Soletta 750 (1956): Švýcarský koncept s originální zadní nápravou
Dvoudveřový čtyřmístný koncept Soletta 750 švýcarského konstruktéra Salzmanna. Zadní kola poháněl čtyřdobý dvouválec, umístěný před patentovanou zadní nápravou.
Švýcarský inženýr Willy Ernst Salzmann vystudoval technologický institut v Zürichu. Ještě jako student navrhl sofistikované tříkolové vozidlo a po ukončení studií založil ve švýcarském Solothurnu vlastní firmu zabývající se návrhy vozidel. Známou a uznávanou firmou se stala zejména návrhy zařízení pro traktory Ford a Ferguson. Salzmann také navrhl nový typ zavěšení zadních kol automobilů, nazvaný Zweigelenk-Elastikachse (dvoukloubová elastická osa). Klíčovými prvky zavěšení byly pevný nebo polopevný diferenciál s poloosami kyvné nápravy a vinutými pružinami, přičemž poloosy byly spojeny příčkou zavěšenou pod diferenciálem a připevněny k hřídelím pryžovými pružinami.
Salzmann chtěl toto originální zavěšení vystavit v hlavní hale ženevského autosalonu 1955. Bylo mu však řečeno, že tato hlavní hala je vyhrazena jen pro kompletní vozidla a jeho exponát má místo v hale určené dílům a příslušenství. Proto se Salzmann rozhodl postavit koncept kompletního vozu s tímto zavěšením zadní nápravy, aby mohl být v dalším roce (8. až 18. března 1956) vystaven v hlavní hale. Název „Soletta“ je italským pojmenováním švýcarského města Solothurn.
Originální karoserie a podvozek
Willy Ernst Salzmann navrhl moderně pojatou dvoudveřovou karoserii čtyřmístného konceptu s rozvorem náprav 2000 mm a vnějšími rozměry 3150 x 1350 x 1380 mm (délka x šířka x výška). Několik karoserií (nejméně dvě) podle Salzmannova návrhu vyrobila švýcarská karosárna Hess z Bellachu. Soletta 750 (foto) měla vpředu velikou, dopředu vyklápěnou masku chladiče, do které byla zakomponována dvojice kruhových světlometů a oranžová směrová světla. Výklopná příď nahrazovala obvyklou přední nahoru zvedanou kapotu a umožňovala přístup k náhradnímu kolu a malému zavazadlovému prostoru.
Karoserie Soletty 750 byla vyrobena z plastu kromě dveří, které byly plechové. Raritou bylo to, že dveře na obou bocích byly kvůli úspoře výrobních nákladů stejné. Na levé straně byla proto klika dveří vpředu a závěsy vzadu a na pravé straně naopak. Dveře byly dostatečně široké, takže usnadňovaly přístup k předním i zadním sedadlům. Svislá stěna zádi (foto) byla, stejně jako příď, výklopná se závěsy umístěnými dole a byly na ní umístěny kruhové koncové svítilny a zadní blikače.
Uvnitř měla Soletta 750 jednoduchou palubní desku s malým panelem před dvouramenným volantem, na kterém byl umístěn rychloměr (foto). Spodní část palubní desky tvořil velký otevřený odkládací prostor. Přední sedadla byla dělená, zadní lavicová.
Motor, převodovka a podvozek
Zadní kola Soletty 750 poháněl čtyřtaktní zážehový, vzduchem chlazený plochý dvouválec s ventilovým rozvodem SV a objemem 745 cm3 (vrtání/zdvih: 78/78 mm). Se dvěma karburátory Oensingen a kompresním poměrem 6,3:1 dával nejvyšší výkon 22 k (16 kW) při 4200 ot/min a točivý moment 44 Nm při 2500 ot/min. Motor a manuální třístupňová převodovka s řadicí pákou na podlaze byly umístěné před zadní nápravou pod zadními sedadly. Motor dodal švýcarský výrobce motocyklů Condor. Vůz s pohotovostní hmotností kolem 500 kg dosahoval maximální rychlost 105 km/h.
Soletta měla plošinový podvozek s horní konstrukcí z ocelových trubek. Přední kola byla nezávisle zavěšena na dvojitých příčných trojúhelníkových ramenech a odpérována vinutými pružinami. Zavěšení předních kol pocházelo pravděpodobně z Renaultu 4CV. Zadní kola měla inovativní nezávislé zavěšení kol a pérování vinutými pružinami. Brzdy byly na všech kolech bubnové.
První koncept Soletty 750 debutoval v roce 1956 na ženevském autosalonu a lišil se od výše popsaného konceptu hlavně panoramatickým zadním oknem (foto), odlišnou přední mřížkou a černě lakovanými nárazníky a dolní částí dveří. Reakce veřejnosti byly převážně příznivé a vůz pochválil i Sir Alec Issigonis, později tvůrce legendárního Mini. Zájem projevily i automobilky Renault, Alfa Romeo a vládní agentura z NDR, ale k sériové výrobě nedošlo.
Jediný zachovaný exemplář Soletty 750 byl vystaven v roce 2015 v automuzeu Pantheon Basel v Muttenz, v roce 2018 na ženevském autosalonu a v roce 2020 v dopravním muzeu v Luzernu. Od listopadu 2023 je k vidění na výstavě techniky ve švýcarském Derendingenu.
