TEST BMW 128ti – Prémiové GTI z Mnichova

Tourismo Internazionale

Když se řekne sportovní BMW, většina z nás si nejspíš vybaví ikonické M modely. V posledních letech se ovšem stále častěji setkáváme také s takzvanými M-Performance modely, které stojí kousek pod řidičským vrcholem. Testované BMW 128ti, které vyplňuje mezeru mezi vrcholným M135i xDrive a běžným M120i, však svým názvem oživuje letitou tradici.

Pod zkratkou „TI“, v pozdějších letech s malými písmeny „ti“, se totiž ukrývá označení Tourismo Internazionale, které BMW používalo pro své sportovní modely již od roku 1963. Na počátku této tradice stál model BMW 1800 TI, mnozí z nás si však vzpomenou spíše na mnichovské kompakty trojkové řady z devadesátých let a přelomu tisíciletí, tedy BMW e36 323ti a BMW e46 325ti.

Ovšem zatímco poslední téíčka nabízela stále tradiční koncepci s řadovým šestiválcem vpředu a pohonem zadních kol, jejich moderní nástupce má vpředu čtyřválec a pohon předních kol. Než se ale dostaneme k tomu zásadnímu, pojďme se podívat na něco, v čem má moderní téíčko jednoznačně navrch. Řeč je o designu exteriéru i interiéru.

Důraz na červenou

Například BMW e46 325ti je sice z dnešního pohledu označováno za technicky a řidičsky nesmírně vydařené, ovšem jeho vzhled dokázal překousnout na první dobrou jen málokdo. To jedničkové BMW vypadá o poznání přijatelněji, jakkoliv můžeme hodiny rozjímat nad jeho možná až zbytečně důraznými/velkými ledvinkami a světlomety. Ve verzi 128ti pak nabízí ještě několik specifických estetických doplňků.

Základem vozu je model M Sport se specifickými nárazníky, nástavci prahů a výraznějším spoilerem na pátých dveřích. Téíčko ale nejsnáze poznáte podle červeně lakovaných doplňků, jako jsou ventilační otvory v obou náraznících, linka u nástavce prahů nebo u jedničkové řady vůbec poprvé červeně lakované brzdové třmeny. Kola jsou standardně osmnáctipalcová, se specifickým designem, a podvozek je o 10 mm nižší, než je u jedničkové řady standardem. K tomu se ale ještě dostaneme.

Karoserii také zdobí červené nápisy „ti“, které však v kombinaci s některými laky mohou být i černé. A pokud si je zákazník nepřeje, nemusí být na autě vůbec. Poslední zajímavostí je paket Individual Shadowline, díky kterému zdobí kryty zrcátek nebo rámeček masky leskle černá barva. Pro zajímavost pak dodám, že testovaný vůz dostal metalický lak Black Sappire (+20.332 Kč).

BMW 128 ti

Tradičně skvělý interiér

Interiér opět zaujme řadou doplňků v červené barvě, jako je „ti“ vyšité do středové loketní opěrky, kontrastní prošívání na palubní desce a ve výplni dveří nebo koberečky s červeným lemováním. Standardně zdobí červené prošívání volant i sportovní sedačky, jenže testovaný vůz byl vybaven příplatkovým volantem M a příplatkovými M sportovními sedadly s integrovanou opěrkou.

Právě sedačky však byly jedinou věcí, se kterou jsem nebyl v interiéru úplně spokojen. Nabízejí sice skvělé boční vedení a díky nastavitelným bočnicím jsem neměl problém ani se svou objemnější postavou, nemůžu se ale zbavit dojmu, že už se mi za volantem BMW sedělo pohodlněji. Hot-hatch by přitom ze své podstaty měl být kombinací komfortu a sportovnosti.

Až na tuto drobnost ale nemám interiéru co vytýkat. Mnichovské vozy zkrátka nabízejí skvělou ergonomii, perfektně zvládnutý infotainment, prémiové zpracování, dostatek prostoru vpředu i vzadu, důraz na každý detail, atd. . V tomto ohledu se opravdu dokonale projevuje prémiové postavení BMW nad konkurencí, proti které model 128ti stojí. A tím se konečně dostáváme k použité technice.

TEST Audi RS e-tron GT – Teleport se čtyřmi kruhy

Nižší hmotnost, nižší výkon

Jak už jsem zmínil v úvodu, BMW 128ti bylo vytvořené k zaplnění mezery mezi nejvyšší „běžnou“ motorizací jedničkové řady, kterou je 120i (131 kW), a vrcholným modelem s písmenkem M ve znaku – tedy M135i xDrive (225 kW). A co to znamená v praxi?

Pod kapotou je 2,0litrový napříč uložený zážehový čtyřválec s přeplňováním BMW TwinPower Turbo, který je odvozen od motoru pod kapotou BMW M135i xDrive. V podání 128ti však pohonná jednotka nabízí nejvyšší výkon 195 kW a 400 Nm, který putuje přes osmistupňovou automatickou převodovku Steptronic Sport pouze na přední nápravu.

BMW se tak vydalo do dosud neprobádaných vod, ve kterých vlastně nemá žádnou prémiovou konkurenci. Namísto toho bude nejčastěji poměřovat síly s modely jako VW Golf GTI, Ford Focus ST, Hyundai i30 N nebo Honda Civic Type R. To jsou přitom léty prověřené klasiky, u kterých lidé obvykle vědí, co mohou čekat. BMW ale rozhodně nic nepodcenilo.

Nová pohonná jednotka sice oproti M135i xDrive ztratila 30 kW, díky absenci pohonu všech kol xDrive je však 128ti o cca 80 kilogramů lehčí. S přenosem výkonu na asfalt navíc pomáhá klasický mechanický samosvorný diferenciál Torsen. Když se navíc do hry zapojí i systém Launch Control, dokáže 1520 kilogramů vážící 128ti sprintovat z nuly na stovku za 6,1 sekundy a dech jí dojede až při 250 km/h.

