Studie Ford 427 - Black monster
Ford v poslední době sklízí obdiv za svoje studie, přehlušující téměř vše, co bylo dosud v retrodesignu řečeno. Studie Thunderbird si z Detroitského autosalónu, kde byla málem ušlapána nadšenými obdivovateli, našla rychlou cestičku do sériové výroby a poté dokonce i do nejnovějšího filmu s Jamesem Bondem, jakéhosi nejprestižnějšího (a také nejdražšího) autosalónu nových špičkových sporťáků. Krátce poté následoval Ford Ninety-nine, pro který už ve výrobních linkách zřejmě vedle "bouřkového ptáka" nezbude místo.
Nejnovějším vážně myšleným vyvolávačem emocí s modrým oválem v erbu se stal koncept 427, užívající k eskalaci prožitku slavnou číselnou kombinaci, vypůjčenou od legendární Cobry. Podobně jako v Evropě je součástí typového označení zdvihový objem motoru, udávaný ovšem v krychlových palcích (inches). V propagačním materiálu o tomto voze si skoro v každé větě přečtete slovo "americký" v mnoha různých kombinacích. A skutečně, pokud lze u americké automobilové školy vůbec hovořit o tradici, tak ta vykrystalizovala právě v tomto výtvoru. Vše, co má americký "saloon" mít, nabízí ve vrchovaté míře. Monstrózní image, mamutí rozměry, mnohalitrový mnohaválcový motor a překypující sebevědomí, to je ve stručnosti Ford 427. Vše je cíleno na emoce, ale z opačného konce spektra, než u Thunderbirdu. Na rozdíl od plejády estetických vjemů, zanechaných elegantním roadsterem, máte dojem, že v místech, odkud ujíždí černý kryptoid, se stal zločin a tam, kam dorazí, stane se brzy další. Při pohledu na jeho arogantní tvary byste pod kapotou kromě silného motoru nejspíš čekali ještě výsuvný minomet a pár rychlopalných děl.
Linie karoserie jsou především nekomplikované. Složeny byly z jednoduchých geometrických útvarů, takže všechny emoce čiší pouze z jejich dokonale vykalkulovaných poměrů. Obličejová část novinky je počátkem pěti metrů vyhraněného stylu. Nezapře společné rodiče především s užitkovými Fordy, k nimž má blíže, než k civilním bratrancům. Je vertikálně orientovaná a na rozdíl od většiny potenciálních konkurentů nezapírá, že má druhá ústa i pod předním nárazníkem, naopak to pomocí masivních hliníkových lamel patřičně zdůrazňuje. Nárazník s malými, typicky svislými reflektory, jen lehkou hranou určuje svou účinnou plochu a dává "nosu" lehce pancéřový vzhled. Ten je umocněn prakticky plochou kapotou jen s dvěma decentními prolisy a vlastně i siluetou, unikátní zejména základní, téměř rovnou linií, která za kapotou pokračuje hliníkovým lemem spodních okrajů oken a ve stejné výšce i víkem kufru. Toto v dnešní rafinované době neobvyklé řešení dává slovu "klasika" novou, neotřelou náplň. Kabina vypadá jako dodatečně přimalovaná na již existující korpus. Nikdo pak nepochybuje, že i zakončení celé etudy bude charismatické. Přitakává nízké zadní sklo, svislé monolitické koncovky, hliníková lišta krásy na víku zavazadlového prostoru a extravagantní koncovky výfuků, pojaté jako uzoučké ovály. Každé dílo má svoje detaily, odlišující je od davu. Zde tuto úlohu plní maličká stylová zrcátka a naopak pořádná devatenáctipalcová pětipaprsková kola.
Vnitřek pokračuje v agresivním stylu. Vše je otázkou bíle obšité černé kůže, panelů z matného hliníku a chromového lemování. Invence je cítit na každém čtverečním centimetru a originální detaily přímo prýští. Tón udává originální volant, v "pravoúhlém" stylu pokračuje i palubní deska a zejména neobvyklé výplně dveří. Vrcholným číslem je ztvárnění přístrojové desky, bezohledně útočící i na železné zásoby emocí. K tomu užívá jako zbraň kombinaci černé, rudé a hliníkové barvy. Svojí oblostí naopak kontrastují lehká, vysloveně sportovní sedadla. Ta jsou na všech čtyřech místech k sezení, jedním z výlučných rysů interiéru je totiž obří středový tunel, táhnoucí se celým vozem a dělící jej na dvě poloviny. Všichni cestující tak mají šanci na neošizený sportovní vjem. Zapamatují si jistě i speciální vnitřní zpětné zrcátko, hliníkovou ruční brzdu či novátorsky pojaté vnitřní osvětlení.
Celý opus je zahrán bez falešných tónů. Roli rytmické složky bezchybně přebírá pořádně nastereoidovaný desetiválec o zdvihovém objemu impozantních 7 litrů, schopný vyšít rychlé sólo v jakkoliv obtížné pasáži. Pochází z firemní modulární motorové stavebnice a disponuje velice pokročilou konstrukcí. O dobré plnění se starají čtyřventilové hlavy, o agilitu nové, lehké a nízké písty a o nízkou hmotnost doprovázenou vysokou tuhostí promyšlená konstrukce nosných částí z lehkých slitin. Sladkým ovocem je stádo 590 divokých mustangů, čekajících jen na sešlápnutí plynu. Druhé housle hraje šestistupňová převodovka, pro Ameriku netypicky ručně řazená a potvrzující osobnost výtvoru.
Zda vůbec a kdy budou první nevinní řidiči bezohledně předjeti tímto hrůzu budícím pozemním stíhačem, rozhodne jako vždy jen a pouze zájem motoristické veřejnosti, v tomto případě zejména jejích majetnějších a individualističtějších zástupců.
