Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Škoda 1100 OHC typ 968: Charismatickému sporťáku je šedesát

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 4. 12. 2017
35
4
Zobrazit náhledy (35)
Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968 Škoda 1100 OHC typ 968
V Mladé Boleslavi se rodily sportovní vozy i v 50. letech minulého věku, která u nás automobilům moc nepřála. Jubilující 1100 OHC je sice vzácným, ale dobrým příkladem, že inženýři a konstruktéři tenkrát uměli...

S vývojem typu 968, jak byl sporťák s okřídleným šípem interně označen, se začalo na jaře 1956. Stavba dospěla do finále v prosinci letopočtu následujícího, tedy před šesti dekádami. AZNP samozřejmě nepočítaly s nějakou malosériovou produkcí, pro ni tenkrát nebylo místo. Auta byla určena čistě k závodním účelům vytrvalostního charakteru. Otevřená verze vznikla ve dvou exemplářích, některé prameny hovoří ještě o pozdějším třetím, automobilka však jeho existenci nepotvrdila.

Předělaný motor ze Spartaku

Podélně v přídi umístěný kapalinou chlazený řadový čtyřválec má objem 1089 cm3 a parametry 68 x 75 mm, je tedy jasné, že jednotka s dvouventilovou technikou vycházela ze sériové produkce, konkrétně z řady 440. Ovšem pozor, místo tyčkového rozvodu OHV zde měl dva vačkové hřídele (DOHC) poháněné soustavou ozubených kol a navíc ještě hliníkovou hlavu. Maximální výkon 68 kW (92 koní) v 7700 otáčkách při kompresi 9,0:1 byl více než slušný, znamenalo to také litrový výkon 85 koní (63 kW). Motor ale zvládal točit až 8500 min-1. V každém válci byly dvě zapalovací svíčky, to zdaleka není jen výsada Alfy Romeo...

Dva karburátory Jikov se staraly o přísun vysokooktanového leteckého benzinu a jeho mísení se vzduchem, nicméně nedostatek takového paliva zapříčinil jejich brzkou náhradu dvěma dvojitými Webery. Spojka, pětistupňová manuální převodovka i rozvodovka se nacházely vzadu (systém „transaxle“) u poháněné nápravy a společně tvořily jeden montážní celek.

S trubkovým rámem

Podvozek měl rozvor 2200 mm. Zatímco pohonná jednotka skrývala původ v hromadné výrobě, šasi se zrodilo zcela nové. Na rozdíl od předchozích Sportů a Supersportů 966 se základem v Tudoru 1101 tvořil konstrukční základ prostorový rám z pevnostních tenkostěnných ocelových trubek. Všechna kola disponovala nezávislými závěsy, vpředu lichoběžníkovými, vzadu trojúhelníkovými se šikmými osami kývání. Odpružení zkrutnými tyčemi patřilo k progresivním prvkům.

Elegantní dvoumístné spidery byly 3880 mm dlouhé, 1430 mm široké a jen 964 mm nízké. Coby hlavní stavební materiál na karoserii se uplatnil sklolaminát, není tedy divu, že lehounká závodní náčiní vážila pouhých 550 kg. To se muselo projevit i na razantní akceleraci, oficiální čísla však logicky nebyla nikdy zveřejněna. Co se maximální rychlosti týče, záleželo na použitých převodech, pohybovala se mezi 190 a 200 km/h.

Elegáni

Dvoudveřové „šaty“ dle návrhu Jaroslava Kindla, pozdějšího tvůrce původního designu typu 781, byly nejen hezké, ale i aerodynamicky účinné. Škodovka nejprve experimentovala s dvojicí hlavních výklopných reflektorů, ta nakonec ustoupila druhé variantě: pevným s průhlednými kryty z organického skla, které se ukázaly praktičtějšími pro závody. Běžně používaná drátová kola s průměrem 15 palců a centrálními maticemi dnes zaujmou, přední od sebe dělilo 1200 a zadní 1250 mm.

Rozložení hmotnosti na obě nápravy bylo takřka ideální v poměru 49,7:50,3, počítalo se také s jezdcem o váze 75 kg. To přispělo k vynikajícím jízdním vlastnostem. Patřičně strmé řízení vynikalo na svou dobu přesností, volant se dal odejmout. Rudá barva evokuje spíše auto z Apeninského poloostrova, kdyby zmizel nápis Škoda z „lapače“ za opěrkou hlavy, historie automobilky neznalý jedinec by se mohl snadno splést...

Do Le Mans se nejelo

Veřejnou premiéru si vůz odbyl koncem června 1958 doslova na domácí půdě, tovární pilot Miroslav Fousek na městském okruhu v Mladé Boleslavi navíc získal hned vavřín nejvyšší. Do kokpitů usedali i další: Václav Bobek starší, Jaroslav Bobek, Václav Čížkovský a Josef Vidner. V první sezóně auta zvítězila ve všech závodech, kterých se zúčastnila – s výjimkou třetího místa v Budapešti. Jistě, startovala také v zahraničí, ovšem vzhledem k tehdejší politické situaci pouze v socialistických zemích. Na plánovanou účast ve 24 hodinách Le Mans nedošlo.

V roce 1959 na otevřené verze navázala dvojice úhledných kupé s hliníkovými karoseriemi, i ta si zachovala velmi nízkou hmotnost 618 kg. Jeden ze dvou exemplářů dvoumístné otevřené verze je exponátem továrního muzea Škody v Mladé Boleslavi a zúčastňuje se veteránských rallye. Druhý v detailech se lišící najdete ve Velké Británii, exemplář s registrační značkou 395 UXU používá Škoda UK k propagaci na Britských ostrovech, několikrát jej mohli vidět návštěvníci slavného Festivalu rychlosti v Goodwoodu. Zastoupení jej koupilo před patnácti lety (2002) v aukci za 40 tisíc liber.

Kupé byla poničena při haváriích v běžném provozu, v současnosti se však chystá znovuvzkříšení jednoho z nich, podvozek a motor se dochovaly prakticky bez poškození...

Související články

Témata

Diskuse: Přidat názor

Největší československý úspěch v Le Mans
rrren9
| 5. 12. 2017
je stále druhé místo z roku 1949 pro Aero Minor.
Škoda 1100 OHC je ale překrásné auto, vzhledově i technicky.
Avatar - flyboyeda
To není hračka pro děti ?
flyboyeda
| 5. 12. 2017
>:D
Avatar - J@W
No prosím, tento článek má smysl...
J@W
| 5. 12. 2017
Kluci ty mozgály a trboše nezažili, tak asi mají pocit, že jim něco ušlo. :-)
Avatar - Bubáq
No prosím, tento článek má smysl...
Bubáq
| 4. 12. 2017
Přestaňte už v redakci vzpomínat na moskviče a trabanty.
Tento vůz má nejen charisma, ale i původ a konstrukci, které rozhodně stojí za připomenutí.