Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Rozhovor s Naďou Konvalinkovou: Bouračka hned při první jízdě!

Petr Barták Petr Barták 4. 8. 2022 • 06:51
15
Zobrazit náhledy (15)
Naďa Konvalinková Svým příhodám za volantem se Naďa Konvalinková umí zasmát i dnes Naďa Konvalinková Naďa Konvalinková Naďa Konvalinková Naďa Konvalinková Naďa Konvalinková Naďa Konvalinková Motoristé si Naďu Konvalinkovou pamatují v humorných skečích Besipu, kde její jízda začínala vždy hláškou Kdo se bojí, nesmí do lesa Mámo, táto přesvědč mě, že jezdíme bezpečně

Květuška z Adély nebo Maruška z Honza málem králem, tak si pamatujeme role Nadi Konvalinkové ve filmu. Jakou stopu ale zanechala oblíbená herečka v automobilismu?

Spousta z nás si vždycky dobře naladěnou velkou optimistku Naďu Konvalinkovou spojuje s nezapomenutelnými filmovými rolemi v pohádkách či komediích. Mezi znalci filmové historie je známa také jako jedna z protagonistek série skečů věnovaných bezpečnosti provozu z poloviny 80. let Mámo, táto, přesvědč mě, že jezdíme bezpečně (psali jsme v SM 51-52/2021). Jak ale sama řídí?

Kdo se bojí, nesmí do lesa, to byla vaše hláška v krátkých skečích Besipu o bezpečnosti na silnicích. Vaše eskapády za volantem pak vypadaly dost divoce. Jak to máte s řízením doopravdy?

V příbězích Besipu jsem tehdy za volant usedala s už pár let platným řidičákem a měla samozřejmě něco najeto. Ovšem přiznám bez mučení, úplné začátky byly docela zajímavé. Autoškolu v roce 1983 jsem ve škodovce zvládla docela dobře. Ale nebudete tomu věřit, nehodu jsem měla dokonce hned během své první jízdy s čerstvým řidičákem. Odehrála se, když jsem seděla za volantem wartburgu kombi. Vyjela jsem s ním za maminkou, že ji svezu do Průhonického parku na procházku, na kterou jsme se obě velmi těšily. Jenže co čert nechtěl, na magistrále na cestě z Prahy v pátek odpoledne na náměstí I. P. Pavlova jsem chtěla konečně na zelenou vyrazit kupředu, ovšem zařadila jsem namísto jedničky zpátečku, která byla hned vedle ní. Tím pádem jsem narazila do vozu řidiče za mnou. Vyděsila jsem se. Jak jsem byla vynervovaná, vyskočila jsem z auta, všechno blikalo, svítilo, ostřikovače ostřikovaly. A zabouchla jsem dveře. Jenže klíčky zůstaly v zapalování!

Docela průšvih, ne?

To tedy. Nebylo to nic příjemného. Celá vynervovaná jsem musela poslouchat nadávky nabouraného řidiče a při tom čekala na příjezd policie. Doprava zpomalená, všude kolem spousta nervozity a mně se prostě rozklepala kolena. „Vy jste nám tedy dala, zablokovat v pátek půlku magistrály,“ mračili se tehdy policisté. Naštěstí šli kolem dva mladíci, kteří mi nabídli pomoc. Všimli si totiž, že jedno okénko nebylo úplně zatažené, škvírkou spustili provázek s očkem, kterým se podařilo vytáhnout zajišťovací kolíček u dveří. Auto jsme tak mohli dát stranou a odblokovali dopravu. Pak jsme vyřídili papíry po nehodě a já konečně mohla po hodině a půl pokračovat v cestě na Spořilov za maminkou. Jen co jsem k ní ale dojela, musela jsem si místo výletu jít lehnout – byla jsem tak vyřízená, že jsem spala dvě hodiny. Do Průhonic jsme ten den už nejely, ale tu procházku jsme si daly jindy.

Přečtěte si článek s předplatným Premium Plus

Získejte neomezený přístup na devět různých služeb včetně Auto.cz

Odemknout článek

Už mám předplatné -

Doporučujeme

Témata