Renault Dauphinoise a byl přeřazen zpátky do daňové kategorie 5CV, neboť měl objem 845 cm3 a maximální výkon 26 k (19 kW). Výkon motoru se přenášel na zadní kola přes klasickou třístupňovou manuální převodovku s dlouhou řadicí pákou na podlaze.
Juvaquatre měl nezávislé zavěšení předních kol a Renault se stal třetí francouzskou automobilkou (po Peugeotu a Citroënu) s touto vlastností. Přední zavěšení na Juvaquatre minimalizovalo riziko opotřebení komponentů vedoucích k nesouososti kol. Mělo pouze tři klouby na každé straně a příčně uloženou listovou pružinu tvořící čtvrtý pružný prvek. Zadní tuhá náprava byla odpružena příčnými listovými péry. Bubnové brzdy na Juvaquatre byly zpočátku mechanicky ovládané. Od roku 1939 byly zavedeny hydraulické brzdy Lockheed.
Při uvedení na trh v roce 1937 stál dvoudveřový Renault Juvaquatre 16.500 franků, což bylo výrazně méně než základní cena 21.300 franků Peugeotu 202, uvedeného na trh v roce 1938. Byl ale čtyřdveřový a měl modernější motor. Po válce došlo k znehodnocení měny, takže v roce 1947 musel zákazník zaplatit za čtyřdveřový Juvaquatre 260.000 franků a za Peugeot 202 dokonce 303.600 franků.
Po skončení druhé světové války investoval Renault do továrny v Billancourtu značné prostředky, aby zde mohla být zahájena sériová výroba modelu Renault 4CV, který se brzy stal nejprodávanějším vozem ve Francii. Výroba sedanů Renault Juvaquatre byla v Billancourtu zastavena koncem roku 1948 a v menších počtech pokračovala v nové továrně ve Flinsu až do listopadu 1951.
Kombi nazvané Break Juva 4 a poháněné litrovým čtyřválcem zůstalo ve výrobě v letech 1950 až 1953. Od roku 1956 dostala kombi modernější motory z Renaultu Dauphine a byla přejmenována na Dauphinoise. Vyráběla se až do roku 1960. Jen o pár měsíců později byl uveden na trh nástupce Renault 4.
