TEST Mini Cooper - Čertík v krabičce (11/2002)

Mini bylo vždy automobilem, za kterým se v našich krajích našinec ohlédl, protože jeho malá a baculatá karosérie byla prostě zjevením v šedi škodovek a žigulíků. Záměr současného vlastníka značky Mini, automobilky BMW, bylo navrhnout důstojného nástupce. Úkol navrhnout vůz, který by si zachoval charakteristický vzhled a původní styl se po stránce designu evidentně povedl, protože tolik zvědavých očí, které sledovaly testovaný Mini Cooper jsme ještě nezažili. Pozoruhodné byly především reakce zástupkyň něžného pohlaví, které se mnohdy neudržely a s úsměvem na tváři dlouho hleděly na našeho Coopera. Prostě vnější, ale i vnitřní design nového Mini i podle mého názoru nemá chybu a pokud si pozorně prohlédnete z tohoto testu, tak mi doufám dáte zapravdu. Nový Mini však již není lidovým vozítkem a rozhodně není jeho úkolem konkurovat levným vozům své velikosti.

Mini však ani zdaleka není jen jakousi designovou hříčkou. Nabízí totiž mnoho dalších vlastností proč se do něj zamilovat. Příkladem mohou být jízdní vlastnosti, ovladatelnost či slušný výkon a sytý zvuk motoru.

Po nasednutí do vozu se uvelebíte v pohodlných sedačkách s dobrým bočním vedením. Oči spočinou na přístrojové desce s centrálně umístěným obrovitým rychloměrem a později také na otáčkoměru, který je samostatně umístěn pod volantem na sloupku řízení (takže pokud seřizujete výšku volantu, otáčkoměr si stále zachovává správnou pozici). Volant samotný se dobře drží a má optimální tloušťku, někomu však mohou při řízení vadit jeho silná ramena. Účinek posilovače není přehnaný, což se od sportovně laděného vozu očekává. Prostor vzadu je vytvarován pouze pro dvě osoby, také bezp. pásy jsou jen dva. Nad hlavou je místa dostatek, což zvenku naznačuje krabicovitý tvar střechy, ale s místem pro nohy je to již horší. Zavazadlový prostor o objemu 160 litrů na první pohled vyvolává úsměv, ale na druhou stranu do něj běžný nákup naložíte a v nejhorším si pomůžete sklopením opěradel dělených v poměru 1: 1.

Motor o objemu 1,6 l podává ve verzi Cooper maximální výkon 85 kW (stejný motor v základní verzi One nabízí 66 kW) a poskytuje vozu dobrou dynamiku (0-100 km/h zvládá za 9,2 s), která postačuje k zahanbení velkých limuzín s podstatně silnějšími motory. Motor poskytuje výborný zátah odspodu a velmi dobře "jede" také ve středních a vyšších otáčkách. Jediné co mu chybí je "špička" při otáčkách blížících se maximu. Zvuk motoru je v interiéru poměrně výrazně zastoupen a s přibývajícími otáčkami si již připadáte skoro jako v závodním voze bez zvukové izolace - zde můžeme radost z jízdy přirovnat například k Hondě S2000 (test zde). Protože je však zvuk motoru (a výfuku) dobře "naladěn", nelze mluvit o obtěžování sluchu. Spotřeba motoru je značně variabilní dle stylu jízdy. Při maximálně klidné jízdě jsme se dostali na 6,5 l/100 km, ale při jakémkoliv zvýšení tlaku na plynový pedál se průměr rychle dostává na desetilitrovou hodnotu.

Jízdní vlastnosti jsou fantastické a opravdu se přibližují bájnému etalonu, totiž motokáře. Po jakkoli prudkém pootočení volantem následuje velmi přesná reakce vozu. Projíždění sérií zatáček na hranici adheze kol zvládá Mini s bravurou a bez náznaků blížící se nedotáčivosti či přetáčivosti. Extrémně tvrdé odpružení (ve verzi Cooper je "v ceně" sportovní naladění podvozku) však dává posádce vozu informace o každičké nerovnosti na vozovce v maximální možné míře. Zpočátku se to zdá nepříjemné, ale na konci testu nám to již vůbec nevadilo. Účinnost brzdové soustavy není třeba dlouze popisovat - kotoučové brzdy na všech kolech mají velmi dobrý účinek.

Jednotlivé stupně pětistupňové převodovky nejsou naštěstí příliš lehce nastaveny, takže na dvojku "udělá" Cooper stovku, což v kategorii šestnáctistovek rozhodně není běžné. Když už se bavíme o vyšších rychlostech, tak pro Cooper není problém uhánět po dálnici až dvěstěkilometrovou rychlostí, ale již nad 120 km/h se ke slovu hlásí zvyšující se úroveň aerodynamického hluku, který má zřejmě původ v nepříliš skloněném čelním skle. Samotné řazení jde sice poměrně ztuha, ale zato je přesné. Malou nepříjemností v zimním provozu je kovová hlavice řadící páky která silně studí do dlaně při řazení.

Mini Cooper je celkově vzato vozem, ke kterému se těžko hledá konkurent. Spojuje v sobě totiž solidní výkon, špičkové jízdní vlastnosti a takřka neodolatelný šarm. A ten se dnes většině automobilů nedostává...