Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Simca 1100: Jak Francouzi objevili hatchback

Karel Haas
Diskuze (0)

Tří a pětidveřových hatchbacků, kombi a dodávek Simca 1100 bylo v letech 1967 až 1982 vyrobeno v Poissy přes dva miliony. Řadové čtyřválce umístěné vpředu napříč poháněly přední kola.

Na začátku šedesátých let minulého století provedla francouzská automobilka Simca průzkum trhu a zjistila rostoucí oblibu koncepce s pohonem předních kol, která u malých rodinných vozů poskytovala lepší využití prostoru a z toho vyplývající vyšší úroveň pohodlí cestujících. Vývoj vozu Simca 1100 s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol byl zahájen na jaře 1962 jako Projekt 928 a technici vedení Philippem Grundelerem a Charlesem Scalesem jej dokončili v roce 1967. Od začátku se počítalo s výrobou pětidveřových a třídveřových hatchbacků a kombi a lehkých užitkových vozidel, spadajících do francouzské daňové třídy 6CV a patřících někam mezi modely Simca 1000 a Simca 1300.

Testovalo se podélné i příčné uložení motoru a v roce 1963 byla schválena koncepce s motorem vpředu napříč s převodovkou na jednom konci motoru a nestejnou délkou hnacích hřídelí. Zhruba ve stejné době začínal Chrysler přebírat kontrolní podíl ve společnosti Simca, založené v roce 1934 Henrim Pigozzim. Od roku 1970 se Simca stala divizí společnosti Chrysler Europe a už od roku 1967 byla Simca 1100 označená pentagramovým logem Chrysleru a byla prvním vozem vyvinutým v režii Chrysleru.

Průkopník hatchbacků

Simca 1100 se stala jedním z prvních hatchbacků, tedy vozů s výklopným zadním víkem a splývající zádí. Podobala se koncepcí jinému francouzskému vozu Renault 16, který se začal prodávat o dva roky dříve. Poprvé se Simca 1100 představila novinářům na Sardinii a na podzim 1967 na pařížském autosalonu. Nový vůz značky Simca měl koncepci pohonu „vše vpředu“, moderní design s výklopnou zádí a sklápěcími zadními sedadly, kotoučové brzdy na předních kolech, hřebenové řízení, nezávislé zavěšení předních kol s dvojitými příčnými rameny a pérováním podélnými zkrutnými tyčemi. Zadní kola byla uchycena na podélných ramenech a odpružena příčnými zkrutnými tyčemi. Nabídka karoserií zahrnovala třídveřové a pětidveřové hatchbacky (foto), třídveřová a pětidveřová kombi (Break) a také řadu užitkových verzí. Vozy se dodávaly ve třech úrovních výbavy LS, GL a GLS. Luxusnější modely měly tenké hliníkové lišty na bocích a na zádi. Simca 1100 měla rozvor náprav 2520 mm a rozměry 3944 x 1588 x 1458 mm (délka x šířka x výška).

Simca 1100 se stala jedním z prvních hatchbacků, tedy vozů s výklopným zadním víkem a splývavou zádí. Simca 1100 se stala jedním z prvních hatchbacků, tedy vozů s výklopným zadním víkem a splývavou zádí.

Obdélníková přístrojová deska (foto) měla od roku 1969 kruhové přístroje před tříramenným volantem, převzaté z modelu Simca 1301/1501. Bohatá výbava zahrnovala uzamykatelnou schránku před sedadlem spolujezdce, elektrické hodiny, světelnou houkačku a dvoustupňové stěrače. Za příplatek bylo rádio umístěné vlevo od volantu.

Přístrojová deska měla od roku 1969 kruhové přístroje před tříramenným volantem. Bohatá výbava zahrnovala např. elektrické hodiny, světelnou houkačku a dvoustupňové stěrače. Přístrojová deska měla od roku 1969 kruhové přístroje před tříramenným volantem. Bohatá výbava zahrnovala např. elektrické hodiny, světelnou houkačku a dvoustupňové stěrače.

Základní model poháněl čtyřdobý, řadový, kapalinou chlazený čtyřválec Poissy s rozvodem OHV a objemem 1118 cm3 (vrtání/zdvih: 74/65 mm). Se spádovým karburátorem Solex 32 BISA předehřívaným vodou a s kompresním poměrem 8,2:1 měl nejvyšší výkon 54 k (40 kW) a točivý moment vrcholil na 80 Nm. Na přední kola se přenášel přes manuální čtyřstupňovou převodovku, za příplatek se dala pořídit také automatická nebo třístupňová poloautomatická převodovka s elektricky aktivovanou spojkou. Motor byl pod kapotou skloněný o 40 stupňů dozadu, takže kapota mohla být nižší. Vůz s pohotovostní hmotností 910 kg dosahoval rychlost 146 km/h.

