TEST Fiat Bravo 1,4 MultiAir (103 kW) – Dýchat se má zhluboka

Vládní instituce sice na evropské, národní i lokální úrovni tlačí na automobilky, aby na silnice posílala nová auta s nízkou kombinovanou spotřebou, ale automobilky se v normách měření spotřeby naučily chodit a vzdorují spotřebovému tlaku různými způsoby. Výkonné motory v lidových autech proto naštěstí pořád ještě nevymřely!

Stalo se už pravidlem, že na vrcholu potravního řetězce běžných hatchbacků je v nižší střední třídě silný dvoulitrový turbodiesel, byť takový extrém ještě před 10 lety vypadal nepravděpodobně. Klasické atmosférické dvoulitry spalující benzin už z této kategorie prakticky zmizely a byly nahrazeny maloobjemovými přeplňovanými čtyřválci s objemem sníženým o 20 až 30 %.

Obě cesty zvolil mezi jinými i Fiat. Jeho Bravo 2,0 JTD (121 kW) jsme testovali loni, nyní přišel na řadu 140koňový MultiAir.

Hatchback nižší střední třídy z dílny Fiatu už známe velmi důvěrně, vždyť na trhu je od roku roku 2007 a na Auto.cz je k dispozici 6 testů a 19 uživatelských recenzí. I se samotným motorem 1,4 MultiAir jsme už měli tu čest. Jak to tedy jde vše dohromady?

fiat testy nizsistredni

V první řadě musíme připomenout, že MultiAir není jen letitá čtrnáctistovka 1368 cm³ doplněná o přeplňování! Původní motor s přívlastkem T-Jet nadále pokračuje svou životní dráhu v Bravu ve své slabší verzi s 88 kW a 206 Nm.

MultiAir jde o stupeň dál. Nemá sice zatím přímé vstřikování (jeho zavedení bude zřejmě dalším vývojovým krokem), za to se může pochlubit unikátním variabilním rozvodem na sací straně motoru. Jeho konstrukce využívá vačky s velmi širokým stupněm otevření, ale skutečný zdvih a čas otevření je regulován prostřednictvím hydraulicky ovládaného vloženého členu. Tvar ocelové vačky je vlastně jen obálkou všech nastavení a průběhů zdvihu. To umožňuje docílit prakticky nekonečný počet různých nastavení otevření sacích ventilů.

Výsledkem toho celého má být efektivní řešení přeplňování kombinovaného s proměnlivým sáním a variabilním ventilovým rozvodem, který lze snadno, přesně a rychle řídit podle aktuální potřeby dané sešlápnutím plynového pedálu. Nejvíc má motor palivo šetřit při částečných zatíženích, která v běžných podmínkách převládají. Tolik exkurz do techniky, jde se jezdit.

Asi nepřekvapí, že po startu běží MultiAir neslyšně, podobně jako konkurenční maloobjemové čtyřválce. Při běžné jízdě v nízkých rychlostech a ve městě se připravte na těžké převody, které dobře maskují oněch 230 Nm, které jsou dostupné už v 1750 min^-1, když naplno sešlápnete pedál plynu. Z volnoběhu se motor sbírá váhavě, ale kolem 2000 už má dost elánu. Mile bezprostřední začne být odezva na pohyb plynu teprve v režimu Sport. Chuť motoru k odvádění mechanické práce s rostoucími otáčkami lineárně sílí, jakoby šlo o větší atmosféricky plněnou jednotku, a docela netypické pak je, že ještě nad 5000 min^-1 auto krásně zrychluje. Špetku řidičské radosti Fiat přidává tím, že při vytočení k 5500 min^-1 je zřetelně cítit výkonová špička, která řadě konkurentů schází.S MultiAirem se můžete vydat až k 6500 min^-1, což někteří konkurenti dodnes neumí. V Torinu nezapomněli doladit alespoň decentně i výfukovou soustavu, takže dravost tohoto motoru je v otáčkách i dobře slyšet!

