Tatra 163 Jamal: Expert na práci, Dakar i závody na okruzích
Tatra 163 Jamal se aktuálně může pyšnit mimo jiné tím, že představuje poslední nákladní automobil s klasickou kapotou motoru a kabinou řidiče posunutou za ní, který kopřivnická automobilka vyráběla. Ideově tedy tento model navazoval na populární řadu T 148, vyráběnou v letech 1972 až 1982 a prakticky vycházel z techniky řady T 815, resp. TERRNo.1.
Premiéra modelu 163 Jamal se odehrála na mezinárodní brněnské výstavě nákladních a užitkových vozidel Autotec 1997. Novinka dostala jméno Jamal podle poloostrova na severozápadě Sibiře v Rusku, které vybrala odborná porota z více 1800 návrhů. Číselné označením 163 pak navazuje na prototyp nákladního vozu Tatra 162 z osmdesátých let, jenž měl rovněž klasickou kapotu motoru a kabinu posunutou až za ní, ale vzhledem k bouřlivé první polovině devadesátých let se do sériové výroby nedostal.
Tatra 163 Jamal vznikla podobně jako prototyp T 162 primárně s ohledem na požadavky ruského trhu, kde byla velmi populární vozidla řady T 148 díky své robustní technice a hlavně kabině posunuté až za motor, který byl pro případné opravy lehce přístupný po odklopení kapoty.
První plně funkční prototyp těžkého jednostranného sklápěče byl postaven v roce 1995 a nesl označení T 815-24BSK8 36 270 6x6.2R. Tento vůz byl podroben náročným zatěžkávacím zkouškám a byl jako první zástupce nového modelu vystaven i na již zmiňovaném veletrhu Autotec 1997.
Druhý prototyp vznikl s dvouletým odstupem od prvního a prošel provozními testy na Sibiři. Následující třetí prototyp z roku 1998 měl již poměrně blízko k sériovým vozů a byl první prvním zástupcem řady T 163, který byl vybaven kabinou řady TERRNo.1 s přepracovaným skeletem. Čtvrtý prototyp byl pak spolu s dvojicí dalších vozidel součástí ambiciózního projektu zaměřeného na Brazilský trh. Podle něj měl přímo v Brazílii vzniknout montážní závod s roční produkcí kolem 200 vozidel T 163 Jamal, ale nakonec z celého projektu sešlo.
Tatra 163 Jamal se ještě před zahájením sériové výroby dočkala v roce 1998 jedné zásadní úpravy vzhledu, jenž byl dílem akademického sochaře a průmyslového designéra Jiřího Španihela. S ohledem na legislativu byla kapota motoru zkrácena o 295 mm a o stejnou vzdálenost směrem vpřed byla posunuta kabina.
K zákazníkům mířila Tatra 163 Jamal oficiálně od roku 1999 především jako jednostranný sklápěč s konfigurací podvozku 6x6 nebo 6x4, ale vznikl i třínápravový tahač návěsů, jehož základem byl údajně jeden z prototypů pro Brazílii. Poslední zástupce této modelové řady byl smontován v prosinci roku 2014 a vzniknout mělo celkem 1717 vozidel.
K pohonu vozidel Tatra 163 Jamal sloužily vzduchem chlazené vznětové motory T3B-928-70 Euro II, T3C-928-81 Euro III, T3C-928-90 Euro III, T3D-928-20 Euro IV a T3D-928-21 Euro V.
Nejčastěji používanou pohonnou jednotkou byl osmiválec T3C-928-81 Euro III, který z objemu 12.667 cm3 poskytoval nejvyšší výkon 270 kW (367 k). S tímto motorem dokázalo vozidlo s konfigurací 6x6, rozvorem náprav 3700 + 1450 mm, celkovou délkou 8475 mm a hmotností 13.780 kg jet rychlostí kolem 85 km/h a přepravit náklad o hmotnosti 19.200 kg.
