Škoda nechává nahlédnout do zákulisí vývojového oddělení. Podívejte se, jak vznikají její prototypy
V jednom z nejvíce utajovaných oddělení automobilky Škoda pracuje na 330 osob. Jejich práce končí ještě před odhalením auta, na kterém pracují.
V automobilce Škoda Auto pracuje dnes přes 35.000 zaměstnanců (údaj z roku 2018). Zhruba 330 z nich pracuje v jednom z nejvíce utajovaných oddělení firmy, které je zároveň pro výrobce nepostradatelné. Známé je pod zkratkou EGV a zabývá se výrobou prototypů a modelů chystaných vozů. Přestože Škoda o tomto oddělení nechce moc mluvit, nyní nechala nahlédnout do jeho zákulisí.
Pro veřejnost je totiž práce oddělení nadmíru zajímavá, protože o chystaných automobilech vědí mnoho už dávno před tím, než se dostanou na silnici, ba dokonce ještě dávno před jejich odhalení. Práce těchto vývojářů působících v Mladé Boleslavi, Kvasinách i Vrchlabí dokonce končí ještě před tím, než si chystaný vůz odbude svoji premiéru.
Kde naopak aktivita EGV začíná, je v době, kdy teprve vzniká vize novinky a její první hliněné modely v životní velikosti. To už začíná tzv. koncepční část vývoje, která spočívá ve virtuální prezentaci a 3D skenování designérských hliněných modelů a následně ve výrobě tzv. tvrdých modelů. Ty už sice vypadají jako budoucí reálná automobil, ještě ale nejsou pojízdné.
„Nejprve pomocí 3D scanneru převedeme hliněný model vozu do modelu virtuálního, tzv. 3D dat. Následuje práce našich kolegů z oddělení Předvývoje (EB), kde vznikají přesné plochy. Na základě těchto ploch připravujeme tzv. virtuální prezentace, tedy virtuální scény, kde se snažíme přenést kolegy z Technického vývoje do Virtuálního světa a nabídnout budoucí vůz k posouzení a některým zkouškám,“ popisuje začátek „vývojového a výrobního“ procesu David Vaněk, vedoucí Stavby prototypu a modelu.
Už v této fázi oddělení umí přesně zobrazit každý detail vozu a simuluje třeba výhled ven nebo ergonomii kabiny. Všechny úpravy přitom probíhají digitálně.
Jakmile je všechno vyzkoušeno a schváleno, následuje fáze výroby prototypů a jejich zkoušek. To už mají konstruktéři k dispozici přesné plochy exteriéru a interiéru, přičemž tato data následně převezmou pracovníci oddělení EGV, aby na jejich základě postavili jezdící prototyp. Přitom využívají nejen reálné výrobní postupy, ale také nejmodernější technologie, jako je třeba 3D tisk.
Při samotné montáži prototypu je nejprve připraven podvozek, na něj je nasazena karoserie, následuje montáž kabiny a zapojení kompletní elektroniky. Když je celý prototyp smontovaný, „oživí se“ celá elektronika, nahrávají se všechny potřebné softwary a kalibrují se všechny asistenční systémy. Hotový vůz také prochází důkladnou kontrolou, včetně funkčnosti.
Týmy EGV se přitom nezabývají jen samotnou stavbou prototypu. Rovněž stanovují technologické postupy a technologie, konstruují a zajišťují přípravky a nářadí pro výrobu prototypu, objednávají a vyrábí všechny potřebné díly, případně plánují výrobní postup či softwarové řešení.
V tuto chvíli je zpracovaný prototyp připravený ke svým úkolům, kterými jsou různé druhy zkoušek. „Prototypy jsou vystavovány extrémním podmínkám v klimatické komoře, podstupují jízdní zkoušky i crash testy a testy celkové funkčnosti. Kontroluje se také kvalita každé komponenty,“ popisuje Vaněk, k čemu všemu prototypy slouží.
Přestože v automobilovém světě roste podíl virtuálního vývoje, bez skutečných prototypů v životní velikosti se automobilky pořád neobejdou. Některé prvky zkrátka v počítačovém prostředí nasimulovat nelze, a tak pořád při přípravě nového modelu vzniká několik desítek jeho testovacích karoserií a prototypů, které během testů klidně ujedou přes dva miliony testovacích kilometrů.
Prototypy jsou samozřejmě během zkoušek pečlivě hodnoceny. Výsledky testování, simulací a výpočtů tak buď potvrdí směr vývoje nového auta, nebo naopak vedou k určitým změnám. V takovém případě na úpravách pracují nejen konstruktéři, ale rovněž třeba designéři.
Když se pak sériová výroba už blíží a je jasné, že finální verze je na světě, kariéra prototypů se chýlí ke konci. A to bez nějakých fanfár, k zákazníkům se prakticky nikdy nedostanou, po splnění svých úkolů obvykle míří k recyklaci.