TEST Škoda Superb V6 2.5 TDI/Škoda Superb V6 2.8 – Lodě vypluly

K prvnímu praktickému představení jsme zvolili formu paralelního testu dvou nejvýkonnějších šestiválcových variant - turbodieselu a zážehového motoru. Není to volba náhodná, protože i mladoboleslavský výrobce se nebrání konfrontacím své vlajkové lodi například s Peugeotem 607 a nenápadně tak naznačuje uživatelům, že jde spíše o silnou a prestižní limuzínu, než o prodloužený Passat. Pojďme tedy zhodnotit Superb pohledem náročného zákazníka, kterému záleží opravdu spíše na pohodlí a prestiži spíše než na ceně.

Začněme srovnáním: Zepředu se Superb splést nedá. Mohutné nasávací otvory vzduchu v přední masce spolu s již klasickou černou mřížkou s chromovaným okrajem jsou natolik charakteristické, že si je ani s tolikrát omílaným Passatem zmýlit nelze. Bez nadsázky mohutná zaoblená příď je korunována bi-xenonovými světlomety s výsuvnými ostřikovači, přičemž celek je v rozích protažen do opět typického "úsměvu".

TEST Škoda Superb 1,9 TDI (74 kW) – Balíček opatření (12/2002)

Při pohledu z boku je sice patrné, z jaké karosářské inspirace Superb vychází, vítězný boj, který škodovka svedla o začlenění zadního rohového okénka do zadních dveří ale dělá ze Škodovky zcela svébytné auto. Zapomenuty jsou svislé zadní hrany dveří Passatu i Audi, tady je vidět limuzína se vším všudy. Opět typicky passatovská linie střechy svede pohled na záď, kde je novinka svému koncernovému vzoru přece jen nejpodobnější. Všímáme si sice jinak tvarovaných zadních sdružených svítilen i čistě řešeného víka kufru, ale pokud se k jedoucímu Superbu přibližujete zezadu, rozdíly jsou skutečně velmi malé.

Závěr: Osobitý reprezentativní mohutný vůz s prvky "jistoty"

Uvnitř je hodnocení velmi jednoduché a nebýt několika drobností, dostává Superb svému jménu téměř beze zbytku. Nadbytek prostoru není jen reklamním sloganem a platí nejen pro tolikrát zmiňované nohy cestujících vzadu. Místa je v téhle škodovce opravdu nadbytek ve všech směrech a ani řidič, zvyklý roztahovat se po širých lánech kůže v Mercedesu S nebude mít pocit stísněnosti. Tento dojem je silnější u verze se světlým koženým čalouněním, kterým byl vybaven turbodiesel. Výčet základní výbavy je zbytečné opakovat, ale samostatné výdechy klimatizace pro cestující vzadu spolu s vyhříváním všech sedadel a již pověstnou schránkou na deštník v levých zadních dveřích hovoří za mnohé. Na zadních sedadlech najdou dost místa i dlouháni a kupodivu nebudou mít ani výrazný problém s prostorem pro hlavu.

Řidiče a spolujezdce by měla rozmazlovat elektricky nastavitelná sedadla, paměť u řidičova sedadla ale funguje bohužel jen při vypnutém zapalování. I přední sedadla jsou příkladně zpracována i když v této kategorii by jistě unesla ještě o trochu delší sedáky. Porovnáme-li verze s černou (2.8) a béžovou kůží (2.5 TDI), je volba nejednoznačná: světlejší varianta posunuje optický pocit luxusu ještě výše, podlaha je ale až neskutečně náchylná k zašpinění.

TEST Škoda Superb Combi iV – Se šňůrou a nádrží poprvé

Celý interiér je příkladně zpracován, nešetří se zde na ničem a slícování je dokonalé. Zájemce o luxusní vůz bude možná překvapen jinak skvělým volantem, který ale svůj původ v Octavii nijak neskrývá. O koncernových ovladačích spouštění oken a sklápění zrcátek lze jen konstatovat, že jde o pravděpodobně nutnou daň unifikaci. A ještě malý dodatek: Koupíte-li si za nemalých 76.000 Kč navigační systém s výborně čitelnou obrazovkou, nenechte se zmást otvorem pro CD v jeho horní části - je to jen vstup pro CD-ROM s mapou a když chcete poslouchat hudbu, musíte přikoupit changer uložený v kufru...

Závěr: Ohromný prostor, příkladné zpracování a pár detailů poplatných koncernu

Z praktického využití připadá u tohoto segmentu aut větší část na pohodlnou dopravu osob než na objem nákladu, přesto i zde obstojí Superb se ctí. Zavazadlový prostor o objemu 462 litrů patří k průměru třídy, jeho vstupní otvor je po pohodlném odklopení víka spíše menší, ale nijak manipulaci se zavazadly neomezuje. Praktické jsou sklopné háčky a úchyty pro síť a přestože v testovaných vozech nebyl namontován, z předváděcích jízd můžeme doporučit i praktický skládací příhradový systém Cargo-flex. Daní tuhosti karoserie je pak nemožnost sklápění zadních sedadel, v loketní opěrce ovšem nechybí otvor s integrovaným vakem na lyže.

