Tatra 138: Podívejte se, co všechno zvládl legendární dříč i dobrodruh
Kořeny kopřivnické automobilky Tatra sahají do poloviny devatenáctého století, kdy se Ignác Šustala za pomoci dvou tovaryšů pustil do výroby kočárů a díky kvalitním výrobkům i svým obchodnickým schopnostem dokázal z malé živnosti vybudovat jeden z významných evropských podniků, jehož tradici od roku 2013 udržuje společnost Tatra Trucks ve vlastnictví českých akcionářů.
První nákladní automobil byl v Kopřivnici postaven v roce 1898 a představoval zajímavou konstrukci, která vycházela ze zkušeností získaných při vývoji a stavbě kočárů i vozů tažených koňmi. Na tento nákladní vůz s dvojicí spřažených motorů značky Benz navázal v roce 1900 parním pohonem vybavený 12místný omnibus.
Další užitkový model byl vyroben teprve v roce 1907 a skutečná sériová produkce nákladních automobilů se rozběhla až v roce 1914 s modely TL 2 a TL 4. Právě na tato vozidla navázala prakticky nepřetržitá vývojová linie.
Mezi nákladními vozidly značky Tatra patří dodnes k nejslavnějším model 111, jehož výroba se rozběhla v roce 1942 a byla ukončena v roce 1962. Nástupcem se pak stal pro mnohé příznivce vozidel z Kopřivnice ještě populárnější model 138, o jehož vývoji bylo rozhodnuto již v roce 1952 a první funkční prototypy byly testovány o dva roky později.
V září roku 1956 se na II. výstavě československého strojírenství v Brně představila dvojice nových modelů značky Tatra, pojmenovaných 137 a 138. První z nich měl konfiguraci podvozku 4x4 a nosnost do sedmi tun, zatímco druhý 6x6 a nosnost do dvanácti tun. Oba vozy pak sdílely 70 % procent dílů od motorů přes převodovku a částí podvozku až po kabinu.
Nástupci legendárního modelu 111 se mohli pochlubit kabinou i interiérem, na jejichž vývoji a návrhu se podílel jeden ze zakladatelů průmyslového designu v Československu profesor Zdeněk Kovář.
Nové modely navíc přinesly řadu prvků zvyšujících komfort ovládání v podobě hydraulického posilovače řízení, vzduchového tlakového posilovače spojky a elektropneumatického řazení.
K pohonu modelů 137 a 138 sloužil vzduchem chlazený vidlicový vznětový osmiválec T 928 o objemu 11.762 cm3, výkonu 132,5 kW při 2000 min-1 a točivém momentu 720 N.m při 1200 min-1, který spolupracoval s pětistupňovou mechanicky ovládanou hlavní převodovkou a dvoustupňovou přídavnou převodovkou s elektropneumatickým řazením.
Tatra 137 měla poměrně krátkou kariéru, protože v době centrálního plánování byla výroba nákladních vozidel s nosností sedmi tun přidělena Liazu a ten se proti kopřivnickému modelu výrazně ohradil.
Následně byl tento typ stažen z výroby, což se ukázalo jako chyba, protože Liazy konstruované primárně jako silniční vozy měly při použití v terénu potíže s životností prakticky všech svých mechanických skupin. Díky tomu se 137 po nějakém čase do výroby vrátil, ale již jako T 138 4x4.
Samotná Tatra 138 s konfigurací podvozku 6x6 se do sériové produkce dostala v roce 1959 a nesla širokou řadu nástaveb od valníků přes sklápěče, cisterny, jeřáby a bagry až po domíchávače betonu a nechyběla ani provedení jako sedlový tahač nebo podvozek pro pojízdný zemní vrták.
Z široké řady provedení patřily k nejrozšířenějším jednostranné a třístranné sklápěče. Tato vozidla s rozvorem náprav 3690+1320 mm měla nosnost 11.900 kg, resp. 10.000 kg, zatímco valník mohl mít na korbě až 12.000 kg. Pro všechna tato provedení je uváděna maximální rychlost 71 km/h.
V provedení s označením PP5 byla Tatra 138 se standardní konfigurací podvozku 6x6 vyráběna jako základ pro hasičské vozidlo, jehož nástavbu dodávala Karosa Vysoké Mýto.
Tento třínápravový automobil měl nosnost 15.440 kg a i v jeho případě je uváděna maximální rychlost kolem 70 km/h.
Tatra měla v rámci modelové řady 137 připraven tahač návěsů s rozvorem náprav 3725 mm, který se později proměnil v sériový model 138 NTt 4x4 s rozvorem náprav 3875 a celkovou délkou 5605 mm. Vozidlo s maximálním zatížením na točnici 7500 kg dosahovalo maximální rychlosti 71 km/h.
Vedle dvounápravového modelu byl v nabídce i třínápravový tahač návěsů 138 NTt 6x6 s rozvorem náprav 3690+1320 mm a celkovou délkou 6750 mm, u nějž bylo uváděno maximální zatížení na točnici 10.000 kg a maximální rychlost 71 km/h.
Nejslavnějším zástupcem modelové řady 138 je bezpochyby stříbrný exemplář, který v roce 1968 absolvoval expedici Lambaréne a je dnes vystaven v muzeu značky Tatra v Kopřivnici. Tatra 138 VN připravená pro expedici nesla upravenou nástavbu, která byla běžně k vidění jako pojízdná dílna na vozidlech Praga V3S a vezla do nemocnice Alberta Schweitzera v gabunském Lambaréné zásilku léků.
Výprava, kterou vedl lékař Petr Bartůněk a účastnili se jí Miloslav Topinka, Josef Vavroušek, Luboš Kropáček, Jiří Plaček, Klement Kunz, Jiří Stöhr a Petr Bárta, vyrazila na cestu z pražského Staroměstského náměstí 1. ledna roku 1968 a zpět se potom co projela 18 zemí a ujela téměř 36.000 km, vrátila v září stejného roku.
Produkce Tatry 138 byla ukončena v roce 1971, kdy měla tato modelová řada na svém kontě téměř 46.000 vyrobených exemplářů, z nichž celkem 2226 představují tahače návěsů.
Foto: Tatra Trucks a.s., ČKD Mobilní Jeřáby a.s., Autowp.ru, Wheelsage.org, Svět motorů, Auto.cz
Škoda
Volkswagen
Cupra
Mercedes-Benz
Ford
BMW
Audi
Opel
Renault
Toyota
Mazda
Fiat