Šanghajský autosalon na vlastní kůži: Aut, až oči přecházejí, a vibe jako kdysi
Výstaviště takhle plné lidí jsem viděl naposledy před covidem. Co Šanghaj 2025 přináší, se však od sebe často moc neliší. Pokrok místního automobilového průmyslu je vidět spíš v ulicích tohoto největšího čínského města.
Pandemie covidu před více než pěti lety zasáhla kromě mnoha jiných odvětví i světové autosalony, a to velmi vážně. Tehdy jsme si nemysleli, že by to autosalony v Evropě nějak dlouhodobě poznamenalo – ale opak je pravdou. Ženevu zrušili úplně a Mnichov taky není to, co býval Frankfurt.
Když jsem tedy vyrážel do Šanghaje mimo jiné i na autosalon, přemýšlel jsem, jaké to bude, nakolik bude znát proběhnuvší pandemie. Už při příchodu jsem začínal tušit, že moc ne – a vskutku. Autosalon zaplnil významnou část výstaviště, rozprostíral se v osmi halách a v každé se skvěly stánky několika automobilek. Nejen čínských – nechyběly evropské ani americké. Leckoho by mohlo překvapit, že nejen na autosalonu, i v ulicích Šanghaje člověk potká spoustu buicků a cadillaců, často ovšem vyrobených v Číně výhradně pro čínský trh.
Prostornost jednotlivých stánků bych si dovolil srovnat s loňskou Ženevou, kde se kvůli nevalnému zájmu vystavovatelů místem šetřit opravdu nemuselo. Tady to bylo spíš proto, že Národní veletržní a výstavní centrum, jak se prostor stylizovaný do tvaru květu jmenuje, je opravdu rozlehlé. Dobře ale tak – i ty velké stánky byly plné lidí.
Novinářů, hostů automobilek, jejich vedení, zástupců obchodních partnerů, youtuberů, livestreamerů… Tahle poslední kategorie stojí za zvláštní zmínku. Často jsem potkával před vystaveným autem dva, tři, ale klidně i šest lidí stojících za mobilem na stativu, kterak do něj něco křičí ve své mateřštině. Na první pohled natáčeli video, takže jim člověk nechce vlézt do záběru, takže tam stojím a čekám, než dokončí záběr, než mi dojde, že to je zase další živý přenos na sociální sítě a že bych se vážně načekal, a tak hledám cestu jinudy.
Jaká konkrétní auta šanghajský autosalon ukázal, řekne jednak galerie tohoto článku a jednak články věnované jednotlivým autům, ke kterým připojujeme fotografie a případně i video přímo z místa. Z plochy výstaviště je pojilo jedno – byla si stylem, typově většinou dost podobná.
Možná to je tím, že nejsem zvyklý na auta čínských značek, že tu nežiji, ale na rozdíl od evropských nových aut, která navzdory některým názorům opravdu nejsou všechna stejná, tady těžko na první pohled nacházím výrazné odlišnosti – samozřejmě s výjimkou věcí typu iCar V23 nebo AUDI, toho bez čtyř kruhů. Jinak tak nějak všechno, co vidím, jsou designově hypermoderní stroje, zvenčí s úzkými lampami s různě zakřiveným LEDkovým světelným podpisem a uvnitř s jedním nebo častěji dvěma displeji.
Některý se umí otáčet nebo posunout před spolujezdce, ale principielně je to všechno opakování stejného nápadu. Co jsem, pravda, nepotkal, je „fošna displejů“, spojující přístrojový štít s centrálním displejem, ve které se v posledních pár letech vzhlédly evropské a korejské značky; když už tu něco takového je, je to napříč celou palubní deskou.
Přesto jsem nejen na výstavišti, ale obecně v ulicích Šanghaje trochu u vytržení. Zatímco při mé poslední návštěvě Číny před šesti lety jezdilo po ulicích spoustu evropských aut, nebo aspoň aut vyrobených v Číně licenčně ve společném podniku evropské s čínskou automobilkou, dnes tvoří valnou většinu auta domácích značek, a pořádně moderní. Staré volkswageny Santana nebo Jetta už jsou naprostou raritou. A já bych tady chtěl být nejmíň měsíc a zkoušet všechno to, co se k nám do Evropy nevozí.
Těším se tak na následující dny, kdy se svezu s novými chery, omodami a jaecoo. Zejména tyto dvě značky jsou orientované na export; za poslední dva roky v něm raketově rostou a už vstoupily i na český trh.
Zdroj: Autorský text, foto a video: Marek Bednář/auto.cz