TEST Škoda Superb 2.0 TDI (103 kW) – Stále má čím zaujmout

Závěr: Superb uveze vše, co se od jeho třídy očekává

Nejsilnější možné varianty motorizace spojuje relativní stáří: jak zážehový šestiválec 2.8, tak především dvouapůllitrový turbodiesel patří v koncernu ke klasice bez výrazných nedostatků. A jak se projevují ve Škodovce?

Auto s benzínovým motorem má tendenci trhat asfalt a síla 142 kW je znát již od volnoběžných otáček. Projev je kultivovaný, odhlučnění výborné a největší devizou této pohonné jednotky je zjevně klid a "rozvážný temperament", navíc využitelný v širokém rozsahu otáček. Těžší zpřevodování při jízdě nepůsobí problém, na dvojku lze jet až 110 km/h, na trojku pak 160 km/h! Lehké řazení v přesných, ale delších drahách umožňuje jak sportovní, tak distingovaný styl jízdy bez pocitů zápasení s vozem. Při poměrně razantním stylu jízdy jsme i v městském provozu nepřekročili průměrnou spotřebu 11 l/100 km, což je přijatelná hodnota.

Naopak turbodiesel je králem středních otáček. Motor, kterého se ještě nedotkly vymoženosti systému Common-Rail nebo Pumpe-Düse, slouží naprosto spolehlivě s jedinou chybou: než spustí turbodmychadlo, auto nejede. Držíte-li ale otáčky nad 1500/min, máte v ruce řízenou střelu, která i přes značnou hmotnost dokáže zahanbit leckteré naparující se soupeře -a to vše při průměrné spotřebě 7,5 litru nafty. Hluk je přiměřený, brumlavý šestiválec o sobě dává nejvíce vědět hlavně při volnoběhu, při jízdě je rozdíl od benzínové verze nepostřehnutelný.

TEST Škoda Superb 2,0 TDI DSG 4x4 – Dva pedály bez prokluzu

U obou motorů se nám ale chce zvolat: Automat! Bez rázů a s dostatečnou silou by oběma těmto motorům padl Tiptronic jako ulitý - jen krátké svezení s turbdieselovou variantou a automatem u dealera potvrdilo naši domněnku: Hluché pásmo otáček zmizelo, auto ztichlo a síla se neztratila.

Závěr: Oba motory jsou dostatečně silné, úsporné a "reprezentativní", o automatické převodovce ale doporučujeme uvažovat i těm, kteří jí jinak nedůvěřují.

Jízda se Superbem neskýtá žádná negativní překvapení. Tvrdé odpružení v kombinaci se super nízkoprofilovými pneumatikami způsobuje lepší kontakt řidiče s vozovkou a sportovnější využití potenciálu motorů. Těžší příď způsobuje vrozený sklon k nedotáčivosti trocha cviku ale vše napraví a ESP hlídá i ty nepozorné... Velká citlivost na příčné nerovnosti odpovídá použitým pneumatikám, ve vyjetých kolejích se pak Superb chová kultivovaně.

Manévrovací schopnosti jsou u mohutného vozu překvapivě dobré, konstruktéři dopřáli díky uložení motoru kolům mimořádně velký rejd. Pojem aerodynamický hluk si osvěžíte až při rychlostech nad 150 km/hod a i potom je ve voze příjemno...

Závěr: Klid, snadná ovladatelnost, výborné manévrovací schopnosti a stabilita - budiž limuzína!

Samostatnou kapitolou je úroveň výbavy, kterou máme občas tendenci mladoboleslavským autům vytýkat. Nemluvím teď o deštníku nebo o příplatkovém otvoru pro nohy v pravém předním opěradle, ale o standardech dané třídy - podívejte se na seznam pod testem a snad nebudete považovat za reklamu, když řeknu - výborné. Ale přece jen: V základu by Superbu slušela ještě dvojice airbagů navíc a absenci červeného pozičního světla v předních dveřích považuji osobně za velký nedostatek.

Závěr závěrů

Superb není kopie, ale svébytný model, který nemá výrazné nedostatky a v mnoha ohledech převyšuje parametry vyšší střední třídy. Námi zvolený virtuální zákazník požadující komfortní limuzínu může být spokojen a pak už jen zbývá zvážit cenu. Nikterak malá částka vypadá ale hned jinak, pokud si dáte tu práci a sestavíte si například Passat či Peugeot či Volvo s obdobnou výbavou....

Příště se podíváme na Superb z opačného konce - tedy pohledem ekonomickým s motory 2.0 a 1.9 TDI.