Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Škoda Popular dojela před 80 lety úspěšně do Monte Carla

Aleš Dragoun
Diskuze (0)

Mladoboleslavská automobilka se s označením Popular trefila do černého, auta byla skutečně populární. Uspěla i v dálkových jízdách a soutěžích.

Náročných dálkových automobilových klání se mladoboleslavský výrobce účastnil už za časů pánů Laurina a Klementa, v dobách rakousko-uherského mocnářství. A úspěšně. Ve 30. letech na tuto tradici tehdejší ASAP (Akciová společnost pro automobilový průmysl) s emblémem okřídleného šípu navázala. Škoda Popular, původně pod označením 420 (čtyři válce, 20 koní) se v mnoha podobách a s několika většími či menšími modernizacemi vyráběla v letech 1934-1946. Ano, i během války, vozy se tenkrát vyvážely do zemí, které stály mimo konflikt.

V tehdejším pojetí šlo o lidový automobil, pochopitelně si jej nemohl dovolit každý... Popular katapultoval značku na první místo v domácím odbytu, díky němu se dostala před Tatru i Pragu, které představovaly hlavní konkurenci. Přitom byl kromě své spolehlivosti a robustnosti konstrukčně na výši. Měl páteřový rám, nezávisle zavěšená všechna kola odpružená příčnými půleliptickými pery a třístupňovou mechanickou převodovku, navíc umístěnou v bloku s rozvodovkou až u zadní nápravy (tedy v uspořádání, kterému se říká „transaxle“). První stupeň ještě postrádal synchronizaci.

Populary ale také úspěšně závodily. Pro Rallye Monte Carlo 1936 vznikl v dnešním pojetí soutěžní speciál. Roadster měl výkonnější motor z typu Rapid, čtyřválec s postranními ventily, tedy rozvodem SV o objemu 1386 cm3. Dával výkon 25 kW (34 k). Sporťák se rozjel až na 110 km/h, sám vážil 790 kg, ale plně naložený asi 960 kg a ještě připočítejme dalších 170 kilogramů pro posádku...

Náročného podniku se zúčastnili Zdeněk Pohl s Jaroslavem Hausmanem. Pohl byl úspěšným automobilovým závodníkem, na druhého muže vzpomínáme hlavně jako na výtečného motoristického novináře. Součástí zimního podniku se již od prvního ročníku (1911) stala na dlouhá léta hvězdicová jízda, místo startu si posádky volily samy. Nejvzdálenější představovaly ve 30. letech řecké Atény, dvojice vyrazila do miniknížectví právě odtud. Průjezd přes zimní Balkán byl před válkou ještě opravdovým dobrodružstvím, navíc v otevřeném voze s lehkou (jen 250 kg) karoserií... Proto svůj Popular také náležitě vybavili.

Ještě v Krkonoších si vyzkoušeli kožené kombinézy a terénní pneumatiky Baťa. Vůz dále dostal dvě nádrže o celkovém objemu 170 l, které vystačily na 1.500 km. Veřejné čerpací stanice nebyly zdaleka všude... V lednu se hodilo přídavné horkovzdušné topení, držáky na termosky a mapu a snímatelný rámeček s elektrickým vyhříváním řidičova průzoru čelním sklem (ten potřeboval vidět na cestu...). Spolujezdec si zase mohl odpočinout, jeho sedačka se dala sklopit a „noty“ číst tehdy ještě nemusel, jen navigoval.

Posádka startovala z Atén, jenže tam nejdřív musela dojet, pochopitelně po vlastní ose z Prahy. Z československé metropole do té řecké vyrazila 14. ledna 1936. Následovala cesta přes Soluň, Bělehrad, Budapešť, Vídeň, Štrasburk a Avignon do Monaka, celkem 3.852 km během pouhých čtyř dnů. Pravidla povolovala střídání, takže takřka nonstop. Do Monte Carla dojeli oba muži 29. ledna. To ale ještě nebyl konec, na řadu přišly technická přejímka, kde se hodnotil stav vozu, a dále jízda zručnosti. Rychlostní zkoušky v dnešním pojetí ještě neexistovaly, pouze časové kontroly, kde komisaři hlídali dodržování rychlostního průměru. Výsledek dvojici stačil na druhé místo ve třídě do 1,5 l a slušné dvacáté v celkovém pořadí ze 72 vozů, které soutěž dokončily. Startovalo jich mimochodem 91 z původně 105 přihlášených.

Po tomto úspěchu vyrobila Škodovka malou sérii sedmi desítek Popularů Monte Carlo, výhradně s motory 1,39 l, které vrhla na trh. Žádnou homologační nepotřebovala, takže postup byl přesně opačný, než tomu bývá v moderní době. Černé kupé typu 909 ročníku 1936, které je v majetku samotné automobilky, je známé dostatečně a pochází právě z ní. Mnozí z nás jej mají také ve svých sbírkách modelů. Mřížky na přední světla, které korespondovaly s tvary masky chladiče, se montovaly i na roadstery, ale neměly je úplně všechny vozy ze série Monte Carlo.

Populary závodily nejen v Evropě, ale dokonce v Jižní Americe, kam se také úspěšně vyvážely. Exportováno jich bylo na 6 tisíc do padesátky zemí včetně Číny, Indie a Afriky. Cestovatel Břetislav Jan Procházka sice svět za 97 dní objel s kolegou Jindřichem Kubiasem ve větším Rapidu, ale s menším modelem vystoupal na Sněžku. Kromě nejrozšířenějších dvoudveřových tudorů včetně provedení se shrnovací plátěnou střechou, kupé a roadsterů existovaly i čtyřdveřové uzavřené vozy, kabriolety, dodávky a vojenské verze.

Aleš Dragoun
Diskuze (0)