TEST Hyundai Tucson 1.6 T-GDI MHEV 132 kW DCT – Sbohem, mainstreame?

Design, interiér

Nepsaným pravidlem napříč nejrůznějšími odvětvími je, že co funguje, na to se nesahá. A platí to i pro design populárních automobilových modelů. Namátkou vzpomeňme Dacii Duster, jež před lety sice přijela ve druhé generaci, ale vnější změny a rozdíly abychom hledali pod lupou. Je to rozumné. Duster se prodává skvěle a jakákoliv nešikovná změna či odchýlení se od zavedených tradic by na auto mohlo mít neblahý vliv.

V podobné roli figuruje také korejské kompaktní SUV Hyundai Tucson. Světlo světa spatřilo v roce 2004, o pět let později jsme se dočkali druhého a značně modernějšího provedení (pod označením ix35). Dva roky poté začali čeští zákazníci vnímat Tucson ještě intenzivněji, neboť odstartovala jeho produkce v nošovické továrně. No a roku 2015 dorazil třetí pokračovatel. Za celou existenci modelu vzniklo přes sedm milionů kusů (globálně nejprodávanější hyundai), z toho 1,4 milionu jezdí po evropských cestách. Podíváme-li se na české statistiky z roku 2019 – ještě neovlivněného covidem – vidíme Tucson s 3990 prodanými kusy jako druhý nejžádanější model značky hned za suverénní i30 (7450 ks). Připomeňme ale, že do statistik í-třicítky se slévají hned tři karosářské verze. Tucson se tedy rozhodně nemá za co stydět.

Sportovně laděný Hyundai Tucson N Line: Sportovnější vzhled i podvozek

Designová megabomba

Asi už jste pochopili, že jsem ze vzhledu novinky nadšený. Ani náhodou se mnou nemusíte souhlasit, ale snad se shodneme alespoň na tom, že takhle výrazná obměna není v mezigeneračním procesu úplně obvyklá. Tvůrci skutečně začali na čistém papíře a výsledkem je svéráz ze všech stran. Snad jen z bočního profilu, když zamhouříte obě oči, byste si mohli všimnout jisté podobnosti s Toyotou RAV4. Zejména kvůli hranatějšímu oplastování ve spodní části blatníků.

Poznávacím znamením čtvrtého Tucsonu je především obrovská maska chladiče se světlomety zakomponovanými tak, že je po zhasnutí skoro nevidíte. Hyundai tomu říká parametrická skrytá světla a jde o standard pro všechny výbavové stupně. Když jsou světla vypnuta, tváří se jako pokryta tmavými geometrickými vzory, ale když rozsvítíte, okamžitě na vás vykoukne originální světelný vzhled. Designéři říkají, že se světla přemění v pomyslné drahokamy, mně zase připomínají andělská křídla. Asi nepřekvapí, že si inženýři na pomoc s tvarováním světel a masky přizvali nejmodernější digitální technologie. Výsledek však skutečně stojí za to.

Hyundai Tucson 1.6 T-GDI MHEV

A obavy z cen náhradních dílů? Hlavní segment s pěticí prvků starajících se o denní svícení stojí 34.116 Kč, výměna spodních diod pro potkávací a dálková světla by stála 21.948 Kč. Není to sice úplně málo, ale možná jsem čekal, že to bude ještě dražší sranda. Však i klasicky tvarovaný světlomet s LED technologií dnes přijde na desítky tisíc. V případě většího Hyundaie Santa Fe je to třeba 30.787 Kč.

Pokračujeme v obcházení testovaného kousku. Na bocích zaujmou ostře řezané prolisy, vzadu se o slovo opět hlásí unikátní světelná technologie sdružená vodorovnou linkou. Na první pohled to vypadá skvěle, tady už si ale jednu praktickou výtku neodpustím. Designéři zakomponovali logo značky do okna, což vypadá originálně, ale nezbylo tradiční místo pro zadní stěrač. Ten je tedy umístěn v horní části. Na první dobrou tedy není na očích, zase ale nedokáže očistit tak velkou plochu okna, což by se v sychravém lednu docela hodilo.