Motor je krásně živý, reaguje již od nižších otáček a rád se nechává vytáčet. Je sice škoda, že BMW nenabízí manuální převodovku, měničový osmistupňový automat Aisin je však sázkou na jistotu – tedy především pro milovníky sportovní jízdy. Zatímco při popojíždění po městě jsem měl z jeho reakcí poněkud rozpačité pocity, při ostřejší jízdě na okresce najednou fungoval přesně tak, jak se od něj očekávalo. Na rozdíl od koncernových automatů vám navíc nekecá do řazení v manuálním režimu.

Příjemný je také zvuk motoru a výfukového systému, který je vybaven dvojicí aktivních koncovek. Ve sportovním režimu tak zvuk decentně zhutní a navíc ho zlehka dokreslují zvuky z reproduktorů. Při klidné jízdě je však celé pohonné ústrojí krásně klidné, kultivované a na palubě o něm ani nevíte.

BMW 128 ti

Vynikne hlavně při sportu

Kombinaci vysokého výkonu a pohonu pouze předních kol odpovídá také specificky postavený podvozek, který stejně jako motor vychází z modelu 135i xDrive. Od vrcholné jedničky si „téíčko“ vypůjčilo například tužší stabilizátory a jejich uložení, kromě toho má ale také tužší tlumiče i pružiny, speciální geometrii zadní nápravy (zohledňující pohon pouze předních kol) nebo speciálně naladěné řízení, které by mělo potlačovat tahání za volant.

Takzvaného „torque-steeringu“, kdy se přední kola pod návalem točivého momentu při plné akceleraci snaží najít grip a kroutí vám volantem, se však 128ti zcela nezbavila. A co si budeme povídat, u BMW je to opravdu velmi zvláštní pocit. Až na tuhle drobnost, která je ale charakteristická pro většinu ostrých předokolek, je však řízení krásně přesné, volant skvěle padne do rukou a vůz krásně následuje směr, kterým ho pošlete.

Tužší podvozek pak skvěle funguje při sportovní jízdě, kdy vám dává pocit jistoty a stability. Do určité míry je to přitom i zásluhou sportovních pneumatik Michelin, které BMW paradoxně nabízí jako volitelnou výbavu bez příplatku. Jakmile ale zvolníte, začne podvozek působit na můj vkus až příliš tvrdě. Ani na horších silnicích sice nemlátí, dává vám však vědět o naprosto každé nerovnosti, kterou trefíte. O zpomalovacích prazích nemluvě.

Na druhou stranu je potřeba ocenit, že vás před každým zpomalovákem účinně zastaví M sportovní brzdová soustava, opět převzatá z M135i xDrive. Brzdy mají skutečně ostrý nástup, dají se hezky dávkovat a auto pod nimi ale stále působí stabilně.

Celkově mám z naladění podvozku pocit, že se inženýři BMW soustředili především na vydupání maxima z koncepce s pohonem předních kol, v čemž sice odvedli vynikající kus práce, možná ale trochu pozapomněli na komfortní stranu hot-hatchů. Pod plynem a při sportovní jízdě totiž 128ti zanechává skvělý dojem, jenže jakmile zvolníte, stále vám připomíná, že sedíte v ostře laděném BMW. Na adaptivní podvozek přitom zapomeňte, 128ti nabízí na rozdíl od M135i xDrive jen klasický. 

Při poklidné jízdě ale potěší alespoň rozumná spotřeba, kterou lze udržet kolem 8 l/100 km. Jakmile se ale necháte zlákat ke sportovnějšímu jízdnímu stylu, počítejte s cifrou okolo 10 l/100 km.

TEST BMW 530e xDrive – Skvělé plug-in hybridní svezení

Závěr

Co si budeme nalhávat – i já jsem se před usednutím za volant děsil, jak se bude sportovní mnichovská předokolka chovat. Pravdou však je, že se technikům podařilo naladit celý vůz velmi dobře. Tedy alespoň po stránce jízdních vlastností ve svižnějším tempu. Od hot-hatche bych ale očekával možná trochu více komfortu i na běžných přesunech z bodu A do bodu B. 

Otázkou je pak samozřejmě i cena. Téíčko je sice při své základní cenovce „od“ 1.102.400 Kč o solidních 152.100 Kč levnější než M135i xDrive, současně je však často výrazně dražší, než jeho méně prémiová konkurence s pohonem předních kol a podobnými výkony.

BMW 128 ti

Stačí se jen v rychlosti podívat: VW Golf GTI (od 838.900 Kč), Ford Focus ST (od 896.900 Kč), Hyundai i30 N (od 699.990 Kč) nebo Honda Civic Type R (od 969.900 Kč). Je však potřeba připomenout, že BMW 128ti má již v základu automat i poctivý mechanický samosvor, zatímco u konkurence je mnohdy nutné za automat a samosvor připlácet - pokud to vůbec jde. 

BMW je navíc prémiovou značkou, takže i model 128ti nabízí  vyšší renomé, kvalitnější zpracování a bohatou nabídku sofistikovaných technologií. Jenže kdo chce vytěžit z vyššího postavení BMW maximum, musí ještě zabrousit do ceníku příplatkové výbavy. Například testovaný kousek pak vyšel na 1.416.066 Kč, což už mi přijde skutečně moc.

Plusy

• Řízení a ovladatelnost
• Mechanický samosvor
• Skvělý interiér
• Jistota ve vyšších rychlostech

Minusy

• Absence manuální převodovky
• Hodně tuhý podvozek
• Prémiová cena