fiat testy nizsistredni

Spotřeba by měla být podle Fiatu silnou stránkou MultiAiru, ale výsledky našeho sledování údajů palubního počítače to příliš nepotvrzují. Se 17palcovými sportovními pneumatikami 225/45 R17 se nám podařilo dosáhnout jen průměrných hodnot. Minimálně jsme jezdili za 6,0 l/100 km (rychlostní průměr 100 km/h), na dálnici si MultiAir řekne o 7,3 l/100 km a na šestku posílá motor do oblasti 3000 min^-1. V průměru asi nebudete jezdit za míň než 8 l/100 km. Na čtrnáctistovku nic moc, na stokilowattový motor s radostí z jízdy už v nízkých otáčkách celkem slušné. Přeberte si to tak, jak uznáte za vhodné.

MultiAirní Bravo u nás koupíte jen s vrcholnou výbavou Sport, jejíž součástí je vždy sportovní podvozek, kola z lehkých slitin, větší střešní spojler a několik dalších vzhledových vylepšení, která z lidového hatchbacku dělají vizuálně i jízdně lepší zboží.

fiat testy nizsistredni Sportovní podvozek v tomto případě odkryje skutečné možnosti tohoto Fiatu. Nad přední nápravou je totiž relativně lehký motor, který nezpůsobuje tak velkou nedotáčivost jako posledně testovaný dvoulitrový MultiJet. Tuhost odpružení je pro běžného smrtelníka na hranici akceptovatelnosti, nejvíce bude obtěžovat na nekvalitní dálnici brněnského typu. Tlumení nerovností je ale vcelku dobré. Překvapuje ostrý nástup brzd, velmi ostrý převod řízení a taky vlažná odezva (motoru, řízení) auta v režimu Normal.

K výbavě Sport a všem provedeným úpravám Brava bychom si přáli v režimu Normal chování jako ve stupni Sport (upravuje účinek posilovače, odezvu motoru na pohyb pedálu plynu). Navíc by měl být k dispozici ještě výraznější setup pro ty, kteří chtějí auto více řídit a za jízdy jeho chování více cítit. V době elektronické by to technicky neměl být až tak velký problém. Některé konkurenční modely ukazují, že odladit jde i elektrický posilovač…

Slabší chvilky si Fiat vybral při návrhu převodovky. Její kulisa je ležérní skoro jako u některých Francouzů, testovaný exemplář na slovenských značkách už toho navíc v několikaměsíčním nasazení v novinářské flotile asi zažil hodně, takže schopnost řadičky hledat rychlosti v kulise bereme s rezervou.

fiat testy nizsistredni

Skutečný hot-hatch by musel mít některou z výkonnějších verzí MultiAiru. Bravo se 103 kW je „jen“ symbolickým vrcholem poněkud jednoduché motorové nabídky zážehových jednotek, sestavené ze samých čtrnáctistovek.

Živost a subjektivní dojmy z tohoto motoru jsou o stupeň nebo o dva lepší než v případě staršího T-Jetu, ale radost z tohoto zjištění bohužel maří cenovka. Ta po slevě (70.000,-Kč) a jemném doladění výbavy o prvky, které jsou v nižší střední dnes již standardem (tempomat, metalíza, parkovací senzory), směle atakuje půlmilionovou hranici.

fiat testy nizsistredni

Plusy

• Přeplňovaný motor s výkonovou špičkou a dobrou odezvou v režimu Sport
• Ostrý převod řízení
• Sportovní poloha za volantem
• Prostorný interiér a velký zavazadlový prostor
• Pohodlná sedadla
• Efektní vzhled

Minusy

• Pomalý a nepřesně vymezený pohyb řadicí páky v kulise
• Špatný výhled dozadu a šikmo vzad
• Málo odkládacích prostor v interiéru
• Relativně vyšší pořizovací cena v testované specifikaci
• Jen průměrná spotřeba, hodně závislá na jízdním stylu