Hyundai Tucson zná české ceny, základ pořídíte od 529.990 Kč

Testovaný exemplář byl obohacen ještě paketem Premium za 60.000 Kč. Ten vůz obouvá do devatenáctek, sedadla mají kožené čalounění, přední jsou ventilovaná a to řidičovo dostává paměť. Opomenout nesmíme ani elektronicky řízený systém odpružení, 360stupňový kamerový systém a hlavně kamerové sledování slepého úhlu. To je zajímavý pomocník, který po aktivaci blinkru spustí v jednom či druhém budíku (podle strany, kam blikáte) obraz z boční kamery. Ke konvenčním zrcátkům je to fajn doplněk a velice přehledně vidíte, jestli se na té které straně neblíží nějaké jiné vozidlo. S  moderními vychytávkami Hyundaie Tucson chystáme samostatné video, níže tak přikládám alespoň malou ochutnávku z našeho Instagramu @auto.cz.

Jako doma

Pokud se v novém Tucsonu alespoň někde odráží jeho předchůdce, pak je to jistě prostornost a praktičnost. Už třetí generaci jsme chválili za hodně místa na zadních sedačkách i velký zavazadelník a v tomto případě tomu nebude jinak. Tucson sice v tabulkách slibuje objem 620 litrů, zkoušený kousek má však pod podlahou akumulátor mild hybridního systému, což velikost snižuje na stále velice solidních 577 litrů. Mezi podlahou a baterií najdeme ještě polystyrenový organizér na drobnosti, které vám necestují po kufru. Ten má pravidelné tvary a po sklopení sedaček v poměru 40:20:40 takřka ideální rovnou plochu. Na ní se vejdou až 153 cm dlouhé předměty a šířka mezi podběhy 104 cm je i pro rodinné potřeby plně dostačující.

Rozvor Tucsonu se mezigeneračně protáhl o deset milimetrů, což v praxi znamená ještě více místa pro cestující ve druhé řadě. Osobně mám radost už z bohatého nástupního prostoru. Vzad se velice snadno nasedá a prahy jsou zakryté dveřmi, takže se při vystupování neušpiníte. Standa vysoký 178 cm má před koleny i nad hlavou ještě obrovskou rezervu a pohodlně se sem skládá i kolega se 195 centimetry. Ten si kromě jiného pochvaluje delší sedáky skvěle podepírající stehna. A protože mají kožené sedačky naznačené alespoň nějaké tvarování, nesedí se tu jako na trestné lavici.

Ještě o kus lepší je to samozřejmě vpředu. Sedačky mají vcelku výrazné boční vedení (zejména opěradla), zároveň jsou však velice rozměrné, takže se v nich hezky uvelebí i korpulentnější postavy. Prostoru pro nohy zůstává pod přístrojovou deskou opravdu hodně, otlačená kolena tady opravdu nehrozí. Materiály napříč kabinou jsou měkčené a příjemné na dotek. Všimněte si třeba detailu v podobě stříbrné lišty, která začíná u středové obrazovky a pokračuje až do výplně dveří, kde jsou elegantně zakomponovány paměti sedadla.

User-friendly digitál? Jde to

Interiér Tucsonu navazuje na vnější design a vypadá opravdu, opravdu moderně. Po nasednutí vás zaujme především čtyřramenný volant, obrovská středová konzola s dotykovými plochami a volně stojící digitální přístrojový štít bez kapličky. Že bude za doprovodu slunečních paprsků špatně čitelný? Také mě to napadlo. Ale už dříve testovaný Mercedes-Benz GLS ukázal, že displej se bez kapličky obejde. A Tucson to jen potvrzuje, ani při přímém sluníčku nebyl s čitelností dat na štítu žádný problém. Hračičky možná bude trochu mrzet, že barvy se mění jen v závislosti na zvoleném jízdním režimu. A kromě klasických kulatých budíků je tu jen jeden další motiv s moderní, ale už o něco méně přehlednou grafikou. Já raději zůstal u klasiky.

