Jaké.auto Informace o autech podle značky a modelu

Suzuki X-90 (1995-1997): Málo známá targa pro dva. Do terénu!

Aleš Dragoun Aleš Dragoun 10. 10. 2017
11
1
Zobrazit náhledy (11)
Suzuki X-90 (1995-1997) Suzuki X-90 (1995-1997) Suzuki X-90 (1995-1997) Suzuki X-90 (1995-1997) Suzuki X-90 (1995-1997) Suzuki X-90 (1995-1997)
Suzuki umí neotřelá auta. Efektní, ale nepraktický dvoumístný teréňáček X-90 ovšem ve druhé polovině 90. let neuspěl, vyráběl se jen dva roky. Na zajímavosti mu to samozřejmě neubírá...

Suzuki už dávno není jen motocyklovou továrnou. V současnosti se chlubí tím, že vyrábí menší auta, která kolikrát nejde zařadit do žádné kategorie. Tedy alespoň ta, která si můžeme koupit v Evropě. Nejinak tomu bylo i v polovině 90. let. Samurajské S totiž vzalo základ hranaté Vitary (v USA jí říkali Sidekick a v Japonsku Escudo) a do sériové výroby dovedlo z dnešního pohledu velmi zajímavé auto...

Za dva roky do série

Coby koncept debutovalo už v roce 1993, konkrétně na podzim v Tokiu. Tam vzbudilo velký zájem veřejnosti a sklidilo spoustu chvály... Japonsko se ještě nacházelo v době ekonomického boomu a Suzuki tak reagovalo na pozitivní odezvu, do dvou let nabídlo tamní klientele hezké vozítko, které přitahovalo pozornost a řidiče bavilo.

Subkompaktní, jen 3710 mm dlouhá, 1700 mm široká, ale zato 1560 mm vysoká X-90 byla skutečným křížencem dvoumístného sporťáku s odnímatelnými kovovými panely střechy a malého terénního šplhouna. Název „Targa“ má však registrován Porsche a Suzuki zůstala pevná středová část. Samozřejmě se nemohla pochlubit takovými vlastnostmi mimo zpevněné komunikace jako řada SJ, šlo ze současného pohledu spíše o SUV, ale hlavně vzhledem a vhodné nejen do města. Japonské označení „SUV Cabrio“ tomu možná nasvědčovalo... Žádný zvýšený hatchback s oplastováním, kterým se crossover říká dnes... Malé suzuki bylo navíc tříprostorové: zavazadelník se skrýval v zádi pod víkem, které už v továrně opatřili velkým přítlačným křídlem. Zatímco třeba kei cars si Japonci zpravidla nechávali a stále nechávají pro domácí trh, X-90 zamířila do světa včetně starého kontinentu.

Šestnáctistovka

Dodával se pouze jediný motor: zážehový řadový čtyřválec G16A objemu 1590 cm3 s rozvodem OHC, vícebodovým vstřikem a čtyřventilovou technikou. Dával 71 kW (97 k)/5600 min-1. Auta bylo možné koupit jako čtyřkolky, případně pouze s pohonem jedné nápravy. Ovšem té zadní, 4x4 měla přiřaditelný předek s volnoběžkami. Také převodovky byly na výběr dvě: pětistupňová přímo řazená a čtyřstupňová samočinná, i s redukcí. Točivý moment vrcholil 132 N.m/4000 min-1. Podvozek s rozvorem 2200 mm (shodným s Vitarou) měl vpředu vzpěry McPherson a spodní příčná ramena, vzadu byla tuhá náprava s se středním trojúhelníkovým závěsem a dvěma podélnými vlečenými rameny. Na obou bychom našli vinuté pružiny, zadní musely stačit bubnové brzdy a světlost byla pouze 16 cm. Ne tak úplně SUV, že? Pozor, navíc ještě po Vitaře zdědilo žebřinový rám! Patnáctipalcová kola obouvala široké pneumatiky 195/65.

A samozřejmě také celý interiér, jen barvy látkového čalounění požívalo živější s veselými barvenými motivy. X-90 měla bezrámová boční okna, za pasažéry byl další prostor pro drobná zavazadla, auta vážila dle provedení 1070-1134 kg. Muselo se však počítat s nízkou užitečnou hmotností jen 290 kg. Rozjela se na 140 km/h, z klidu na stovku zrychlovala během 15 s a na stovku kilometrů žádala 9 litrů benzinu, což nebylo úplně málo, 42l nádrž vystačila na sotva 460 km.

