Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Škoda 1000 MB slaví: Embéčku je pětapadesát! Připomeňte si legendu

Aleš Dragoun
Diskuze (9)

V březnu 1964 odhalila mladoboleslavská automobilka nejen nově postavenou část výrobního závodu, ale i auto, které tam vznikalo. Embéčko se stalo jedním z milníků její historie.

Vývoj nástupce tehdejší řady 440/445 začal v AZNP (Automobilové závody, národní podnik, jak se tehdy mladoboleslavská automobilka jmenovala) už v polovině 50. let minulého věku. Nakonec byla zvolena tehdy ještě stále moderní koncepce „vše vzadu“. NOV (nový osobní vůz) po několika experimentech opustil neforemnou, tzv. vagonovou karoserii a dal přednost úhledným oblým tvarům tradičního čtyřdveřového sedanu, pro šedesátá léta ještě charakteristického. Praktické hatchbacky představovaly hudbu byť blízké budoucnosti.

U nadcházející generace automobilů s okřídleným šípem ve znaku, interně typu 990 se dokonce nakrátko objevil název Favorit. Zahájení sériové výroby předcházely náročné testy připravované novinky. Jen do května 1962 ujelo 50 prototypů celkem 1.598.840 kilometrů, mimo jiné při extrémních mrazech na území Sovětského svazu. Zkoušky brzdové, palivové a chladicí soustavy se odehrávaly na Kavkaze, kde trojice vozů čelila naopak až pětačtyřicetistupňovému vedru, samozřejmě ve stínu.

Moderna s motorem vzadu

Ač se to někomu s odstupem času může zdát poněkud přehnané, kulatá škodovka představovala ve své době skutečně moderní a progresivně zkonstruované auto. Bohužel poslední ze středočeské továrny na hodně dlouhou dobu. Vystřídala Octavii, evoluci Spartaku s klasickou koncepcí, tedy motorem vpředu a zadním pohonem. Lehká hliníková pohonná jednotka se nacházela v zádi už samonosné karoserie, ta vystřídala rámovou konstrukci. Pro výrobce samotného to znamenalo revoluční změnu, i když je tato koncepce dnes dávno překonaná a Škodovka se jí držela až příliš dlouho...

Embéčko se spolu s nově postaveným výrobním závodem v Mladé Boleslavi, který vznikl pouze pro něj, představilo novinářům 21. března 1964. Finální design exteriéru navrhl Jan Žáček, typická koncová světla, která zdědila užitková 1203, pak byla dílem Otakara Diblíka. Definitivní typové označení vyjadřovalo zdvihový objem základní pohonné jednotky zaokrouhlený na 1000 cm3, zkratka MB připomínala produkci v Mladé Boleslavi. I tímto bylo unikátní, protože jej automobilka použila pouze jednou a na rozdíl od historických slovních pojmenování se k němu nikdy více nevrátila.

Hliník se odstěhoval do Boleslavi

A závod samotný? Na výstavbě i vybavení více než 40 hal a dalších budov se podílelo přes 300 společností, z toho 134 zahraničních. Šlo o jednu z nejmodernějších automobilových továren nejen v rámci socialistických zemí. Osmdesátihektarový areál protkalo 13 kilometrů nových silnic, bylo položeno 10 kilometrů železničních kolejí sbíhajících se na seřaďovacím nářadí plus 11 kilometrů podvěsných dopravníků.

Čtyřdveřová karoserie vznikala ze 665 výlisků spojených 6900 bodovými svary. Evropský primát představovalo tlakové lití bloku motoru i skříně čtyřstupňové manuální převodovky z hliníkové slitiny podle patentu českého inženýra Josefa Poláka z roku 1922. Blok, který vážil pouze 105 kg, nevyžadoval vrtání otvorů, stačilo do odlitku vyřezat závity. Navíc se podařilo podstatně zkrátit dobu výroby a snížit její energetickou náročnost.

Víčko v blatníku, rezerva pod kufrem

Řadový kapalinou chlazený zážehový čtyřválec OHV byl uložen podélně za poháněnou zadní nápravou. Měl zdvihový objem 988 cm3 a poskytoval výkon 27 kW (37 k). Hmotnost rodinného sedanu se podařilo snížit na pouhých 755 kg. Elegantní (a nutno dodat, že v prapůvodní podobě opravdu nadčasově) automobil tak dosahoval rychlosti až 120 km/h při příznivé spotřebě 7 až 8 litrů benzinu na 100 km.