Simca 1100 Special

Od léta 1970 se vyráběla výkonnější verze Simca 1100 Special s motorem o objemu 1204 cm3 a výkonem 62 koní, převzatým z kupé Simca 1200 S. V USA se bez většího úspěchu prodávala v letech 1969 až 1972 pod názvem Simca 1204 podle objemu motoru.

Simca 1100 TI

Na vrcholu nabídky se v roce 1973 objevila sportovní verze Simca 1100 TI s objemem čtyřválcového motoru 1294 cm3. Motor měl s dvojitým spádovým karburátorem Weber výkon 82 k (60 kW) při 6000 min-1. Simca 1100 TI je často považovaná za první vůz kategorie „Hot Hatch“. Vůz dosahoval rychlost 163 km/h a z klidu na stovku zrychlil za 13,5 s.

Simca 1100 TI se na trhu objevila téměř současně s drobným faceliftem „postihujícím“ všechny modely Simca 1100 a spočívajícím ve zvětšení mřížek ve sloupcích C (sloužící k odvětrání vnitřního prostoru), zapuštění klik dveří, zvětšení zadních svítilen a přidání obdélníkových pomocných světel do masky chladiče. Simca 1100 TI (foto) měla navíc mlhové světlomety pod předním nárazníkem, malý černý spoiler nad zadním oknem, ráfky z hliníkové slitiny, matně černou masku chladiče a speciální červený lak. Dalším francouzským „hot hatchem“ byl Renault 5 Alpine, jehož prodej začal v květnu 1976.

Simca 1100 TI se poznala podle mlhových světlometů pod předním nárazníkem, ráfků z hliníkové slitiny a matně černé masky chladiče. Simca 1100 TI se poznala podle mlhových světlometů pod předním nárazníkem, ráfků z hliníkové slitiny a matně černé masky chladiče.

Palivová krize v roce 1973 vyvolala potřebu úspornějších vozidel, a tak Simca přišla v roce 1974 na trh s modelem Simca 1100 LE, poháněným čtyřválcem Poissy s objemem 944 cm3 a výkonem 53 k (39 kW). Tento motor používal také model Simca 1000 Coupé, vyráběný od roku 1962.

Užiteční pomocníci

Hatchback Simca 1100 se stal základem pro tři užitkové verze: dodávka, dodávka se zvýšenou střechou High Top (foto) a pick-up. Ve Francii a na většině evropských trhů se užitkové verze prodávaly pod názvem Simca 1100 Fourgonnette. Ve Velké Británii se dodávka se zvýšenou střechou prodávala jako Simca VF2 (VF byla zkratka pro Voiture Fourgonnette), normální dodávka jako VF1 a dodávka s ještě vyšší střechou jako VF3. V prosinci 1975 se začal vyrábět pick-up Simca 1100. Užitkové verze se vyráběly až do roku 1985, o tři roky déle než osobní vozy Simca 1100. Ve Spojených státech se dodávky prodávaly od roku 1976 pod značkou Dodge. Od roku 1979 dostaly jméno Talbot a ve Švédsku se vozům s 1,3 litrovým motorem a výkonem 66 koní říkalo Simca Fixaren.

Ve Velké Británii se dodávka se zvýšenou střechou (vlevo) prodávala jako Simca VF2 a normální dodávka jako VF1. Ve Velké Británii se dodávka se zvýšenou střechou (vlevo) prodávala jako Simca VF2 a normální dodávka jako VF1.

Na pařížském autosalonu v roce 1980 vystavila karosárna Heuliez dvoumístnou studii pick-upu Talbot 1100 VF2 Wind. Bělomodře nalakovaný vůz měl ochranné rámy nad ložným prostorem a před maskou chladiče a přídavné světlomety (hledáčky) na střeše. Podvozkové komponenty vozu Simca 1100 použila také firma Matra při stavbě typu Matra Rancho, vyráběného v letech 1977 až 1984 a vzhledem připomínajícího off-roady.

Celkem bylo v letech 1967 až 1981 vyrobeno ve francouzském Poissy přes 2 miliony (podle jiného zdroje dokonce 2,2 milionu) vozů Simca 1100. Nejúspěšnější byl rok 1973, kdy bylo vyrobeno kolem 300 tisíc vozů. Ve Španělsku pokračovala výroba i v roce 1982. Vozy se zde prodávaly pod názvem Simca 1200 a verze TI měla motor s objemem 1442 cm3 a výkonem 85 koní.

Nástupcem modelu Simca 1100 se stal hatchback Chrysler Simca Horizon, evropský vůz roku 1979, vyráběný v letech 1978 až 1986. Tento vůz měl mimořádný úspěch ve Spojených státech, kde se prodával pod názvy Dodge Omni a Plymouth Horizon.

Karel Haas
Diskuze (0)

Doporučujeme