Tatra 163 Jamal vedle Ruska zamířila i na další trhy, včetně evropského. Zajímavou epizodou v historii tohoto modelu představuje výroba v Indii, k níž bylo využito CKD sad, které doplňovaly komponenty domácí. Takto vyrobená vozidla nesla označení Hemang, měla konfiguraci náprav 6x4 a nosnost až 16.500 kg. Pro indický trh bylo v letech 2001 až 2006 vyrobeno téměř 650 těchto nákladních automobilů.
Pro čínský trh byl připraven prototyp, pojmenovaný Jieka, který se od ostatních zástupců modelu T 163 Jamal, vybavených systémem odpružení King Frame, odlišoval přední nápravou odpruženou torzními tyčemi a u zadních náprav použitím pouze listových per.
Pravděpodobně nejextrémnější verzí v rámci celé modelové řady byl jednostranný sklápěč T 163-390 SKT s jednomontáží pneumatik na přední i zadní nápravě, vlastní hmotností do 15.000 kg a nosností kolem 25.000 kg. Toto provedení bylo určeno pro práci mimo veřejné pozemní komunikace.
Tatra 163 Jamal v letech 1999 až 2003 propůjčila své jméno a částečně i vzhled kapoty motoru úspěšnému speciálu pro okruhové závody tahačů, jenž ovšem využíval upravenou techniku a kabinu značky MAN. S kopřivnickou automobilkou měl pak tento stroj společné i to, že jeho druhá, třetí a čtvrtá generace vznikala s její podporou.
Stanislav Matějovský s druhou generací tohoto závodního tahače pojmenovanou Tatra Jamal Evo II, jejíž přeplňovaný vznětový šestiválec MAN o objemu 11.950 cm3 disponoval výkonem 920 kW (1250 k) a točivým momentem 5100 N.m, vybojoval v roce 2001 titul Mistra Evropy v Evropském poháru tahačů FIA ve třídě Super Race Truck skupiny B.
Tatra 163 Jamal se vedle propůjčení svého jména okruhovému speciálů dočkala i pro zástupce kopřivnické automobilky mnohem tradičnějšího nasazení a vyrazila i na tratě dálkových soutěží v čele se slavnou rallye Dakar. Za stavbou speciálu 4x4 s kapotou a kabinou modelu T 163 Jamal v kombinaci s osvědčenou tatrováckou koncepcí podvozku stál v roce 2011 InstaForex Loprais Team.
Tento vůz dovezl Aleše Lopraise s jeho posádkou k prvenství v Silk Way Rallye 2011, zatímco v Dakar 2012 pro něj skončil nehodou. Právě pro tuto soutěž byl speciál vybaven vznětovým kapalinou chlazeným vidlicovým osmiválcem KHD Deutz BF 8M 1015C, poskytujícím z objemu 15.874 cm3 nejvyšší výkon 588 kW (800 k) a točivý moment 3000 N.m. Stroj s pohotovostní hmotností 8800 kg byl schopen dosáhnout rychlosti okolo 180 km/h.
Pro rok 2014 osadil Instaforex Loprais Team svůj Jamal motorem značky Renault upraveným u MKR Technology a Rallye Dakar 2014 dokončil na šestém místě. Pro následující ročník byla připravena evoluce s motorem Gyrtech, která ale nebyla na start Rallye Dakar puštěna technickými komisaři.
Kabinu s kapotou modelu T 163 Jamal od roku 2014 u svých dvounápravových závodních speciálů využívá i tým Bonver Dakar Projekt, který nejprve kombinoval kopřivnický páteřový rám s centrální nosnou rourou a výkyvnými polonápravami s motorem Gyrtech a od roku 2015 používá přeplňované vznětové šestiválce Renault DXi 13, které z objemu 12.900 cm3 poskytují nejvyšší výkon 677 kW (920 k) a točivý moment 4500 N.m. Maximální rychlost vozidla s provozní hmotností 8600 kg je podle materiálů týmu 170 km/h.
Bonver Dakar Projekt v letošním roce vyslal po jednom voze na Rallye Dakar 2017 a na Africa Eco Race 2017. V Jižní Americe z toho bylo 24. místo a v Africe pak 2. místo mezi prvním Kamazem a třetí Tatrou 815.
Foto: Tatra Trucks a.s., Autowp.ru, Wheelsage.org, Auto.cz