Slušná výbava

Na japonském trhu odstartoval prodej v říjnu 1995, ve zbytku světa až v dubnu 1996. Když zákazníkům nabídnete opravdu neotřelé auto, může to dopadnout pouze dvěma způsoby. Buď se prodává jako housky na krámě, nebo skončí coby propadák. X-90 byla bohužel druhým případem. Za Atlantikem X-90 hranatý SJ/Samurai dokonce nahradila, ale ani to ji k úspěchu nepomohlo, ba právě naopak. Trh vůz vůbec nepřijal, vždyť byl vlastně velmi nepraktický, rodina se dovnitř nevešla a kufr toho taky moc nepobral. Navíc jej omezovala plnohodnotná rezerva.

Přitom výbava byla bohatá: dva airbagy, elektrická okna, centrální zamykání, posilovač řízení, třetí brzdové světlo ve zmíněném zadním křídle, imobilizér, boční výztuhy v karoserii, za příplatek i ABS, litá kola, klimatizace, kožené čalounění a měnič CD na šest disků. Střecha mohla být také prosklená, opatřená zespodu roletkou proti slunci. Díly šlo uložit do speciálního krytu v kufru. Zadní okno bylo však vždy pevné. Dodávalo se pět barev: černá metalíza Midnight, rudá Lava, modrá metalíza Ultra, stříbrná perlová a světle modrá Arctic Ice. V Japonsku se černá jmenovala Saturn, červená Antares a stříbrná Mercury, ale byly shodné. Limitovaná Phillippe Cousteaux Edition (1997) nabídla navíc boční nášlapy a střešní nosiče.

Kritika z Albionu

Doma se prodalo jen 1.348 aut, ve Spojených státech 7.205, z toho více než polovina v roce 1996 a v Austrálii 484 vozidel, nicméně tyto počty nejsou vzhledem k nabídce i v Evropě konečné, do Nizozemska bylo dodáno 240 kusů. To dává celkem 9.277 jednotek, ale suma všech není známa. Do léta 1997 klesly ceny o čtvrtinu, ale to už zvonil umíráček, export byl zastaven v květnu a produkce definitivně v prosinci téhož roku, takže trvala jen 26 měsíců. Poslední kusy si ale zákazníci koupili až v devětadevadesátém. Někde, kupříkladu v Německu používané označení „Vitara X-90“ jasně dokazovalo původ konstrukce, interní tovární kód však také zůstal.

X-90 použil výrobce energetických nápojů Red Bull jako reklamní vozidla. Tvar karoserie totiž umožňoval bez problémů dozadu přimontovat slavnou plechovku v nadživotní velikosti. Brit Richard Porter jej v roce 2004 nezapomněl zmínit v knize „Crap Cars“, výběru padesáti největších hrůz na kolech, které se objevily v historii na tamních silnicích, dokonce mezi prvními třemi. Top Gear zařadil v říjnu 2013 malé suzuki na seznam třinácti nejhorších aut za posledních dvacet let. Jeremy Clarkson jej kritizoval ještě v době aktivní kariéry, což mělo negativní vliv na evropský odbyt. Nizozemci jej popisovali výrazy „ošklivé jak peklo“ a „vana na kolech.“ Mně se ovšem tohle sympaticky oblé auto líbí...

Pár tisícovek nestačí

Ač se X-90 neprosadila, dnes se její ceny pohybují překvapivě vysoko. Kdo by čekal pár tisícovek, bude zklamán. Za exempláře ve velmi slušném stavu dáte od 3.300 do 6.000 eur, tedy zhruba 86-155 tisíc korun, nižší částky jsou výjimkou... Z komerčního propadáku se stal youngtimer, kterých je v Evropě poskrovnu a ten, kdo ho chce, si musí připlatit. A vyrazit na západ, u nás prakticky není šance se k němu dostat. Na českých číslech jich potkáte pár, povětšinou z dovozu.

Související články

Témata

Diskuse: Přidat názor

Avatar - fostek
Tohle je
fostek
| 10. 10. 2017
nejtreplejší auto všech dob, překonává i CRX Targu. >:D
...ale v principu to nebylo zlé auto.
Chce to nadhled, košili ala Nik Slótr a Beach Boys do repráků. >:D :-!