TEST Suzuki Swift Sport – Japonský oldschool

Nejnovější Suzuki Swift Sport jsem vyzkoušel jen pár dní po zahájení prodeje a nyní nadešel čas podrobit ho týdennímu redakčnímu testu, jenž ukáže, jak moc přesné byly první dojmy. Hned na úvod je třeba říci, že zjištěné závěry se liší opravdu jen nepatrně.

Musím se přiznat, že mi vůbec nevadilo, že testovací exemplář nebyl v „neviditelné“ stříbrné jako předváděčka posledně, v červené více vynikne jeho dynamický charakter, i když popravdě řečeno jsem při vyzvedávání se zalíbením hleděl spíše na identický exemplář v bílé. Tahle barva prostě ostrým Japoncům slušela už dávno předtím, než se z ní stal módní hit.

Sportování v plné polní

Japonský hatchback působí lehce extravagantním dojmem, jak se na sportovní verzi sluší, kabina ale už tolik emocí nevyvolá. Spíš žádné. Posaz je docela vysoký, sedadla sice mají lehké boční vedení, ale jsou úzká a materiál, použitý na čalounění středů není vůbec příjemný na kůži. Ani nahoře zploštělá hlavice řadicí páky nyní už konečně šestistupňového manuálu není úplně zázrakem ergonomie. Naopak parádní je volant – má tlustý věnec, malý průměr a výborně se drží, i když jeho sklon odpovídá vyšší pozici sedadla.

Swift Sport je našlapaný výbavou, takže keyless startování má na starosti tlačítko a benzinový motor 1,6 l po probuzení charakterizuje moc pěkný mechanický zvuk; žádné přímovstřikové chrochtání. A jestli jsem byl spokojený už po svezení s úplně syrovým, tak teď jsem byl vysloveně nadšený.

Stačí 100 kW?

Toho, kdo potřebuje v malém hot-hatchi nejméně 180 turbokoní, pochopitelně 100kW atmosféra o objemu 1,6 l nemůže uspokojit, ale já jsem si vysloveně „medil“ – jsem toho názoru, že si zážitky za volantem (a tedy i dynamiku) řidič musí zasloužit a tohle je přesně ten případ. Nízké a střední otáčky jsou pochopitelně spíše pro běžné cestování a při potřebě ostřejšího svezení je třeba ho točit a točit. A točit.

Pro udržení svižnějšího tempa je třeba držet otáčky nad hranicí 4500/min, respektive nad 5000 otáčkami, kdy auto akceleruje velmi slušně, ovšem to nejlepší ze sebe zvukově i výkonově vydá až od šesti tisíc výš. To je swift opravdu ve svém živlu a tak je opravdu škoda, že přestože je červené pole otáčkoměru namalováno v 7200 otáčkách, omezovač ukončí rozlet už v 6900/min. Vsadím se, že v Japonsku mají zase omezovač na 7500...

suzuki testy malevozy  

To je ta příjemná zpráva. Už trošku méně potěší, že řazení není úplně první liga. Tedy na japonské poměry. Z objektivního hlediska mu nelze nic vyčíst – dráhy jsou krátké, přesné a docela blízko sebe, chybí ale vytříbenost sportovních japonských převodovek. Ovšem na druhou stranu – i tak dnes patří tenhle manuální šestikvalt mezi malými auty k těm nejlepším, což je i není dobrá zpráva... Drobnou výtku musím mít i k rozložení pedálů – tam dole není dost místa pro meziplyny při brzdění, alespoň ne pro botu velikosti 43. A to je škoda, protože elektronika plynového pedálu reaguje rychle a precizně.

Tvrďák

Ani po několika stovkách kilometrů úplně přesně nevím, co si myslet o nastavení podvozku. Některé drobné nerovnosti silnic tlumiče pohlcují s naprostou suverenitou a na jiných nepochopitelně tlučou. U větších hrbolů a děr pak převažuje rázování a neklid auta. Osobně mi toto dost výrazně sportovní a současně docela oldschoolové nastavení vůbec nevadí, ale zhýčkanější řidiči už by mohli být trošku rozpačitější.

Oč méně kompromisů je v oblasti jízdního komfortu, o to méně jich je při jízdě. Swift Sport vyznává japonskou školu ladění šasi, což znamená, že náklony v zatáčkách jsou větší, než bývá u evropských hot-hatchů obvyklé, ale na druhou stranu jsou dostatečně malé na to, aby nemělo tohle auto s vyšší stavbou karoserie problémy se stabilitou a ovladatelností.

Jízda hrou

Při jízdě toto naladění znamená tři věci – hravost, ovladatelnost a spoustu zábavy. Už vzhledem k motorizaci nelze počítat s tím, že byste se swiftem lámali rychlostní rekordy a vzhledem k tomu, že ačkoli zatáčí ochotně, spíše než neutrální je lehce nedotáčivý a ani průjezdové rychlosti v zatáčkách nejsou na vrcholu segmentu, o to více je ale se swiftem zábava.

Tuhý podvozek perfektně informuje o dění pod koly a dokáže vtáhnout do děje, řízení je přesné, i když možná už trošku přeposilované a v zatáčce je tak dobře poznat, kdy začíná přicházet nedotáčivost a lze si s ní pohrát, ať už přitažením volantu, což ale v tomto případě ne úplně funguje, nebo polevením tlaku na plynový pedál.

To druhé dokáže na limitu auto usměrnit a v řadě případů dokonce vyvolat přetáčivost, takže je o zábavu postaráno a není vůbec žádný problém v zatáčkách balancovat na hranici mezi nedotáčivostí a přetáčivostí. Vzhledem k dobré čitelnosti šasi navíc dokáže Swift Sport zkrotit i méně zkušený řidič, čímž je tato zábava přístupná širokému okruhu „pilotů“.

suzuki testy malevozy  

Na okreskových roletkách v zatáčce může swift občas trošku ztrácet jistotu, většinou ale špatný povrch zvládá bez problémů. Brzdy mají trošku pozvolnější nástup, ale jsou účinné a při okreskovém dovádění odolné vůči vadnutí. Také se docela dobře dávkují, takže nic nebrání využití takřka celého potenciálu tohoto japonského hot-hatche. Navíc se s ním budete bavit, aniž by bylo nutné se permanentně pohybovat rychlostmi daleko za hranicí povolených silničních limitů.

A co si budeme povídat – na tyhle hodnoty se v posledních letech trošku (dost) pozapomíná a jsou snahy je nahradit zátahem „vocpoda“ a nevypínatelným systémem jízdní stability. Proto byste měli Suzuki Swit Sport chtít. Nehledě na to, že je pořízení tohoto auta je nejsnazším způsobem, jak se dnes dostat k novému malému hot-hatchi – stojí totiž pouze 370.000 korun, což je nabídka, které byste měli odolávat jen velmi nesnadno.

suzuki testy malevozy  

Plusy

• Sympaticky dravý vzhled
• Výkonný motor s nízkou spotřebou a dobrým zvukem
• Dobré jízdní vlastnosti
• Zábavný charakter podvozku, ovladatelnost

Minusy

• Vysoký posaz za volantem
• Úzká sedadla
• Přeposilované řízení
• Tvrdý podvozek, horší komfort jízdy