Škoda 1000 MB dostala podvozek s rozvorem 2,4 m a nezávislými závěsy, měla ale jen jednookruhové bubnové brzdy bez posilovače. Svými rozměry byla poměrně kompaktní, 4,17 m dlouhá, 1,62 m široká a 1,39 m vysoká. Ke standardní výbavě vozu patřila například lůžková úprava sedadel. Měl také dva zavazadlové prostory: jeden stodvacetilitrový za zadními sedadly, v přídi pak druhý o objemu 220 litrů. Pod jeho podlahou bylo uloženo náhradní kolo. Tady se uplatnil vtip, protože k rezervě se dalo dostat po odklopení části masky, nebylo tedy nutné vykládat věci z kufru. Další podobné řešení představovalo hrdlo palivové nádrže, jež ústilo v pravém předním blatníku a skrývalo se pod odklopným emblémem.

Po 11. dubnu 1964, kdy byla v Mladé Boleslavi ukončena produkce Octavií, postupně nabíhala výroba novinky. V září téhož roku se embéčko představilo široké veřejnosti na tradičním strojírenském veletrhu v Brně, v říjnu jej obdivovali také návštěvníci autosalonů v Paříži a Londýně. Od května 1965 již vznikalo přes tisíc vozů měsíčně, na konci téhož roku pak šlo o nejméně 150 vozů denně. I když „pásovou výrobu“ zahájila Škoda už ve druhé polovině dvacátých let, až embéčko se stalo prvním skutečně velkosériovým českým vozem. Majitelé prvních aut ovšem název 1000 MB vykládali trochu nelichotivě jako „tisíc malých bolestí“. Dětské nemoci se zkrátka a dobře řešily za pochodu...

Dílčí modernizace

V roce 1966 došlo ke zvýšení výkonu litrového motoru na 32 kW (43 k). Nabídku tehdy rozšířilo elegantní dvoudveřové provedení MBX, vyrábělo se v Kvasinách a dnes je vysoce ceněné sběrateli historických vozidel, i když trpělo nedostatečnou tuhostí karoserie. To dostalo v základu dvoukarburátorový „litr“, který od té doby poháněl i sedany 1000 MBG. Otevřené prototypy, které vznikly ještě ve fázi vývoje, se do sériové výroby nedostaly. Nedošlo ani na kombi, „Hajaja“, jak se mu přezdívá, byl příliš handicapován právě uložením motoru vzadu, ten omezoval praktičnost a znemožňoval vytvoření dalších užitkových verzí.

Modely 1966 poznáme také podle upravené přídě, blyštivý chromovaný dekor ve tvaru oválu už nezasahoval do směrovek. Záhy se rozloučily původní stylové větrací mřížky v zadních blatnících, byly nahrazeny obdélníkovými, ty zdědily i pozdější stovky a stodesítky, které přišly na řadu v srpnu 1969 a představovaly vlastně pouhou výraznější modernizaci. Počátkem roku 1968 rozšířila portfolio verze 1100 MB s 38 kW (52 k) z 1107 cm3 objemu, ten převzala z krátce předtím prezentovaného tudoru 1100 MBX.

Závěrečné velké úpravy (kromě řady menších během produkce) se odehrály v létě téhož roku. Rozměrné panoramatické zadní okno, které dosud zlepšovalo výhled, bylo nahrazeno konvenčně tvarovaným, to přežilo v nástupnické řadě 100/110 až do roku 1977. Na přídi se pak objevila plastová lišta s nápisem.

Polovina ven

Škoda 1000/1100 MB spolu se všemi deriváty ve své době patřila k nejlepším vozům litrové třídy, za západní konkurencí stejné velikosti, hlavně tou francouzskou (Renault, Simca) příliš nezaostávala. Více než polovina z celkového počtu přesahujícího 443.000 kusů (1964-1969) se vyvezla do zahraničí. Kupříkladu v polovině 60. let tvořil export dokonce 70 %. Kusová produkce MBX jen lehce překročila 2,5 tisíce kopií. Upraveným embéčkům se dařilo v automobilových soutěžích, ale závodila i na okruzích, mnohdy značně modifikovaná.

Aleš Dragoun
Diskuze (9)

Doporučujeme

25. 3. 2019 08:16
Re: První embéčko!
Ta úvodní fotka není hlavně vůbec klasické "embéčko". Jde o limitovanou edici dvoudvéřové verze MBX, která se začala vyrábět až později :-)
24. 3. 2019 16:32
šrot
Hlučné,jelo to dobře jen z kopce a zrezavělo za 5 let :no:
24. 3. 2019 11:23
Re: První embéčko!
Tato maska byla už třetí v pořadí. Nejhezčí byla ta první!!
24. 3. 2019 11:21
Re: První embéčko!
Ano, i maska je jiná.
24. 3. 2019 10:08
První embéčko!
Ta úvodní fotka není první embéčko. Doma jsme měli auto z první vyráběné série z roku 1964 a mělo jinou "kapsu" na zadním blatníku - správné je foto č. 4. To bylo první embéčko!