Také uprostřed se ve velkém vsadilo na digitalizaci. Obrazovka multimediálního systému by mohla být trochu více na očích, řidič musí za jízdy lovit hlouběji v zorném poli, což zbytečně odvádí pozornost. Na druhou stranu drtivou většinu základních funkcí obslouží tlačítky na volantu, případně tu pro ně zůstávají klasické fyzické čudlíky (pro stop-start či stabilizaci). Také vypínání asistentů je snadnější než u některých konkurentů, pro deaktivaci slouží tlačítko na pravé straně volantu. Zmáčknutím vypnete vedení v jízdním pruhu, dlouhým stiskem deaktivujete jeho hlídání.

Hyundai Tucson 1.6 T-GDI MHEV

Díky tomu všemu mrzí o něco méně, že se zbytek funkcí bez dotyku neobejde. Například nastavování teploty vyžaduje zvýšenou pozornost, abyste se na dotykovou plochu trefili. Šipky pro přidání a ubrání stupňů jsou alespoň barevně odlišené. Hodně blízko sebe jsou dotykové plochy nad panelem klimatizace, kterými přepínáte mezi jednotlivými menu. To už za jízdy vyžaduje opravdu hodně pozornosti, a když to šlo, poprosil jsem raději spolujezdce. Tlačítkový volič samočinné převodovky působí hodnotně, i když je pravda, že se standardní pákou se mi pracovalo o kousek lépe. Když jsem třeba couval z parkovacího místa, vůz už téměř stál a klasickou páku bych řadil déčko, tlačítko na stisk nereagovalo. Stalo se tak až po úplném zastavení.

Bezdrátové nabíjení telefonu je na palubě moderního korábu samozřejmostí, stejně jako podpora Apple CarPlay. Vyšší verze jsou vybaveny ambientním osvětlením, které však osvětluje především prostor pro nohy. Konkurence zvládá vnitřní světelnou show efektněji. Užitečným praktickým detailem je posouvání elektricky ovládaného sedadla spolujezdce ze zadní části (nachází se na boku opěradla), což je jeden z prvků už zmiňovaného balíčku Premium.

Motor, jízdní vlastnosti

Můžete mít jakýkoliv motor, když to bude šestnáctistovka…

Paleta pohonných jednotek nového Tucsonu je aktuálně omezena jen na jedna-šestky. To ale nutně neznamená, že byste neměli z čeho vybírat. Jen benzinové verze jsou v nabídce čtyři – ryze spalovací s výkonem 110 kW, mild-hybridní s výkonem 110 kW, mild-hybridních 132 kW a nakonec ryze hybridních 169 kW. Nezapomnělo se ani na turbodiesely. Vstupních 85 kW je klasikou, silnějších 100 kW opět mild-hybridem. Benzinová jedna-šestka s označením Smartstream je kromě jiného vybavena technologií CVVD, která mění časování otevření a uzavření ventilů v závislosti na provozních podmínkách.

Ojetý Hyundai Tucson (2015 až 2020): Překvapivě dobrá koupě

Pravdou je, že postup otáčkoměrem je spíše lineární. Výrazně táhnout začíná motor nad 1500 otáčkami a nejživějším dojmem působí kolem pěti tisíc. Můžete jej vytáčet až k šesti tisícům, respektive červenému pásmu, nic navíc vyjma výraznějšího hluku už z něj ale nevyždímáte. Pro každodenní potřeby je pružnost motoru plně dostačující, předjíždění ani levý pruh dálnice nečiní autu velké problémy. Na druhou stranu, žádné srdnatosti nebo výbušnosti se mi po sešlápnutí plynového pedálu až k podlaze nedostává. Snad absenci dvoulitru vykryje ještě výkonnější hybrid, s nímž jsem zatím neměl možnost jezdit. Ten je dle tabulek na stovce o sedm desetin sekundy dříve.

