Rovin (1946–1953): Malé francouzské vozítko s motorem vzadu
Původně motocyklová továrna Rovin se po válce pustila do výroby čtyřkolových dvoumístných vozítek s pohonem zadních kol čtyřtaktním jednoválcem nebo dvouválcem.
Malá, levná vozítka (u nás nazývaná lidová) pomohla motorizovat válkou zchudlou Evropu. Ve Francii jich na konci čtyřicátých a na začátku padesátých let vznikla celá řada. Za všechny jmenujme například Bernardet, Citroën 2 CV, Galy Vibel, Julien, Mochet, Vespa 400 a další.
Motocyklovou továrnu Rovin založil v roce 1921 závodník a konstruktér motocyklů Raoul Auguste Pegulu, markýz z Rovinu (1896–1949). Ve třicátých letech dvacátého století se Rovin zaměřil na dealerství sportovních automobilů a provozoval jej na pařížském bulváru Pereire. Vedle dealerství snil Raoul Rovin o výrobě malého vozu podle vlastního návrhu. První vozítko, nazvané Monocar a poháněné jednoválcovým motorem o objemu 480 cm3, vystavil na pařížském autosalonu už v roce 1926.
Po skončení druhé světové války navrhl Raoul Rovin čtyřkolové vozítko Rovin D1 a jeho prototyp vystavil koncem roku 1946 na pařížském autosalonu. Přípravou výroby se zabýval Raoulův bratr Robert, který po smrti Raoula převzal vedení podniku. Stávající prostory firmy však nebyly vhodné k výrobě vozítek v předpokládaném počtu, a proto Rovin koupil továrnu v Delaunay-Belleville, kde se předtím vyráběly luxusní vozy a později také vojenské nákladní vozy. Továrna byla upravena k výrobě malých levných vozů, žádaných v těžkém poválečném období.
Rovin D1 (1946)
Prototyp Rovin D1, vystavený na pařížském autosalonu, byl dvoumístný kabriolet bez dveří, poháněný vzduchem chlazeným jednoválcovým čtyřtaktním motorem umístěným vzadu. Motor s rozvodem OHC, objemem 260 cm3 (vrtání/ zdvih: 70/67 mm), kompresním poměrem 6,3:1 a karburátorem Solex měl nejvyšší výkon 7 koní (5 kW) při 3400 otáčkách. Vozítko s třístupňovou manuální převodovkou a pohotovostní hmotností 280 kg dosahovalo maximální rychlost 70 km/h.
Dvoumístný prototyp Rovin D1 (foto) měl plátěnou stahovací střechu a velké rovné přední okno. Místo dveří měl jen výřezy v bocích usnadňující nastupování a vystupování. Nezvykle tvarované blatníky a přední kapota byly lakované bíle. Uprostřed svažující se přídě byl umístěn jeden světlomet. Malé vozítko mělo samonosnou karoserii, rozvor náprav 1560 mm a vnější rozměry 2720 x 1080 x 1180 mm (délka x šířka x výška). Vpředu mělo kyvadlovou nápravu a pérování příčným listovým perem. Zadní kyvadlová náprava měla pérování vinutými pružinami. Brzdy na všech kolech byly bubnové. Prototypů Rovin D1 bylo pravděpodobně vyrobeno jen několik kusů.
Rovin D2 (1947–1948)
V roce 1947 byla zahájena sériová výroba vozítka Rovin D2 v nově získané továrně v Saint-Denis, severně od centra Paříže. Zadní kola tentokrát poháněl plochý čtyřtaktní kapalinou chlazený dvouválec s objemem 423 cm3 (vrtání/ zdvih: 67/60 mm). Motor s rozvodem SV, kompresí 6,2 a karburátorem Solex měl výkon 10 koní (7,4 kW) při 3200 otáčkách a točivý moment 28 Nm při 2500 otáčkách. Vozík řazený do daňové kategorie 2CV dosahoval s třístupňovou manuální převodovkou a hmotností 300 kg maximální rychlost kolem 75 km/h.
Rovin D2 (foto) byl jen o trochu větší než D1. S rozvorem 1700 mm byl dlouhý 2800 mm, široký 1130 mm a vysoký 1180 mm. Od D1 se lišil hlavně dvěma světlomety umístěnými na předních blatnících a poklopem na přídi umožňujícím přístup k baterii. Za dva roky bylo vyrobeno kolem 700 vozítek Rovin D2, prodávaných převážně ve Francii a v malém počtu i ve frankofonní části Švýcarska.
Rovin D3 (1948–1950)
V roce 1948 dostal Rovin D3 (foto) novou pontonovou karoserii, tentokrát už s dveřmi otevíranými proti směru jízdy. Světlomety byly přemístěny z blatníků na příď a stále ještě nebyly zapuštěné, což by bylo údajně dražší. Příď zdobily tři vodorovné lišty. Přidáním dveří s okny vzrostla hmotnost na 380 kg. Rovin D3 měl o něco větší rozměry než D2. Měl rozvor náprav 1800 mm a vnější rozměry 3050 x 1200 x 1250 mm (délka x šířka x výška). Motor převzatý z D2 beze změn dovoloval dosáhnout rychlost 75 km/h a spotřeboval kolem 4,5 litru benzinu na 100 km. V letech 1948 až 1950 bylo vyrobeno kolem 800 Rovinů D3.
Rovin D4 (1950–1953)
Rovin D4 byl další a poslední verzí těchto malých jednoduchých vozítek. Otevřená pontonová karoserie se stahovací střechou se prakticky nezměnila, jen nárazníky dostaly svislé dorazy a lemování dvojitými lesklými lištami, které pokračovaly i na bocích. Světlomety nebyly nadále zapuštěné, ale byly posazeny o něco výše. Poslední modely vyráběné v roce 1953 už měly světlomety zapuštěné do předních blatníků (foto), takže vypadaly lépe.
Objem plochého dvouválce s rozvodem SV byl zvýšen na 462 cm3 (vrtání/ zdvih: 70/60 mm), takže výkon stoupl na 13 koní (9,5 kW) při 3200 otáčkách a točivý moment na 30 Nm při 2500 otáčkách. Manuální převodovka byla nyní čtyřstupňová a maximální rychlost stoupla na 85 km/h. V letech 1950 až 1953 vyrobil Rovin kolem 1200 modelů D4, ale výroba postupně klesala a v roce 1953 bylo vyrobeno jen 110 kusů. Francouzi už měli peníze na větší a luxusnější auta, takže éra malých lidových vozítek pomalu končila.