Hyundai Tucson 1.6 T-GDI MHEV

Se slibovanou spotřebou začínající pětkou nepočítejte, ani tak ale nejsou hodnoty na kompaktní SUV s benzinovým motorem, automatem a čtyřkolkou špatné. S trochou snahy lze jezdit okolo sedmi litrů, běžná jízda bez ohledu na apetit žádá o litr, litr a půl víc. Nejvíce agregátu chutná na dálnici, případně při popojíždění ucpanou Prahou, kde se hodnoty šplhají k desetilitrovému průměru. Ať už jedete kdekoliv, kooperace motoru se samočinným sedmikvaltem je příkladná. Řadí logicky, nezmatkuje a rozjezdy od světel jsou navzdory pověstem dvouspojek plynulé.

Rodina v bavlnce

Nový Tucson přijíždí na platformě N3, je vybaven víceprvkovou nápravou, vylepšenou geometrií a přepracovanou konstrukcí zadních tlumičů s novou technologií ventilů. S balíčkem Premium pak dostává i již zmiňované adaptivní odpružení a byť kousek obouvá vcelku velká devatenáctipalcová kola, s nekvalitou českých cest se vypořádává s přehledem.

V režimech Eco a Normal je podvozek příjemně houpavý, přesně tak, jak bych si u rodinného SUV představoval. Jízda je komfortní, auto si po okresce navzdory nerovnostem či menším výmolům jen tak příjemně plave. Na těch větších už se od podvozku občas nějaké to ducnutí ozve, nejsou to ale žádné přehnané rázy nebo citelné uskakování zádě. Samotné řízení je dost přeposilované, takže se s autem snadno manipuluje i v úzkých uličkách, žádné velké jízdní požitky si od něj ale neslibujte. Tucson se při svižnějším tempu v zatáčkách lehce nakloní a při náhlé změně směru má docela rychle nedotáčivé tendence.

Sportovní režim podvozek citelně přitvrdí a z části ztuhne i řízení, tím ale jeho atletické ambice tak nějak končí. To není kritika, jako spíše konstatování faktu. Naopak jsem byl s celkovým naladěním auta spokojený, vzhledem k jeho zaměření dělá přesně to, co bych od něj jako zájemce poohlížející se v této kategorii očekával. Například na dálnici je i v rychlosti 130 km/h příkladně tichý. Jen od předních okének se ozývá jemný aerodynamický svist.

Hyundai Tucson 1.6 T-GDI MHEV

Cvik a zvyk vyžaduje spolupráce se samotným mild-hybridním systémem, respektive jeho rekuperací. Tucson umí plachtit pouze v jízdním režimu Eco, avšak jen někdy. Není-li akumulátor nabitý, pak auto rekuperuje. A to tak intenzivně, že i při jízdě z kopce je občas potřeba přidat plyn. Posunout nacvičené brzdné body samozřejmě můžete, jenže… nevíte, kdy zrovna bude auto plachtit a kdy rekuperovat, fungování systému nemáte coby řidič možnost nijak ovlivnit. A někdy se do režimu plachtění přepne třeba v polovině sjezdu kopce, na což musíte reagovat sešlápnutím plynového pedálu.

Závěr

Závěr

Čtvrté pokračování kompaktního korejského SUV na mě udělalo velký dojem. Je to designově výrazné auto s promyšleným a praktickým interiérem, moderním, avšak stále uživatelsky přívětivým pracovištěm řidiče. Testovaný a po strop vybavený kus stojí necelých 930.000 Kč. To se může za mainstreamové SUV zdát jako hodně peněz, ale… kde je vlastně hranice mainstreamu? Pohodlné sezení a materiály použité v kabině nemají daleko k některým produktům prémiových automobilek. A když povážíme, jak v posledních letech zdražily třeba koncernové stálice, u nichž je naopak citelná snaha šetřit… no, Hyundai nemá našlápnuto vůbec špatně. 

Dočkáme se ostrého SUV Hyundai? Tucson N by mohl mít přes 290 koní

Plusy

• Atraktivní vzhled
• Praktický a prostorný interiér
• Fyzická tlačítka pro základní funkce
• Komfortní podvozek
• Slušná spotřeba

Minusy

• Neoslnivá dynamika
• Svéhlavý chod rekuperace a plachtění